K večeru, když slunce zapadalo za obzor, jsem se rozhodla jít na malou procházku. Teple jsem se oblékla a vypadla z domu. Miluji podzim, listí hraje všemi barvami od červené až po žlutou a na zemi připomíná barevný koberec. Většina lidí má ráda jen ty slunné a teplé podzimní dny, já mám ráda i ty deštivé, chladné a pochmurné dny. Na některé lidi to může působit depresivně, mě to však uklidňuje a všechen ten déšť a mráz mi připadá příjemný a snesitelný.
Šla jsem po kamenném chodníku, který byl zasypaný pestrobarevným listím. Studený vítr mě štípal na tvářích a konečcích prstů. Vdechovala jsem čistý vzduch a vůni tlejícího listí. Cítila jsem, jak se mi pročišťuje mysl. Zafoukal vítr, listí se vznášelo ve vzduchu, jako draci, kteří se na svět dívají z velké výšky. Poslouchala jsem šum lesa a uspořádávala si své myšlenky v hlavě. Došla jsem na své oblíbené místo, k jezírku s dřevěným molem. Vlnky klidně narážejí na břeh a stromy se pod náporem větru ohýbají do stran, přitom z nich odletuje barevné listí, které přistává na hladině jezera. Usadila jsem se na molo a přivřela oční víčka. Přemýšlela jsem, snažila jsem se urovnat si své myšlenky. Vše mi připadalo tak složité, jakobych měla v hlavě tornádo, které mi ve všem dělá hrozný nepořádek. Chybí mi Shawnovo objetí. Své oblíbené roční období jsem chtěla strávit s ním. Pili by jsme horký čaj, byli zachumlaní pod dekou a sledovali filmy. Občas by jsme se šli projít podzimní přírodou, třeba by jsme se posadili právě na tohle molo a mlčky pozorovali barvy podzimu, bezeslov bychom si vyjadřovali lásku. Vše jsem zahnala, jelikož se mi do očí nahrnuly slzy. Zamrzelo mě, že jsou to jen mé představy a vše nemůžu prožít doopravdy. Byly to nejlepší dny mého života, bohužel trvaly krátce a nestačily mi.
Vstala jsem z vyhřatého místa a šla tou samou cestou zpátky domů. Myslela jsem, že už to nemůže být horší, ale myslela jsem špatně. Když jsem zahlédla Shawna v této čtvrti, zaradovala jsem se. Zahřálo mě u srdce, že se za mou vrátil. Chtěla jsem se rozeběhnou a skočit mu kolem krku. Tak dlouho jsem neochutnávala jeho rty, že jsem ho chtěla ulíbat k smrti. Široce jsem se usmála a udělala první krok k zahájení běhu, ale vtom se vedle Shawna objevila jakási holka. Zarazila jsem se a zůstala stát na místě, jako zamrzlá. Sledovala jsem každé jejich pohyby. Pouze spolu mluvili a občas se zasmáli. Až teď jsem si všimla, že ona holka, je Megan. Po červených a promzlých tvářích, mi začaly téct horké slzy. Opravdu mě dokázal tak rychle vymněnit? Vše byli lži..
Měla jsem chuť zemřít, nejraději bych se na místě zastřelila. Shawn se podíval směrem ke mně, všiml si mě. Megan ho popadla za tváře a chtivě ho políbila. Shawn nevypadal zaskočeně, vypadal, že se mu to líbí. Rozbušilo se mi srdce, v onen okamžik jsem se otočila a rozeběhla se ke svému domu. Zaslechla jsem za sebou Shawnův křik."Zoe!! Zoe!!"
Ignorovala jsem ho.
"Zoe!!! Prosím!! Vysvětlím ti to!"
Běžela jsem dál, ani na chvíli jsem se nezastavila. Nechtěla jsem ho vidět, nechtěla jsem mu pohlédnout do očí, nechtěla jsem slyšet jeho hlas, chtěla jsem od něj co nejdál.
"Zoe!! Miluji tě.. Prosím.." Křikl naposledy, a pak už jsem neměla šanci ho slyšet.
Zabouchla jsem za sebou vchodové dveře a propukla v neustávající pláč.
"Co se děje?!" Vykřikl můj táta.
Zaskočilo mě, že je doma. Rychle jsem si setřela všechny slzy a falešně se usmála.
"Nic.."
"Řekni mi to!"
"Tati! Kde jsi byl, když jsem tě nejvíc potřebovala?! Nehraj si teď na nejstarostlivějšího tatínka... Myslela jsem, že se přes máminu smrt dokážeme společně přenést, ale ty jsi to nezvládl, nechal si malou holku, ať si nějak poradí! Já ani neznám rodičovskou lásku, nejsi pro mě otec... Vlastně ani nevím, co pro mě znamenáš... Pohádala jsem se s člověkem, kterého miluji, když jsem se tě hloupě zastávala! Shawn měl pravdu, ty nejsi můj otec, skoro vůbec tě neznám... Můj život ani není život, je to jen kupa lží, nenávisti, deprese,... Není v něm nic dobrého, i to jediné co jsem měla, jsem ztratila..." Setřela jsem si z tváří všechnu slanou vodu a odešla do svého pokoje.
Tady to ukončím. Doufám, že se vám dnešní part líbil. Budu ráda za každý hlas, komentář a přečtení. Ahoj 😘.
ČTEŠ
Neopouštěj mě (S.M.)
Fanfic"Můj život je křehký jako motýl, bohužel není tak krásný a barevný. Je spíš jako můra, ta je přeci taky křehká, bezbarvá a pro většinu lidí ošklivá..." °°°°° Příběh prochází korekcí! Neopouštěj mě© Příběh je chráněný autorskými právy(©) 23.12.- #1 v...