Cold Hearted

11.

"Otče! Matko!" křičel přes chodby.

"Matthew Wellingtone I., co to má zase znamenat?!" Jeho otec se zase hněval.

"Otče! Neuvěříš, co jsem právě objevil v lese!"

"Ty jsi byl v lese?" zamračil se.

"Já vím, já vím...ale tohle stojí za to, věř mi! Někdo si tam pro sebe nezákonně pěstuje zeleninu na takovém malém políčku!" chrlil ze sebe.

"Cože?"

"Nemusíš mi děkovat, otče, stačí, když důsledně potrestáš viníka," ušklíbl se. Jeho otec na něj chvíli bez výrazu hleděl, potom svraštil obočí a nahodil neuznalý výraz, který se princi rozhodně nelíbil.

"Ale to víš, že ho potrestám, synu...Až mi ho přivedeš sem jako správný muž."

---

Jakmile se vrátili na svůj hrad, Walter si dal záležet, aby co nejdříve zmizel. Jestli měl kdy strach z dívky z Arkancendu, nyní to byl jen slabý odvar čaje. Byl z ní vystrašený k smrti. Nedokázal se jí podívat do očí, protože by z nich nic nevyčetl. To na tom možná bylo to nejhorší. Ta holka, ten zabiják, byl příliš nevypočitatelný. Přece se zdála být tak křehká, tak lidská! A v další chvíli bez mrknutí oka zabije. Ze sedmi tam zůstali ležet dva. I když o tom jednom si nebyl úplně jistý, jestli opravdu zemřel, protože měl bodnou ránu jen v boku. Ne! Nechtěl se tím vůbec zabývat ani se k tomu vracet. Nejlepší bude, když už se s ní prostě nikdy nesetká...

"Waltere?"

Na chvíli ztuhl, než si uvědomil, že to byl mužský hlas. O něco uvolněněji se otočil, ale zdálo se, že princ nebyl tak slepý, aby si nevšiml jeho pobledlé tváře a roztěkaného výrazu.

"Waltere, jsi v pořádku?" zamračil se Matt.

"Jasně, proč bych nebyl? Co by se mělo dít? Byl jsem v lese," zamlel nervózně. Měl chuť se profackovat. Copak takhle se chová člen královské stráže? A ještě k tomu před samotným princem. Naštěstí byl Matthew jeho blízký přítel, takže nechal jeho nedůstojné chování bez povšimnutí.

"Mohl by ses pokusit mluvit srozumitelněji?" nadzvedl obočí.

"O-omlouvám se, já jenom...ten nový posel je vážně třída, že?" snažil se zasmát.

Mattův pohled na okamžik roztál. Jistěže, byla to přece ona! Ale proboha...

"To rozhodně," přisvědčil, ale ihned potřásl hlavou, "Co s ní je? Waltere, stalo se něco? Počkej, neříkej mi, že se stalo něco jí!"

"Proboha, jí?! Jak by se jí vůbec mohlo něco stát?!" Walterovi přeskočil hlas.

"Na co tím zase narážíš?" nechápal Matt.

"Vůbec na nic! Haha, jenom jsem si vzpomněl, že jsme se před chvílí vrátili z lesa, kde nás napadla banda nějakých odpadlíků. Ale neboj, slečna se o ně postarala," nahlas polkl.

"Další útok? Co se stalo? Kde je Manon?" zbystřil Matthew.

"Asi ještě v Zásobárně...Matte?"

Princ se okamžitě otočil na patách a bylo jasné, kam měl zamířeno. Walter tiše zaklel a rozběhl se za ním, ačkoliv neměl zrovna sto chutí se k ní vracet, když si právě slíbil, že se jí bude vyhýbat.

"Co chceš dělat?" zajímal se, když pozoroval Mattův zamračený výraz.

"Řešit to samozřejmě! A vzhledem k tomu, že ty mi nejsi schopný nic pořádně říct, máme tu ještě ji," protočil panenky.