Cold Hearted

23.

"Ten oheň jsem založil já, moje dcera s tím nemá nic společného. Nechte ji," zaprosil její otec. Jako by to snad k něčemu bylo.

"Vy? A proč jste ten les zapálil? Uvědomujete si vůbec, co by se mohlo stát, kdybychom tam nevyslali stráže a kdyby shodou okolností nezačalo pršet?!" rozhněval se král, který se zatím nedokázal rozhodnout, kdo z nich nese na bedrech větší vinu. Ale kvůli své ženě více nedůvěřoval té dívce.

"Já...zpanikařil jsem," svěsil ramena muž.

"Zpanikařil?" odfrkla si královna.

"Moje dcera mě varovala a já zkrátka...ztratil hlavu. Chtěl jsem zahladit stopy a-"

"Vaše dcera?" zopakovala královna a její tvář se v tu ránu protáhla v odporný škleb. Ten hlupák to nemohl říct lépe. "Takže tahle dívka nejenže manipulovala korunním princem a pytlačila, ale také poštvala svého nebohého otce, aby po ní zahladil stopy, a to tím nejhanebnějším způsobem. Jak nechutné," odplivla si. 

Sálem se rozlehlo hlasité šumění. 

"Cože?" vydechla nechápavě dívka a její otec zároveň.

Královna si místo odpovědi jen zamnula ruce. Měla vyhráno.Teď už nad ní opravdu mohla pronést verdikt, jaký chtěla. 

---

Procitala pomalu. Nejprve na ni dolehl chlad, který sálal z kamenných dlaždic pod ní. Chtěla se pohnout, ale její tělo bylo celé ztuhlé a její víčka příliš těžká, než aby je otevřela. A tak zůstala ležet bez hnutí, napůl bdělá, napůl ještě ochromená dlouhým spánkem. Alespoň si myslela, že byl dlouhý. A že to byl spánek. 

Potom uslyšela šramot. Na vteřinu ztuhla, ale její mozek byl stále poněkud omráčený, takže sebou ani necukla. 

"Manon? Manon, prober se, prosím, no tak!" Někdo s ní jemně zacloumal.

V tu chvíli se probrala úplně a už jí bylo jasné, kde je. Srdce se jí strachy rozbušilo. Prudce otevřela oči a spatřila nad sebou tmavý obrys postavy. "Jsem vzhůru, prosím nebijte mě!" vyhrkla překotně a pokusila se vymrštit na nohy, jenže když se zapřela o lokty, v pravém zápěstí ji bolestivě píchlo a Manon se znovu svalila na zem.

"Cože? Proč bych tě měl bít? Manon, jsi v pořádku?" vyděsil se hlas té postavy a ihned se k ní sklonil blíž. "To jsem já, Matt," dodal nejistě.

Matt? Matt! 

Konečně se jí rozsvítilo v hlavě. Úlevně vydechla a strach z ní okamžitě vyprchal. Vystřídala jej nechápavost. "Kde..." nedopověděla, protože měla příliš velké sucho v krku. Místo slov jen zachraptěla.

"Tumáš." Matt jí přiložil k ústům malý džbán a dívka si vděčně lokla studené vody. Ani jí nevadilo, že měla pachuť hlíny. "Je to lepší?" usmál se smutně.

"Díky," přisvědčila krátce Manon. Potom se pokusila znovu vyhoupnout do sedu, ale kvůli bolesti se jen podivně převalila. Unaveně vzdychla a znovu se zadívala na Matta. Princ ji opatrně vzal za paži a druhou rukou přitáhl k sobě. Manon se mu na zlomek vteřiny opřela o rameno a v něm najednou ožila chuť ji pevně obejmout a už nikdy nepustit. Nejistě polkl a nechal ji, aby se zády opřela o hrubě opracovanou zeď. Pak se, ač velmi nerad, odtáhl.

Dívka se chtěla narovnat, a tak se znovu zapřela rukama o zem. Opět bolestivě sykla a chytla se za zápěstí. 

"Jsi zraněná," oznámil starostlivě Matt a zadíval se jí do tváře. Pod očima měla tmavé kruhy, které byly snadno rozeznatelné i ve tmě, v níž se nacházeli. Na čele měla nachovou modřinu, jež se jí tam objevila hned po tom, co ji jeden z těch útočníků tak nelítostně omráčil. Princ ji pozoroval, jak se ještě z posledních sil snažila vzepřít a jak se po té ráně bezvládně sesula na zem. V ten moment se strašlivě lekl, že ji zabijí, a rozběhl se k ní. Jenže to už ho taky někdo surově popadl za paže a uštědřil mu pár bolavých ran. On sám se probudil těsně před tím, než je hodili sem.