"Je mi zima" Špitla jsem a tulila se k Shawnovi, co nejvíce to šlo.
Shawny mi začal svými vroucími rty jezdit po krku. Každý polibek mě hřál. Chtěla jsem jich více, mnohem, mnohem více. To teplo jsem si užívala tak, jako rozbalování vánočních dárků. Uchopil do dlaně mé prsty, které začal také něžně laskat.
"Půjdeme domů" Naposledy mě políbil na čelo a rychlým krokem jsme se vydali k domu.
***
Čtvrtek
Dnes se po dlouhé době opět uvidím se svým otcem. Jsem krapet nervózní. Vzpomínám si, že jsem se naposledy ani nerozloučila. Kdo ví, co je s ním teď.
Vzhled jsem nějak neřešila, jedu přeci domů. Oblékla jsem si černé džíny a khaki triko s dlouhým rukávem. Vlasy jsem si spletla do culíku a byla zcela připravena. Shawn si také natáhl černé kalhoty a šedé tričko."Jedeme?" Zeptala jsem se ho, když končil s úpravou svých vlasů.
"Jo" Odstoupil od zrcadla.
Nastoupili jsme do auta a jeli k mému starému domovu. Fouká silný vítr a listí jako peříčka poletují sem a tam. Projížděli jsme kolem parku, kde jsem se chodívala často procházet. Je to tady stále stejné. Bezmezná příroda, bez jakékoliv stavby. Stojí zde pouze náš dům. Šedivý rodinný domek obklopen vysokými stromy. Miluji to tady, ale táta mi nedává tu možnost, zde zůstat.
Shawn zaparkoval a společně jsme vystoupili. Pevně jsem stiskla jeho dlaň a zhluboka se nadechla."Jsem s tebou" Uklidňoval mě.
Jen jsem přikývla a vykročila ke dveřím. Zazvonila jsem na zvonek, jelikož mi připadalo neslušné do domu jen tak vtrhnout. Dlouho nikdo nepřicházel, a tak jsem zazvonila znovu. Pořád nic. Přestala jsem dávat přednost veškeré slušnosti a prostě do domu vešla. Do nosu mě praštilo spousta nepříjemných pachů. Pot, zatuchlina, cigarety a alkohol. Znechuceně jsem se zakřenila a rozhlédla se kolem. Na podlaze se válelo plno věcí, na policích se vrstvil prach a místnosti postrádaly sluneční svit. Už dlouho se tady nevětralo a ani neuklízelo. První jsem zabloudila do kuchyně. Na stole a zemi se válelo spousta prázdných lahví. Umyvadlo překypávalo nádobím a na kuchyňské lince se začínala vytvářet plíseň.
"Fuj" Pokrčila jsem nos a naposledy pohlédla k nerezové misce, která patří Connie.
Je prázdná a zdá se, že plná nebyla už dlouho. Kde vůbec má kočička je? Volala jsem ji a hledala. Když se mi po dlouhé době dostalo zpětného mňouknutí, široce jsem se usmála a rozeběhla se ke svému pokoji. Moje klubko chlupů se válelo v peřinách. Oddychla jsem si, že je v pořádku. Mezitím, co jsem se s Connie mazlila, můj zrak zkoumal okolní prostředí. Jedině tady se udržela příjemná vůně, čistota a denní svit. Společně s Connie, kterou držím v náručí, jsem přešla k oknu a otevřela ho, aby se zde trochu vyvětralo.
"Už jsem tady dlouho nebyl" Odvětil Shawn a rozvalil se v mé posteli.
"Jo.." Povzdechla jsem a vzpomínala na časy, kdy jsme zde trávili svůj veškerý čas.
Shawn tu byl neustále, pořád jsme si měli co říct, blbli jsme, smáli jsme se a zkrátka byli zamilovaní. Teď se vše tak trochu změnilo. Všechen čas trávíme u něj. Pořád se smějeme a máme si co říct, ale je to mnohem vážnější vztah. Jsme k sobě hluboce připoutání a jednoduše bez sebe nemůžeme žít. Nejraději vedle sebe jen ležíme, bezeslova a vyjadřujeme si lásku vnitřně. Předtím jsem to nechápala. Myslela jsem si, že mít někoho rád znamená vodit se ruce, neustále si vyjadřovat lásku slovy, ale byla jsem hloupá a nezkušená. Teď už vím, že mít rád znamená milovat celým svým srdcem, znamená to, že je pro mě ten druhý důležitější než všechno na světě. Teď už nemusím hloubavě přemýšlet, jestli ho miluji, miluji ho více než cokoliv a kohokoliv na této planetě. Vím, že oba dva jdeme společnou cestou, která má jen jeden cíl.
Teď ho pozoruji. Má zavřené oči a tělo zabořené v měkké matraci. Chce se mi plakat, když si uvědomím, že on je ten člověk, který mi ukázal všechny lidké city, pocity a emoce.***
Stále jsem nenašla tátu, a tak jsem se vydala k jeho ložnici. Pomalu jsem otevřela dveře místnosti a nahlédla dovnitř. Pokoj je tmavý a zapáchající. Všude se válejí plechovky od piva a na stole stojí přeplněný popelník. Otec nikdy nekouřil, takže nejspíš nedávno začal. On leží v posteli. V botech, propoceném triku a v modrých džínach. Jeho vlasy jsou mastné a na tváři má hodně husté vousy, což není u mého táty zvykem. Chce se mi brečet, když vidím v jakém je stavu. Bouchnu dveřmi a posadím se za stůl v kuchyni. Svými nehty klepu o dřevo a zamyšleně hledím na popraskanou omítku. Shawn stojí opřený o zeď, ruce má v kapsách a upřeně se kouká na špinavou podlahu.
Tady to ukončím. Doufám, že se vám dnešní part líbil. Budu ráda za každý hlas, komentář a přečtení. Ahoj 😘.
ČTEŠ
Neopouštěj mě (S.M.)
Fiksi Penggemar"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v...