Cold Hearted

8.

"Ty mě jako sleduješ?" vyprskla, jakmile ho zase spatřila. Po dvou dnech se opět osmělila vydat do lesa. A on to nějakým způsobem věděl.

"Nesleduju, ale kontroluju," založil si ruce a ušklíbal se. "Když už ti ty tvoje výlety toleruju, chci tě mít na očích, abys neudělala...nějakou hloupost."

Chvíli na něj civěla a snažila ovládnout své pěsti, aby mu nesmazala ten úšklebek z tváře. "Co po mně chceš?"

"Co takhle lekce lovu?"

V ruce držel olověný prak.

---

Zmatek.

Chaos.

Asi tak by se mohly popsat následující dny. Zpráva, že se dívka z Arkancendu stane královským poslem, obletěla celé království rychlostí blesku. Odpovědí nazpět byly kladné i negativní ohlasy, ale nikdo jim nevěnoval přílišnou pozornost, neboť se očekávalo, že tato novinka brzy zevšední.

Vlastně se svět roztočil o něco rychleji. Jakmile Manon odsouhlasila nabídku královny, nechalo se okamžitě připravit vše potřebné k podepsání závazných listin a k samotnému jmenování do pozice. Možná kdyby se nejednalo o slečnu Laryovou, proběhl by takový ceremoniál na velkolepější úrovni, ale Manon se spokojila i s pokorným potřesením ruky a nechala se na krátkou chvíli zaplavovat i otázkami ze strany baronů, kteří se zde zdrželi. Trpělivě si vyslechla jejich žádosti, pochvaly i doporučení a navazovala nové styky z ostatních království. Věděla, že budou užitečné. Baron Hemingway z Druhého si ji oblíbil a přislíbil jí příležitostné balíčky s jídlem za přednostní měchy čisté vody. Archie Ruppert z Páteho ji předčasně pozval na zimní slavnosti jejich království. Nebyla si však jistá, nakolik mohla jejich přátelskosti věřit. V očích se jim i přes to všechno zračila nefalšovaná bázeň. Opravdové odtažitosti se dočkala jen od krále s královnou, ale nijak ji to netrápilo. Tušila, že na ni budou dohlížet jako ostříži na svou kořist, jenže ona už byla zvyklá dělat jakoukoliv práci precizně. Nehodlala pochybit.

Jakmile mohla, opustila hrad a s nově podepsanou listinou se šla pochlubit rodině. Když vkročila do místnosti, babička si ji odměřeně prohlédla a Terry se okamžitě zabouchl ve svém pokojíčku. Ačkoliv Manon nad tímto gestem píchlo u srdce, věděla, že bráška bude poslouchat za dveřmi, a proto pečlivě volila slova.

"Mám důležité oznámení, týká se to i vás," začala. Snažila se svému hlasu dodat lehký tón.

"Co jsi...co se stalo tentokrát?" vyštěkla babička a dívku opět nepříjemně píchlo u srdce.

"Babičko..." povzdechla si. Nepatrně potřásla hlavou. "Právě mě jmenovali královským poslem. Budu dostávat dost peněz, abychom si mohli dovolit potřebné potraviny i nové oblečení pro Terryho a navrch nám král nechá spravit chalupu. A až nastřádám určité množství peněz, budu moct vykoupit otce z vězení. Budeme zase spolu. Všichni," zašeptala, ale svým slovům nedůvěřovala.

"Poslem? Manon...proč? Proč, prokristapána, jim chceš sloužit? Teď, když se dějí takové věci...A potom všem, čím sis kvůli těm jejich královským rozhodnutí prošla...Nechápu to, Manon, opravdu nechápu," vrtěla hlavou stará paní. Do očí se jí draly slzy. "Byla jsem tak šťastná, že ses nám vrátila živá a zdravá, ale pak...mám pocit, že se nevrátila naše stará dobrá Manon, ale někdo jiný, někdo...cizí!" rozeštkala se.

Manon si myslela, že své city pohřbila hluboko. Hodně hluboko. Ale asi to nestačilo. Na ten kratičký zlomek vteřiny se jí sevřel dech a musela několikrát rychle zamrkat. Její mysl si uvědomila to pochybení, tu slabost, oči jí sklouzly ke sněhovým rukavicím a ona se zničehonic okamžitě obrnila. Její tvář opět nabral nečitelný, téměř prázdný výraz. Dýchala opět pravidelně.