Cold Hearted

9.

"Pořád nechápu, co tímhle sleduješ," zamručela podezřívavě dívka, když už hodinu a půl učila tohohle arogantního rádoby prince střílet z praku. Vůbec mu tu nešlo.

"Někdo jako já jednou bude muset umět bojovat s čímkoliv, co má po ruce. Takže si hlídej tón a uč mě."

Došla jí trpělivost. Měla toho kluka po krk. Vzala prak, zamířila a trefila se chlapcovi přímo do holeně. Zanadával bolestí a chytl se za postižené místo.

"Tak poslouchej, ty rozmazlenej fracku! Je mi jedno, jestli jsi princ, král nebo císař! Nehodlám se tebou nechat vykořisťovat a dělat ze sebe tvého poskoka, s takovou tě jednou někdo oddělá dřív, než se z tebe stane nanicovatej král!"

A zmizela.

---

"...že Trojka potřebuje vodu nejvíc. Poslední dávku měli před čtrnácti dny a teď čerpaj z podzemních pramenů, potřebujou čištěnou."

"K čemu potřebujou čištěnou? Aby s ní kropili mrkve? Zbytečný."

Manon si zlehka odkašlala. Obrátily se na ní dvě tváře - chlapec a dívka, kteří zrovna byli uprostřed argumentu. Okamžitě zmlkli a prohlédli si ji od hlavy k patě. Manon udělala to samé. Dívka měla neposlušné zrzavé vlasy rozvlněné až do půlky zad, oříškové oči a obličej s ostrými rysy posetý pihami. Oproti vytáhlému mladíkovi působila poněkud robustně. Chlapcovi rostla na hlavě prořídlá čupřina špinavě blonďatých vlasů, jeho tvář byla velmi úzká a jeho pleť měla zvláštně sinalou barvu. Soudě podle jejich mluvy a výrazů Manon usoudila, že jim oběma nebylo přiděleno do vínku příliš mnoho rozumu.

"Hele, to bude ta nová, co? Řekli nám, že přijde novej poslík. Je to tak?" zahalekala jako první ta dívka a mrkla na chlapce vedle sebe.

"No jasně, nějaká ženská prý, takže to budete vy?" přitakal on.

"Manon Laryová," potvrdila Manon a vykročila dopředu. Možná jí trošku zaskočilo, že před ní neucukli. Buď tady dole o ní neslyšeli nebo byli dosti bláhoví, aby tomu nevěřili. "Bylo mi řečeno, že se tu mám seznámit s chodem zásilek."

Podívali se na sebe. Proběhl mezi nimi neslyšný rozhovor. Nakonec svorně přikývli.

"Nám bylo jasný, že jste to vy. Už jsme slyšeli o jistý dívce z Arkancendu. Musíte mít sakra kuráž dostat se odtamtud živá. Většinou všichni umřou," uznale prohodil on.

"Většinou," odvětila úsečně Manon.

"Olivo, ty taky nevíš, kdy mlčet!" okřikla ho dívka. "Omluvte ho, madam, je to kluk. Před holkami si snadno pustí pusu na špacír."

"Olivo?"

"No jo, to je Oliva. Asi míval lepší jméno, ale kvůli jeho kůži mu všichni říkaj takhle..."

"Hej!" ohradil se Oliva.

"Já jsem Karol. Máme na starosti veškeré zásilky vody do ostatních království a všechno, co přijde sem do Zásobárny. V podstatě vám tu děláme základnu. Vždycky vám připravíme měchy s vodou, vyrážíte odtud, vracíte se sem."

"Pokud vás teda cestou někdo neodkrouhne. Ale to vám nejspíš nehrozí."

"Olivo!"

Manon by se byla nejradši pousmála, místo toho se krátce zatahala za bílý pramínek vlasů.

"No zkrátka co bude potřeba, stačí říct. Vedeme si záznamy o každé cestě, takže funguje to asi tak, že když vám řeknem, že dovezete vodu do Trojky, dovezete ji do Trojky, nikam jinam, jinak je v tom zmatek. Mimo to je to výměnný obchod, takže se nikdy nevrátíte s prázdnou. Pokud nedostanete vícerázovky. To znamená, že obejdete víc království a doručíte jim vodu bez obchodu nazpět, chápeme se?" ujistila se Karol. "Fajn. Co dál...jasně. Jak se poslední dobou vyskytují ty problémy s doručováním, máme tu menší chaos, takže se může stát, že budete vysílána častěji a třeba několikrát za sebou do stejnýho království. Poněvadž vody potřebují všude všichni dostatek a dokážem ji zajistit jen my rovnou ze zdroje, ale to asi znáte, jak to chodí. Máme dokumentovaný, kolik berete měchů, takže žádný křečkování. Olivo, napadá tě ještě něco?"

