Cold Hearted

12.

Vztekle pozoroval, kdo se ochomýtá až nebezpečně blízko lesa. V duchu nadával na svého otce, neboť ten se mu stále snažil znepříjemňovat život těmi svými životními lekcemi, jak tomu tak rád říkal.

Konečně spatřil někoho, kdo se opravdu chystal jít do lesa. Neviděl mu do tváře, ale usmyslel si, že tenhle člověk to díky němu brzy bude mít spočítané.

Se škodolibou radostí vykročil mezi stromy.

Zastavil ho však hlas za ním.

"Co tady zase děláš?"

---

Všichni tři se usadili u Manon v komnatě. Dívka za nimi pečlivě zavřela dveře a ujistila se, že kolem není nikdo, kdo by je mohl poslouchat. Přestože si namlouvala, že nedělají, zvláště ona, nic nekalého. Opravdu přeci potřebovala znát vše, co se týkalo těch útoků! Jednou se stala poslem a měla by vědět, v čem se pohybuje bez ohledu na to, zda je pro krále s královnou důvěryhodná, či ne. A pokud se s ní odmítali bavit oni, pak musí získat informace od někoho jiného.

"Máš to tu docela útulné," uculil se Matt a svalil se na postel. Manon jeho počínání příliš nechápala.

"Laskavost od tvé matky," odpověděla netečně.

"Nenapadlo mě, že bys tu doopravdy přespávala, když máš rodinu ve vsi," ignoroval její poznámku.

"Rodina mě u sebe nechce," odsekla možná až příliš důrazně. "Ostatně část z nich je také na hradě," dodala ponuře. K tomu se odpovědi nedočkala.

"Ehm," odkašlal si Walter, který se držel v ústraní. "Co tady tedy přesně děláme?"

"Jestli ze mě máte takovou hrůzu, tak můžete jednoduše odejít. Nebráním vám," otočila se k němu Manon, div neprotočila oči. 

Walter na vteřinu zaváhal a těkl očima ke dveřím. Posléze rozhodně zavrtěl hlavou a sledoval Matta.

"Waltere, Manon nám neublíží. Můžeš jí věřit. Moji matku neposlouchej," vzdychl Matt.

"Na tom stejně nezáleží. Nepotřebuji ničí přízeň, v Arkancendu jsem ji také neměla," procedila skrz zuby Manon. "Stačí, když mi někdo konečně řekne, jak to tady s těmi útoky je. Na to mám snad právo," dodala.

"Ale mně na tom záleží," zašeptal Matt a do očí se mu opět vkradl zničený výraz.

Na vteřinu se rozhostilo ticho.

"Začalo to někdy před rokem," přerušil jej Walter a vytrhl tak Matta z nepříjemných myšlenek. "Někdo napadl posla Pátého království. Neskončilo to sice vraždou, ale posel se vrátil bez vozu a vypadal, jako by ho někdo škrtil. Nedokázal říct, kdo ho napadl, ani přesný počet útočníků, protože mu hodili pytel přes hlavu."

"Jak se to řešilo?"

"Nechalo se to být," zamručel Matt. "Jenže pak se to začalo opakovat. Nejdřív byli poslové jen lehce ranění, ale časem se ty útoky zvrhli i...do vražd. Hlavně když se do lesa vypravila i stráž. Někteří záhadně zmizeli, někteří se vrátili sotva při vědomí. Pár útočníků asi zemřelo také, ale...těžko říct. Mně osobně přijde, že jich je čím dál víc."

"A co lidé?"

"Pochopitelně měli strach hned od začátku. Ale právě teď mezi nimi vládne spíš nedůvěra. Sotva věří svému králi," zamumlal Walter.

"To se dá očekávat," usoudila Manon. "A říkali jste něco o zmizení?"

Walter s Mattem na sebe vrhli krátký zamyšlený pohled. Nakonec odpověděl princ.