Neopouštěj mě (S.M.)

**Chci, aby jsi byla šťastná**

Právě jedeme domů, oba dva ošetření. Jsme ticho, Shawn sleduje cestu před sebou a já okolní přírodu.

***

"Půjdu si lehnout" Řeknu slabě a jdu směrem k pokoji.

Lehnu si na svou půlku postele, zavřu oči a nechám po své tváři stékat pár neposlušných slz.

"Princezno? Ty pláčeš?" Pošeptá Shawn a lehne si vedle mě.

Obepne svou paží můj pas a přisune si mě k sobě co nejtěsněji to jde.

"Co se stalo?"

"Prostě na mě vše nějak dolehlo.."

Otočil si mě čelem k sobě a políbil mě na čelo. Když se odtáhl, sykl bolestí, kvůli čerstvě zašitému rtu.

"Prosím neplakej.."

Přitulím se k jeho hrudi, vdechnu jeho vůni a začnu hlasitě vzlykat. Shawn mi prsty jezdí po zádech a přitom vydává utišující zvuky.

Když mi dojdou slzy, pohlédnu do jeho čokoládových očí.

"Polib mě" Řekne.

"Bude tě to bolet"

"Prosím.. Potřebuji to"

Jemně svými rty zakryji ty jeho. Shawn s nimi začne bez ohledu na bolest pohybovat. Mé tělo tiskne ke svému, drží mě tak pevně, jakoby mě držel naposledy. Když se od něj odtáhnu, povšimnu si pramínků slané vody na jeho tvářích.

"Proč pláčeš?" Pohladím ho po vlasech a přivinu si ho ke své hrudi.

"Nevím, co bych bez tebe dělal... Jsem neskutečně vděčný bohu, že jsi tu se mnou a neodešla jsi."

"Nikdy neodejdu.." Hladím ho po zádech.

"Málem jsem tě ztratil.."

"Pššš... Už na to nemysli.. Jsem tu s tebou... Navždy.."

Odtáhl se a vpil se mi do očí. Připadal mi roztomilý, když plakal, ale samozřejmě to nechci.

"Jsem rád, že jsi se tu noc ztratila.."

"Za to vděčíš Jacobovi"

Shawn se zamračí, ale nic neříká. Své rty přesunu k jeho krku, který poseji několika polibky.

"Budu tě milovat do poslední chvíle, dokud mé srdce nepřestane bít a nevzdají to mé plíce." Špitne a pohladí mě po uplakané tváři.

Poté si se mnou proplete prsty a hřbet mé ruky si přiloží ke rtům.

"Už nikdy tě nepustím.." Zašeptá mi do kůže.

***

Opět jsem se v noci probudila. Tentokrát jsem tak nevyváděla, takže se Shawn neprobudil a klidně spal. Odšourala jsem se do koupelny a plakala. Už mě to nebaví, pořád jen brečet, ale nemůžu si pomoct. Nikdo mi nepomůže, zkrátka jsem psychicky narušená, i když si to nechci přiznat.

"Miláčku?" Zaklepal na dveře Shawn.

Neozývala jsem se a rychle si kapesníčky sušila oči a tváře. 

"Zase pláčeš?"

Stále mlčím, Shawn vejde bez varování dovnitř a dojde ke mně.

"Trápí tě něco?" Zeptá se a přivine si mě k sobě.

"Já nevím.." Vzlyknu zoufale a uchopím mezi prsty jeho triko.

"Jak ti můžu pomoct? Udělám cokoli.."

"Nepomůžeš mi.. nejde to... Nezasloužím si tě.. Jen tě trápím"

"Já si nezasloužím něco tak neskutečně krásného a i přes to jsi moje"

"Přestaň! Není na mně nic krásného... Jsem úplná troska"

"Nejsi troska, ale jsi dost slepá"

Uculím se a hlavu si zabořím ještě těsněji k jeho tělu.

"Chci, aby ses cítila lépe než v jakékoli pohádce. Chci, aby jsi byla šťastná a užívala si každou posranou minutu svého života... Nechci, aby jsi každý den plakala... Řekni mi, co mám udělat... Prosím.. Jestli chceš... Můžeme odsud vypadnout... Jít až na konec světa... Udělám cokoliv, aby jsi byla šťastná"

"Nic nechci... Už vše mám, mám tebe"

Shawn se jen usmál a vtiskl mi na rty jeden dlouhý, láskyplný polibek.

"Co kdyby jsme šli zítra na oběd a do nákupního centra?" Navrhl.

"To by bylo skvělé"

"Tak dobře a teď už pojď spát"

Tu noc jsme usínali natisknutí tak silně k sobě, jakoby to bylo naposledy. Užívala jsem si každý dotek. Cítila jsem hřejivý pocit na hrudi a své srdce, které je díky něj úplné. Vím, že jsem se usmívala a chtělo se mi štěstím plakat. A v tu chvíli jsem si pomyslela, že on je snad jediná osoba, která dokáže ve vteřině změnit mou mizernou náladu na tu nejdokonalejší, naplněnou štěstím.

 Snad se část líbila, i když byla trochu kratší (:

Budu vděčná za každý hlas, komentář a přečtení :*

Nemůžu uvěřit tomu, že už se blížíme ke konci ))):

 Děkuji za veškerou podporu, které se mi dostává hlavně díky krásným komentářům :**

Ahoj :*