Neopouštěj mě (S.M.)

**To nemyslíš vážně!?**

Sobota

Ranní paprsky slunce ozařovaly celý pokoj. Dnes je opravdu nádherně.

Odkryla jsem se a navlékla si Shawnovu mikinu. Sešla jsem pár schodů a zavítala v kuchyni, kde stál Shawn a něco kuchtil.

"Co to děláš?" Nadechla jsem se lahodné vůně a usadila se za stůl.

"Omeletu"

"Mňam" Oblízla jsem si rty a pažemi se opřela o stůl.
"Kde jsou všichni?"

"Ještě spí"

"Aha" Kývnu hlavou.

"Jak ses vyspala princezno?" Shawnovy oči na malou chvíli kmitly k těm mým, ale ihned se otočily zpátky k pánvi.

"Dobře" Uculila jsem se a pohlédla na Shawnova silná, nahá záda.
"Není ti zima?"

"Ne"

Jen jsem přikývla a dále ho bedlivě pozorovala. Zdál se mi roztomilý a zároveň přitažlivý. Šedivé tepláky mu dokonale rýsovaly jeho vypracovaný zadek. Netrvalo dlouho a položil přede mě talíř s omeletou a sklenici pomerančového džusu.

"Děkuji" Usmála jsem se.

Shawn se posadil vedle mě a zaujatě mě pozoroval.
Zasmála jsem se a nejspíš celá zrudla, jelikož mě jeho pronikavý pohled deprimoval.

"Přestaň se na mě takhle dívat!"

Shawn se zasmál také a na chvíli pohled odvrátil, ale zanedlouho se zrakem zase zabodával do mě.

"Přemýšlel jsem nad tím, že bychom si mohli udělat výlet do Británie"

Nadýchaná omeleta a kuličky pepře, které jsem právě strčila do úst, mi málem uvízly v krku, rychle jsem polkla a zalapala po dechu.

"To nemyslíš vážně!?"

"Myslím" Zahihňal se.

"Bože!! Já tě tak miluji!!!" Vyskočila jsem ze židle a skočila Shawnovi na klín.

Pevně jsem ho stiskla a prsty zabořila do jeho vlasů.
Slyšela jsem jeho stálé hihňání a cítila dlaně na svých zádech.

"Měla by jsi napsat Sophii" Zamumlal mi do kůže.

"Vždyť to není aktuální"

"Ne? Takže ty letenky.."

"Jaké letenky?!" Vykřikla jsem.

"No,.. Ty co jsou v obálce na tvém nočním stolku.."

"Děláš si srandu, že?"

"Nevím.. Běž to zjistit.."

Rozeběhla jsem se do Shawnového pokoje a pohlédla na stolek u mé strany postele. Když jsem uviděla obálku, rychle jsem ji popadla a zběsile ji otevřela. Opravdu. Dvě pravé, nefalšované letenky. Nezmohla jsem se na nic víc než na slzy. Kapky vody se mi spouštěly po tvářích a mé srdce bilo štěstím. Slyšela jsem Shawnovy kroky. Nic neříkal, posadil se na postel a široce se usmíval. Taky jsem se usmála a sedla si na jeho klín. Objal mě kolem pasu a já si svou hlavu položila na jeho rameno.

"V pátek odlétáme" Pošeptal mi do vlasů.

"Jen my dva"

"Jen ty a já" Špitl a políbil mě na čelo.

Pondělí

Dnes je Halloween. Neslavíme ho, takže je pro mě dnešek stejně obyčejný jako všechny ostatní dny. Mám domluvené sezení s psychologem. Dnes nejsem vůbec vystresovaná. Je to zvláštní, ale jsem jisté zvláštnosti vděčná, jelikož mé časté stresové napětí vůbec neprospívá mému zdraví.

***

U psychologa jsem se stejně tak jako minule posadila do zeleného křesla a přívětivě se na svého doktora usmála. Ten mi úsměv opětoval, ale Shawna odbyl pouhým mlasknutím.

"Mohl by jste odejít?" Zeptal se ho.

Shawn mi pohlédl do očí. Záporně jsem zakroutila hlavou, ale on mě jen pohladil po ruce a přikývl. Když odcházel, rozzlobeně jsem se mračila.

"Chci, aby tu zůstal!" Křikla jsem na svého psychologa.

"Slečno, takhle to nejde.."

"Proč?!"

"Potřebuji s vámi mluvit a před vašim přítelem nebudete otevřená.. Potřebuji, abychom vaše problémy probrali pouze mezi čtyřma očima."

"Bez něj nebudu!" Zaprotestovala jsem jako malé dítě a zabořila se hlouběji do sedačky.

Skřížila jsem si ruce na prsou a hleděla na protější zeď.

"Předpokládám, že o tom snu mi dnes neřeknete.." Zamumlal, přičemž se koukal do svého poznámkového bloku.

Neodpovídala jsem. Zatínala jsem čelist a stále se svým pohledem zabodávala do zdi.

"Kdy se vám ten sen zdál naposledy?" Optal se.

Ignorovala jsem ho.

"S vámi to bude těžké.." Prohrábl si své šedivé vlasy a poté si promnul bradu.
"Co vám pomůže se uvolnit? Čaj, káva?"

Pouze jsem pootočila hlavou a pohlédla mu do očí.

"Řekněte mi o vašem snu" Přikázal mi.

Netuším, co se mnou udělal, ale jeho ostrý pohled mě přinutil mluvit.

"Všude je tma, nekonečná a čistá temnota, ve které jsem jen já a on. Osahává mě a svléká. Chce se se mnou vyspat a následovně mě odkopnout.. Chci se bránit, ale nemůžu se pohnout ani zakřičet, pouze pláču a čekám, kdy to skončí.."

"Výborně. Šlo vám to skvěle. Děkuji"

"Ne! J- já.. To jsem nechtěla! Jak jste to udělal?!"

"Jsem psycholog... Myslíte, že to nedokážu?"

"To nesmíte!"

"Kdyby jste měla silnější vůli, ani takto bych vás nepřesvědčil k rozprávění"

Opět jsem se zamračila a snažila se ho nadále ignorovat.

Když ta neúprosná a nesnesitelná hodina skončila, co nejrychleji jsem se rozešla k východu. V čekárně seděl Shawn. Měl lokty opřené o kolena a hlavu podepřenou dlaněmi.

"Tak co?" Zeptal se netrpělivě.

"Už nikdy tam nechci!"

"Proč? Co se stalo?"

"Vlastně nic, jen mi to přijde hloupé! Nepomáhá to a nikdy to nepomůže!"

"Jak to víš? Třeba to pomůže.."

"Přestaň být tak naivní!"

"Ty přestaň řvát!"

"Řveš taky!"

"Teď už jo!"

"Prostě tam příště nejdu!"

"Jak myslíš!"

***

Tady to ukončím.

Doufám, že se vám dnešní part líbil. (:

Budu ráda za každý hlas, komentář a přečtení.

Ahoj 😘.