Cold Hearted

22.

Královna na ni upírala svůj zrak a očividně se těšila, až se jí zbaví. Ale nemohla být ukvapená. 

"Pověz, co jsi měla v plánu, když ses tak snažila zalíbit mému synovi?" vyprskla. 

"Já se přece o nic takového nesnažila," bránila se dívka. 

"Lžeš! Chtěla ses dostat ke trůnu, že?" rozlítila se královna. Sama věděla, že to není pravda, ale potřebovala pořádný důvod, aby získala oprávnění k trestu, který si pro ni přála. Musela se jí zbavit úplně. Nemohla přece dopustit, aby její syn, její milovaný synáček, si jednou vzal takovou lůzu.

"To ne! Přiznávám, že jsem pytlačila, to ano, ale co bych dělala s trůnem? Já a Matt- chci říct já a princ, jenom jsme se...náhodou potkali," koktala na svou obhajobu. Byl to ale velmi slabý výkon.

"Nevěřím ti ani slovo! Jsi jen lhářka, která se chce manipulací vetřít na hrad! A k tomu ten požár!"

"Ale-"

"Ten požár jsem založil já, Vaše Veličenstvo!"

Dívka se zoufale podívala na svého otce.

---

Neměla čas o tom více přemýšlet. Jen jeden kratičký pohled na onu známou tvář ji stihl vykolejit natolik, že se stěží vyhnula další ráně, tentokrát mířené na její krk. Lehce se přikrčila a pravou rukou vymrštila proti Jamesově hrudi. Hodlala mu zlomit několik žeber nebo přinejmenším způsobit ošklivou modřinu, ale Sathora její záměr opět uhodl a bleskově sevřel dívčino zápěstí v železném stisku, těsně před tím, než se stihla vůbec dotknout jeho oděvu. 

Útočník na ni vycenil své zažloutlé zuby a Manon jeho úšklebek opětovala. Stačila jí setina zaváhání, aby ho od sebe silou odkopla, svalila na zem a vyprostila se tak z jeho sevření. James Sathora tvrdě dopadl na zmrzlou půdu a zaklel bolestí. Manon doufala, že má alespoň vyražený dech. Ihned se narovnala a rozhlédla se kolem sebe.

Byli v obklíčení. Útočníků mohlo být nejméně patnáct, každý z jiné strany, aby jim nikdo neupláchl. Jako by to snad bylo možné. Než by se stačili proplést mezi stromy pryč, okamžitě by je pobili. Ale dívka z Arkancendu se nehodlala vzdát. Sice proti takové přesile měli v pěti pramalou šanci, ale ona sama byla velmi dobře vycvičená, aby jich stihla zneškodnit co nejvíc, a věřila, že Nick s jeho kumpány byli jakožto stráže také připravení k boji. Nebyla si však jistá, jak na tom je Matt, a jeho život byl pro Manon to nejcennější. Musela ho chránit, stůj co stůj. Možná se jí podaří odrovnat dostatek útočníků, aby odtud mohl zmizet. 

Nad takovými myšlenkami ale ihned v duchu potřásla hlavou. Princ by ji tu nenechal, leda by utekla s ním. 

Koutkem oka si všimla, že se James Sathora pomalu sbírá ze země, a znovu se rozhlédla kolem sebe, aby zkontrolovala, jak na tom jsou ostatní. K jejímu překvapení Matt zrovna poslal k zemi jednoho z útočníků, pravděpodobně jen omráčeného, a obrátil se k ní.

"Za tebou!" vykřikla a on se pohotově otočil, opět připravený udeřit. Tak přece jen se dokázal bránit. Ale i přesto si o něj Manon dělala starosti. 

James se pomalu stavěl na nohy a pohled upíral na ni.

Dívka se v rychlosti ještě podívala na zbylé tři stráže. Tvářili se šokovaně, ale očividně byli odhodlaní bojovat. Malinko si oddechla, když se znovu obrátila ke svému prvnímu protivníkovi. Zatím jsou všichni živí. Doufala, že to tak zůstane.

Sathora najednou prudce vystřelil směrem k ní. Manon dýchala klidně a schválně počkala, až se k ní dostane dostatečně blízko, aby ho čapla za límec a uštědřila mu tvrdou ránu do žaludku. Jenže James se jí hbitě vysmekl a praštil ji do boku, čímž uvolnil stisk, ve kterém ho držela, a zamířil na její druhý bok. Ten si však už chránila a jedním trhnutím ho od sebe odstrčila. Z úst jí uniklo slabé zaskučení, neboť cítila, že se jí pod kabátem tvořila podlitina. Bolest ale okamžitě vytlačila z hlavy a soustředila se jen na zneškodnění svého protivníka.