Neopouštěj mě (S.M.)

**Změnil se**

Když skončila hodina, paní profesorka si nás pozvala do kabinetu. Nikdy jsem žádné problémy neměla, proto mám docela strach.

"Posaďte se" Pokynula paží k béžovým křeslům.

"Kde jste se zdrželi?" Povytáhla obočí.

"Já.." Chtěla jsem začít, ale Jac mě přerušil.

"Někdo na Zoe vylil kbelík tmavě fialové barvy. Šel jsem ji najít. Jelikož byla celá od barvy, osprchovala se a poté se převlékla. No a pak jsme se vrátili do třídy"

"Máte nějaké důkazy, že to tak bylo?"

"Ano, Zoe má ušpiněné oblečení.."

"Mohla si ho zašpinit kdekoli jinde"

"Jsou tady kamery.. Pusťte si záznam.."

"V ranní hodiny jsou vypnuté" Našpulila rty.

"Nejsou!" Protestoval Jacob.

"Ale ano, jsou" Řekla naopak profesorka.

"Ne, to teda nejsou! Jsou zapnuté po celý školní rok, ve dne i v noci, kvůli krádežím, vloupáním a podobně!.." Pronesl Jac rázně.

"Už jsem řekla! Exkurze po zbytek školního roku jsou pro vás vyloučeny a jestli se to bude opakovat, zavolám si rodiče"

"Kvůli takové hlouposti?!" Vykřikne Jac.

"Není to hloupost.." Upraví si brýle a pohlédne na sebe do zrcátka.

"Bože! Je tak arogantní! Ty zasrané kamery zapnuté jsou! Vím to!" Nadává Jacob, ihned co opustíme kabinet.

"Ona to ví taky" Špitnu.

***

Právě stojím před školou a čekám, než přijede Shawn. Přešlapuji na místě a poslouchám šustění suchých listů. Až teď si uvědomím, že jsem tu sama, a tak si začnu pobrukovat nějakou písničku, která mi utkvěla v paměti, nejspíš z televize nebo rádia.

"Ehm.. Ahoj" Vyděsí mě povědomý hlas.

Prudce se otočím a spatřím Jacoba. Začnu se z neznámého důvodu hlasitě smát.

"Neříkej, že si to pobrukování slyšel" Zahihňám se naposledy.

"Pobrukování? Myslíš zpěv? Zpíváš krásně.."

"Ne, to teda nezpívám"

"Jak myslíš" Navlhčí si rty a kopne do malého kamínku, ležícího na chodníku.

"Na koho čekáš?" Zeptám se.

"Na nikoho.. Ty?"

"Na přítele" Řeknu pyšně a prohrábnu si vlasy.

"Jak se jmenuje?"

"Shawn"

"Aha" Odfrkne.
"Jak dlouho spolu jste?"

"Asi dva měsíce"

"Spali jste spolu?"

"Proč tě to zajímá?"

"Byla by tě škoda"

"Myslíš mého panenství?"

"Máš na lepší.."

"On je pro mě ten nejlepší"

"Nemyslím si.."

"Vůbec ho neznáš!"

"Hm.."

"Říkal jsi, že ses změnil.."

"Změnil.. Nemůžu unést to, že někoho máš.."

"Nikdy si mě neměl rád, přímo si mě nesnášel a teď mluvíš o tom, jak ti vadí, že někoho mám a říkáš, že mám na lepší.."

Jac se nadechl, aby něco řekl, ale před námi zastavilo černé auto, ve kterém seděl můj miláček.

"Počkej!" Křikl Jac a já zastavila.
"Na" Podal mi papírek s devíti čísílky a poté už mě nechal jít.

Posadila jsem se na sedadlo spolujezdce a věnovala Shawnovi patrný úsměv.

"Kdo to byl?" Zamračí se a vyjede na silnici.

"No.. Ono se to špatně vysvětluje.."

"A co to oblečení?!" Vyjekne.

"Fajn, vysvětlím ti to.."

"Poslouchám.."
.
.
.
.
.
.
.
.
"Kvůli něho si chodila na psychiatrii!"

"Ne! Chodila jsem tam kvůli tobě!"

"Jak kvůli mně?"

"To ty jsi chtěl, ať tam začnu chodit.."

Zbytek cesty jsme už jen mlčky seděli.
Do očí se mi hrnuly slzy. Bylo mi líto, že se zase hádáme.

***

Nikdo ještě není doma, takže jsme tady sami. Usadila jsem se za jídelní stůl a hrála si s pramínkem svých vlasů. Shawn hleděl do ledničky a snažil se objevit něco k jídlu.

"Mám něco uvařit?" Špitla jsem, doufajíc, že se to mezi námi už urovnalo.

"Ne.. Nebo jestli máš hlad, klidně si něco udělej.." Odfrkl.

"Bože Shawne... Co ti zase je?!"

"Nechápu tě! Každý večer kvůli tomu grázlovi brečíš, chtěl tě znásilnit, tak moc ti ublížil a ty teď nosíš jeho hadry a děláš jakoby nic!"

"Změnil se"

"Jak?"

"Já nevím, prostě je jiný.."

"Zabiju ho!!"

"Shawne přestaň!"

"Nejraději bych ho umlátil k smrti!" Zamračil se a opřel se o kuchyňskou linku.

V dlani svírá pomerančový džus, kterého se právě napil. Jeho vlasy jsou rozcuchané, tvaře červené a šlachy napnuté, stejně tak, jako nervy. Nemá triko, jen černé tepláky.
Přistoupila jsem k němu blíže a pohladila ho po tváři.

"Miluji tě" Svraštila jsem obočí a pokusila se o úsměv.

"Potřebuji slyšet něco opravdovějšího. Miluji tě jsou pro mě jen dvě prázdná slova." Zkroutí obočí naopak on a do očí se mu nahrnou slzy.

"Jsi víc, než vše ostatní co potřebuji. Bez tebe bych se rozpadla. Miluji tvé tělo, tvůj úsměv, tvé rty, tvé dlaně, tvůj hlas, tvé čokoládové oči, tvé vlasy, miluji tebe celého. Mohla bych mluvit do skonání světa, protože jsi moje všechno... Nikdy tě nechci ztratit, chápeš? Nikdy! Promiň mi to všechno... Nechtěla jsem ti ublížit, ale nevěděla jsem, že to takhle dopadne.. Omlouvám se.." Plakala jsem, nevím proč, ale se všemi city musely na povrch také slzy.

Shawnovi po tvářích také stékaly pramínky slané vody, ale v menším množství. Objal mě kolem pasu a hlavu si položil na mou hruď. Hladila jsem ho po vlasech a tiše vzlykala.

Tady to ukončím. Doufám, že se vám dnešní part líbil. Budu ráda za každý hlas, komentář a přečtení. Ahoj 😘.