Cold Hearted

30.

Jejich loď proplouvala mlhou hustší než mléko a stěží se dalo rozeznat, zda opravdu plují nebo se jen vznášejí. Avšak i skrz bílý opar pronikal pod dívčin kabát řezavý chlad, zalézal jí pod kůži a způsoboval, že jí slzy zamrzaly na tváři.

„Jsme tu, kočičko."

Ta slova v jejích uších zněla jako rozsudek smrti. Když loď slabě narazila o neviditelný břeh, uvědomila si teprve, jak moc je pro ni Arkancend skutečný. A jak neskutečná je možnost, že by se odtud někdy dostala...

Sotva se stačila pohnout, vynořili se z mlhy dva muži s bledou kůží a podivně strnulým výrazem, Arkancenďané, a pozoruhodně silně ji semkli mezi sebe, aby nemohla utéct. Nešťastně se zadívala na kapitána lodi, jenž její situaci nezúčastněně přihlížel, dokud k němu nepřistoupil jeden z dalších Arkancendských. Prohodili mezi sebou pár slov, jimž děvče nerozumělo, načež kapitán předal onomu muži zapečetěný svitek nadepsaný jejím jménem.

Cítila, jak ji táhnou kamsi pryč, do bílé nicoty.

„Ne, prosím!" zakřičela zoufale naposledy.

„Za dva roky, kočičko..."

A za dva roky se pro ni skutečně vrátili. Jenom si už neodvezli dívku, kterou tu tehdy nechali.

---

Manon hleděla umírajícímu do očí, dokud z nich nevyprchala i ta poslední kapička života. V momentě, kdy se tak stalo, ji na zlomek vteřiny zachvátila vlna výčitek, přestože v jejím obličeji se nezračilo víc než chladné smíření s tím, co udělala. Zabila muže, který byl někomu otcem, manželem a bratrem. Současně však příliš oddaně sloužil špatnému člověku, a právě na to doplatil.

Manon se sehnula a sevřela mezi prsty Sathorův meč. Jemu už byl k ničemu, ale ona tušila, že ho ještě bude potřebovat. Semkla rty pevně k sobě a odhodlaně překročila mužovo tělo, jako by se už jednalo jen o hromadu prachu. Nebylo času nazbyt. Když vzhlédla k obloze, povšimla si shluku mračen, která se jim seskupovala nad hlavami. Bylo nutné učinit bojům přítrž dřív, než se do nich zapletou i přírodní živly.

Ohlédla se za Mattem, který stále ochromeně poulil oči na mrtvého Jamese Sathoru, a nevšímal si okolí.

„Matte, za tebou!" křikla na něj ostražitě, načež Matt nejdřív obrátil zrak na ni a potom se rychle rozmáchl svým mečem dozadu. Nepříteli, jenž se k němu plížil zezadu s kudlou v ruce, tak způsobil tržnou ránu přes celé předloktí. Než se muž stačil vzpamatovat, omráčil ho princ dobře mířenou pěstí do pravého spánku. „Říkala jsem ti, aby sis kryl hruď, ale tu ti někdo může probodnout i zezadu," poučila ho roztrpčeně, jakmile s ní celý zadýchaný srovnal krok. Navzdory situaci měl princ nutkání protočit oči v sloup.

„Neboj, Manon, zvládám se o sebe postarat," ubezpečil ji klidně, zatímco si proklestili cestu až ke vchodu do hradu.

„Já se nebojím," odbyla ho stejně klidným tónem dívka z Arkancendu, ale princi neušlo, že se nenápadně přesunula za něj, aby ho měla více na očích.

Vstupní brána se během krátké chvíle proměnila ve změť kamení a dřeva z vyvrácených dveří. Celý zbytek hradu se chvěl v základech a Manon si netroufala odhadnout, kolik toho stavba ještě snese, než se zbortí docela. Uslyšela, jak se kousek od ní rozpadla další část zdi a zavalila jak jejich dva spojence, tak dva nepřátele. Ten úkaz ji pobídl, aby přestala otálet a šla co nejrychleji najít Crosse, aby to s ním mohla skoncovat.