Doporučuji si ke čtení pustit nějaké pomalé písničky.
Mám strach promluvit. Shawn si obléká džíny a chce odejít. Nechci, aby šel pryč, ale mám v krku velký knedlík, který mi brání mluvit. Po tvářích mi stékají slzy. Pozoruji ho. Právě uchopil svou koženou bundu a zabouchl za sebou dveře. Opět jsem všechno zkazila. Nesnáším se. Vždy vše zkazím. Bouchla jsem pěstí do zdi a poté se sesunula k zemi. Hlasité vzlyky se tlumily v mých dlaních.
***
Hodina uběhla a Shawn se stále nevrátil. Vstala jsem z podlahy a spletla si vlasy do neupraveného drdolu. Setřela jsem si z tváří všechnu vodu a odcupitala do koupelny. Svlékla jsem se ze všeho oblečení a stoupla si pod proud tekoucí vody. Vnímala jsem kapky, které dopadaly na mé křehké tělo. Má mysl se krapet uvolnila, ale stále jsem na svém srdci pociťovala bolest. Jak mě mohla Sophie takhle podvést? Znova pláču. Celá mokrá dojdu ke své kosmetické taštičce na umyvadle a vytáhnu z ní nepoužitou žiletku. Dokonale se leskne a její ostří je doslova nedotčené. Postavím se do sprchy a po chvíli váhání se několikrát říznu. Mé řezné rány jsou hned pod maličkými jizvami z minula. Krev mi stéká po dlaních a z prstů kape na kachličky, kde si ji odnáší tok vody. Jsem na sebe naštvaná. Lituji toho, že jsem to udělala, ale potřebovala jsem si ublížit, potřebovala jsem to tak, jako dealer potřebuje svou drogu. Rudá barva mi stéká po kůži. Řízla jsem se hluboko. Stále krvácím a nechce to přestat. Začíná se mi točit hlava, dělá se mi špatně a podlamují se mi kolena. Opřu se o ledovou zeď a pokouším se nezavřít oči, stále je násilím otevírám. Do koupelny někdo vtrhne. Vidím rozmazaně, ale poznávám jeho hlas. Vím, že teď už jsem v bezpečí. Vím, že teď už můžu zavřít oči. Vím, že teď už můžu pokojně zemřít.
"Zoe!!!... Prosím.. Neopouštěj mě!!!" Uslyším naposledy a poté upadnu do velmi hlubokého spánku.
***
"Jak se jmenuješ?"
"Zoe"
"A uvidím tě ještě někdy?"
"Já... Nevím"
---
"Nikomu na mně nezáleží, pro všechny jsem jen ubohá nicka, všem záleží jen na tom, jestli v ruce držím IPhone nebo mám značkové oblečení od hlavy až k patě!.."
"Mě na tom nezáleží.."
---
Nikdy jsem něco podobného k nikomu necítila. Jsem si jistá, že miluji jeho něžný hlas a překrásný úsměv. Vím, že bych se chtěla dotknou jeho rtů těmi svými. Líbí se mi, když se mě dotýká svými dlaněmi, líbí se mi jeho silné tělo, líbí se mi jeho čokoládové oči, líbí se mi jeho plné rty, líbí se mi jeho tmavé vlasy.
---
"Zoe?"
"Hmm?"
"Miluji tě"
"Taky tě miluji"
---
"Lásko!..... Zlato!!... Zoe!!... Otevři oči!.. To jsem já!... Miláčku!!"
"Byl to jen dost živý a zlý sen"
"Musím ti něco říct.."
"Bojím se tmy a mám... No.. Jak to říct... Panické záchvaty?"
ČTEŠ
Neopouštěj mě (S.M.)
Fanfiction"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v...
