Nechápavě hleděla královně do očí. Pravděpodobně se přeslechla. Nebo ji snad opravdu nařkla z manipulace jejího syna? Nevěděla, co na to říct. Raději mlčela.
"Matko..." ozval se tiše Matt a lítostivě pozoroval dívku před sebou.
"Mlč, Matthew! Nevidíš, co ti holka dělá? Když ses o ní poprvé zmínil, myslela jsem, že mluvíš o nějaké princezně! Ale tebe si omotá kolem prstu tahle prachsprostá...zlodějka!"
"Nejsem zlodějka!" ohradila se dívka, ačkoliv to nebyla tak úplně pravda. "A nikoho jsem si kolem prstu neomotala. To váš syn mě špehoval!"
"Špehoval?" zopakoval podezřívavě král. "Synu, ty jsi věděl, kdo nám pytlačí v lese a pěstuje neoprávněně nějaké plodiny?" Princ bázlivě přikývl. Králova tvář se zkřivila hněvem. "Věděl jsi to a nechal jsi to zajít až ke žhářství?! Jsi snad smyslů zbavený?!"
"Matthew za nic nemůže. Není to jasné? Ta holka s ním očividně manipuluje," obvinila ji královna a v očích se jí nebezpečně zablýsklo. "Ráda bych nad ní vyslovila svůj verdikt."
V jejích slovech se skýtala nesmírná nenávist.
---
Počasí jim skutečně nepřálo. Silná vrstva sněhu, jež stihla napadat během noci, zahladila veškeré možné stopy, které by jim posloužily jako vodítko k nalezení pachatelů, a i nyní jim padající vločky clonily ve výhledu.
Stáli na místě, kde nalezli mrtvého posla. Po jeho těle a vozu už nebylo ani památky, stráž se nejspíš o tuto záležitost okamžitě postarala.
Manon se sklonila k zemi a rukou prohrábla sníh ve snaze najít cokoliv, co by ji navedlo správným směrem. Byla si jistá, že odpovědi najde mimo království. Jenže les byl příliš velký a příliš hustý a pokud chtěli najít pravé vrahy posla během jednoho dne, museli přesně vědět, kam se vydat. Jenže oni neměli nejmenší tušení. Dívka tušila, že ti lidé musí mít někde své doupě, ale neznala jeho podobu.
"Ehm, co přesně tu hledáme?" ozval se otrávený hlas jednoho ze stráží.
Dívka neodpověděla. Pozorně dlaní přejížděla po nerovné zemi, při čemž si všimla několika zaschlých kapek krve na kamenech. Když ale nenašla, co hledala, rychle se zvedla a sešla více ze stezky. To samé prováděla stále dokola, aniž by prohodila jediné slovo.
"Slečno, už jsme se docela dost vzdálili od vstupní brány," upozornil ji Nick. "Jestli nám hned neřeknete, co tu děláme, odvlečeme vás zpátky."
"Stopy," odvětila spíše pro sebe Manon. V jejím hlase zazněla nepatrná úleva.
"Cože?"
"Tady. A tady také," ukázala na rozhrabaný sníh před sebou. Mráz měl pro ně i jisté výhody. Zem přes noc ztuhla na kámen a zachovala si neměnný tvar, včetně hlubokých šlápot těch, kteří po ní předtím chodili.
"Máš pravdu," sklonil se k ní Matt. "Tady je také jedna," všiml si prohloubeniny, která připomínala neforemnou botu.
"Všechny míří na jihovýchod," zamířila prstem mezi stromy Manon.
"Do středu lesa," pochopil Matt. "To by dávalo smysl."
ČTEŠ
Cold Hearted
FantasyČeský název: Dívka z Arkancendu Kráčela cílevědomě, narovnaná a s kamennou tváří. Odmítla se ohlížet za sebe a sledovat, jestli ta loď opět odpluje a jestli se tam bude vracet s novým nákladem. Před dvěma lety byla ona ten náklad a už nikdy, nikdy b...
