Tak tedy...Já vlastně vůbec nevím, co se do takových závěrečných slov autora píše, jak se to píše a vůbec. Ale nazvala jsem to poděkování, tak tu budu děkovat. Nebojte, bude to krátké, protože se nedokážu moc dobře rozkecávat.
Tak začneme trochu egoisticky a já tu poděkuju sobě, že jsem dokázala dopsat příběh až do konce, protože to se mi povedlo naposledy asi v deseti letech. Jenže proč se mi to podařilo teďka a s tímhle příběhem? Odpověď je docela jednoduchá; díky svým čtenářům. Každý váš hlas byl pro mě motivací napsat další část a další a další, dokud jsem se nedostala k epilogu. Bez vás bych Cold Hearted nikdy nedopsala.
Asi tu nebudu vypisovat konkrétní jména, protože to by bylo na sto let. Ale tak znovu, aby to bylo jasné: Děkuji, děkuji, děkuji, že jste si našli čas, abyste si přečetli příběh o dívce z Arkancendu (Mimochodem přemýšlím, že to takhle přejmenuju, abych neměla anglický název příběhu.) a že jste s ní vydrželi až do konce, který, alespoň doufám, splnil vaše očekávání. Pokud ne, tak mě to moc mrzí, ale celý děj jsem směřovala tak, aby to skončilo tak, jak to skončilo. Pokud byste ovšem měli nějaké otázky či připomínky, klidně mi je napište do komentářů, budu za ně ráda a pokusím se vám na ně srozumitelně odpovědět.
Já už nevím co dál. Mám ještě poděkovat rodině, svým přátelům a celému světu? Asi ne, nejsme na předávání Oscarů.
Takže...ehm, tímto se s vámi asi loučím. Snad se brzy setkáme u dalšího příběhu, který už se mi pomalu rodí v hlavě.
Vaše Sisi1557
ČTEŠ
Cold Hearted
FantasyČeský název: Dívka z Arkancendu Kráčela cílevědomě, narovnaná a s kamennou tváří. Odmítla se ohlížet za sebe a sledovat, jestli ta loď opět odpluje a jestli se tam bude vracet s novým nákladem. Před dvěma lety byla ona ten náklad a už nikdy, nikdy b...
