Cold Hearted

19.

"Kam nás vedete? Co s námi uděláte?" vzlykla, když ji pár strážných vleklo za paže na hrad. Nevzdorovala, byla sotva schopná udržet se na nohou. 

Nikdo jí neodpověděl. Ale o to pevněji ji drželi, když se blížili ke vstupní bráně. 

Podívala se na svého otce, jehož oči se podivně leskly a ve tváři měl zlomený výraz. "Tati...?" zašeptala a zaplašila další příval slz. 

"Neboj se, holčičko," usmál se. Falešně, ale jí to stačilo. Potřebovala naději. Jen ještě netušila jak moc. Zatím neměla ani ponětí, jak rychlý nastane v jejím životě spád. Ale to se měla záhy dozvědět.

"Byli jste předvoláni ke královskému soudu."

---

Manon zaraženě zírala na krále a nebyla schopná ze sebe vydat jedinou hlásku. Ačkoliv se v její tváři nepohnul ani sval, na její mysl útočila hotová smršť otázek. Ani na jednu neznala odpověď. Už se v tom ztrácela. Byla si naprosto jistá, že má o celé té věci s únosy přehled. Nyní už si nebyla jistá vůbec ničím. Co se to tu jenom děje?

Jako první se vzpamatoval Matt. "Omluvte mě, Vaše Veličenstvo, asi jsem špatně rozuměl-" začal. Ale král ho okamžitě přerušil.

"Naopak jste rozuměl velmi dobře. Jeho rodina nahlásila před dvěma dny, že se James vypravil ráno do práce, kde se podle všeho za celý den neukázal, a už se nevrátil. Váš posel ovšem tvrdí, že ten samý muž jí včera předal tento podivný dopis. Jak mi to vysvětlíte?" Rozhněvaně si propletl prsty na rukou a čekal na řádnou odpověď. Žádná však neexistovala. Matt jen naprázdno klapal pusou a krčil obočí, zatímco Manon dál stála jako opařená a snažila se vypořádat s novou informací.

Pokud si ještě před soudem mysleli, že odtud bezpečně vyváznou, byli na velkém omylu. Manon se ani neodvažovala pomyslet, co všechno by mohlo nastat, kdyby ji a Matta popravili. Co by udělala královna, kdyby zjistila, že je její milovaný synek mrtvý? Pravděpodobně by si svou zlost vylila na někom z Manoniných blízkých, nejlépe na všech. A to nemohla dopustit. Ať raději zemře ona, ale Matt v žádném případě! Najednou byla rozhodnutá: Pokud to nepůjde jinak, svede všechnu vinu na sebe. Cokoliv, aby prince udržela naživu. 

"Tak? Co mi k tomu řeknete?" vybídl je znovu netrpělivě král. 

"Nic, Vaše Veličenstvo," odpověděla klidně Manon.

"Nic?" podivil se král.

"Nic?" zašeptal zděšeně princ. 

"Nemám nejmenší tušení, jak jsem mohla obdržet psaní od člověka, který je pohřešovaný. Proto vám nemůžu dát žádné vysvětlení," nezřetelně pokrčila rameny.

"To je...pozoruhodné," odpověděl po chvíli král. "Co s tím uděláme?"

"Vaše Veličenstvo, než učiníte rozhodnutí, jen bych vám chtěla připomenout, že princ po mém boku nemá s tím dopisem ani s tou vraždou nic společného. Jemu můžete věřit. To já jsem tu byla v Arkancendu, ne on."

Sálem se rozlehl tichý šum. Takový obrat v chování dívky z Arkancendu nikdo nečekal. Manon však upírala svůj zrak jen a pouze na krále a čekala na jeho verdikt. Byla smířená. Popraví ji a lidem se uleví. Nezjistí sice, co stojí za všemi útoky, ale zajistí bezpečí Terrymu, babičce a snad i otci. Když přestane existovat, splní tím královnino přání a ona možná konečně nechá její rodinu na pokoji.

"Manon, co to zatraceně děláš?" zasyčel vedle ní Matt a bůhvíproč zněl rozezleně. Nevěnovala mu pozornost. "Přestaň se snažit shodit to na sebe. Nic jsme neudělali, ty jsi nic neudělala!"