Cold Hearted

14.

Nechápal to. Nerozuměl tomu. Co se to s ním děje? Měl tu holku udat už před týdny a místo toho se s ní spřátelí?

A ten úsměv...

Chtělo se mu kopnout do zdi! Proč na ni pořád myslí? Proč se vždycky těší, až ji znovu uvidí? Je snad možné, aby on, princ, choval city k takové...lůze? To přece ne, to nemůže být láska nebo ano? Asi ano, jinak by teď nebyl na cestě za ní, protože jí chtěl svou náklonnost projevit.

Nebyl si vůbec jistý, jak by se měl zachovat, taková situace pro něj byla nová. Naštěstí se předtím mohl svěřit své matce. Netvářila se sice příliš nadšeně, ale přece by mu nebránila ve štěstí.

Jak se tenkrát mýlil...

---

Manon hodnou dobu pozorovala chvějící se ženu před sebou a tiše hodnotila, co jí právě bylo řečeno. Válka? Jaká válka? Samozřejmě, že si všimla, jak jsou situace v jednotlivých královstvích vyhrocené, ale copak to znamenalo, že se schyluje k válce? Tomu nevěřila.

"Jste si jistá, že váš bratr napsal válka?" ověřila si tuto informaci. Žena se zmohla jen na roztřesené přikývnutí. "Mohla bych si přečíst ten dopis?"

V jejích očích bylo zřetelné váhání, ale královskému poslu a k tomu dívce z Arkancendu se nemohlo odporovat. Podala jí psaní.

Drahá Evelyn,

nikdy bych si nedovolil žádat královského posla, aby Ti osobně doručil můj dopis, kdybych si nemyslel, že to není důležité. Je to zlé, Evelyn, opravdu. Nevím, jak lidé u vás reagují na ty útoky, ale tady se to nese špatně. Lidé podezřívají kdekoho, zejména vaše království a odvážím se tvrdit, že se hlavně bojí vašeho posla. Můžeme jí věřit, Evelyn?

Další odstavec byl napsaný méně vybledlým inkoustem, jako by se pisatel na poslední chvíli rozhodl přidat další řádky.

Právě jsem zjistil, že někdo unesl našeho barona! Neznám žádné podrobnosti, ale zdá se, že tu lid viní vaše království. Obávám se, že pokud se to brzy nevyřeší, povede to k válce. Dávej si pozor, Evelyn, chtěl jsem jen tebe a tvou rodinu varovat dřív, než bude pozdě.

"Podepsán váš bratr," dokončila Manon. Netušila, co si o tom má myslet. Doufala, že se její věrohodnost zvýšila, ale jak se zdá, pravděpodobně ne. Co jí však opravdu nelezlo do hlavy, bylo, že v Pátém byla a nevšimla si žádných nepokojů, dokonce se k ní nedonesla ani žádná zpráva o zmizení nějakého barona. Pokud si však ten muž nedělal legraci, mohlo to být zlé. Mohlo to samé nastat i v ostatních královstvích, ačkoliv Manon o ničem nevěděla. Možná ale, jak sama usoudila, nešlo o velký poplach. Lidé ve vsi často věci zveličují. Přesto to nemohla nechat plavat.

"Mohla byste se mnou jít na hrad?" otázala se zdvořile, ačkoliv jí bylo jedno, zda by dotyčná žena šla dobrovolně či ne. Naštěstí pro ni však souhlasně přikývla.

Rychlým krokem se rovnou vydaly do přijímacího sálu, kde se předem ohlásily u stráží s prosbou, že se jedná o naléhavou zprávu. Stráž se rozhodla neoponovat a ihned je uvedla.

"Ach, slečno Laryová, jestli jste za mnou přišla kvůli vesnickým problémům, můžete zase pěkně zmizet," prohlásila otráveně královna. Seděla na trůnu vedle svého muže, který se tvářil mírně popuzeně. Důvodem mohla být ta večerní hodina nebo zkrátka jen návštěva Manon.