"Hm...možná, jestli máte nějakou menší zbraň. Může se hodit do lesa," zamručel mladík. "Karol, neměla by ještě dostat výšivku?"

"Krista, a jo! Jestli dovolíte, madam, na ten kabát vám přišiju znak posla našeho království. Taková snadno rozpoznatelná značka, aby vás nikde nevykopli a mohla jste se ohlásit u králů a takové věci...Víte, jaký všechny pravomoci máte jako posel?"

"Nejsem si jistá," zamyslela se Manon. Zatím jí společnost těchhle dvou nevadila. Možná byli trošku upovídání, ale to je činilo milými. Karol sebrala ze zásuvky jehlu s nití a pustila se rovnou do přišívání malého zlatého odznáčku v podobě lístku a dvou spirálek po stranách. Laryová musela uznat, že Karol má velmi hbité prsty a je pečlivá.

Slova se zatím ujal Oliva: "Posel nemusí platit za opuštění království a může chodit pryč takřka pořád. Když chce být slyšen u krále, mělo by mu to být vždycky umožněno. Má nárok chodit si po hradě ve svým království volně, jak chce, často tu nocuje, takže má většinou i vlastní komnatu. Na druhou stranu se musí řídit královskými rozkazy, takže pokud dostanete za úkol odnést nějaké listiny jinýmu králi, máte za povinnost je doručit co nejdříve a platí přísný zákaz, abyste se do nich dívala nebo je svěřila někomu cizímu. Taky jste zavázána slibem mlčení. Může se stát, že vám bude řečeno nějaké poslání a takový věci a o těch nesmíte ani ceknout. Jo a taky vám nemá nikdo zkřivit ani vlásek kromě krále, ale říkejte to těm zločincům tam venku. To by snad mělo být všechno. Je to pěkně vážená práce a vyžaduje si preciznost a hlavně důvěru."

"Tak a je to oficiální! Teď je z vás posel se vším všudy!" vřískla nadšeně Karol a zatleskala. Nyní zdobil Manonin kabátek znak posla. "Chtěla byste se ještě na něco zeptat?"

"Ne, myslím, že všemu rozumím," ubezpečila je Manon.

"Chcete ještě ukázat naši Zásobárnu?" Dívka z Arkancendu jen přikývla.

Zásobárna byla prostorná místnost ve spodních chodbách hradu, ale byla zde okna, takže sem prosvítaly sluneční paprsky. U zdí bylo hned několik stolů, na kterých se chaoticky povalovaly štosy papírů, na zdi viselo pár poliček se starými záznamy nebo krabicemi, ale největší část místnosti zabírala obrovská nádrž s vodou, která vedla postranní dírou ven. Manon věděla, že sem už se přečerpává čištěná voda z velkého jezera vedle hradu, kterou zase čistí v jiné dílně. Vedle nádrže byl v rohu zaparkovaný vůz pro přepravu zboží a vedle něj stála vyskládaná hromada prázdných měchů. Za nádrží na opačné straně místnosti se vyjímaly dveře, které vedly pravděpodobně tou nejkratší cestou do lesa.

"Vedle dveří za tou nádrží je ještě velký kumbál, kam skladujeme příchozí zboží. Ono tam není moc dlouho, poněvadž si ho brzy převezmou naši překupníci pro lidi ve vsi," dodal ještě Oliva.

"Zajímavé," odvětila Manon.

"Krista, vy nejste zrovna povídací typ, co?" šťouchla do ní Karol a tvář Manon na vteřinu potemněla. "Ten před váma byl takovej vtipálek."

"Nezdá se, že by mu to v něčem pomohlo," pronesla dívka z Arkancendu chladně.

Oliva si odkašlal. "No, tak...moc nás těší, slečno, snad jsme vám to tu trochu objasnili. Kdyžtak se ptejte."

"Kdy vyrážím na svou první výpravu?"

"Naplánovali jsme vám zítřek. V osum ráno do Trojky, napoprvý dostanete jen jednorázovku," odpověděla Karol.

"Dobrá, pak se tedy uvidíme v osm ráno," přikývla Manon. Ještě se otočila a dodala: "A...děkuji za objasnění."