Světla Británie (UPRAVUJE SE)

Kapitola 20.Narozeniny

Následující dny plynou jako voda.Párkrát jsem ještě navštívila jiné části Londnýna,ale obvykle jsme jenom jeli pro něco do obchodu.

A tak dny utekl až ke dnešku.Třináctého srpna.Je pozdní odpoledne,vlastně už večer,což znamená,že za pár hodin mi bude dvanáct let.

Celým tělem mi projíždí vzušení.Dvanáct...máma říkala,že v jedenácti dvanácti začínáme dospívat.Už asi od desíti se těším na svoje dvanácté narozeniny.A teď jsou skoro tady!!!

Vědí vůbec Cliffordovi,že mám narozeniny?Ne že bych po nich chtěla nějaké dárky,jen by mne to zajímalo.Pokud dostali nějaké dokumenty,které nepochybně obdrželi,tak by mohli,ale zase proč by si měli pamatovat narozeniny jakéhosi cizího dítěte,které ani neumí anglicky a stejně tu bydlí pouze dočasně.

Já vím,že tohle je dětinské,avšak tajně trochu doufám,že aspoň něco dostanu.Přinejmenším přáníčko.Cokoli,jen abych věděla,že na mne nezapomněli.Pochybuji sice,že by mohli,jenže potřebuji důkaz.Ja říkám,jakoukoli pitomost,klidně jeden jediný bonbon nebo špendlík nebo něco nepoužitelného,pouze pro ten pocit.

Sedím celá neklidná na posteli.Z kuchyně se sem line příjemné aroma masa.V břiše mi kručí hlady.Sice mi tu některá jídla nechutnají,co si budeme nalhávat,jsem taky jenom člověk,a to ani ne dospělý,přesto se všechno snažím jíst.

V nejhorším mám v rukávu jednu cennou zbraň.Čarovnou větu,jíž čtu takto:Aj em not hangry.

Pak smím opustit jídelnu a jít nahoru.Pýchu a předsudek jsem již dočetla a myslím,že je to nejlepší kniha,kterou jsem kdy četla.Ten mistrně vsunutý břitký humor,ty postavy a nádherný styl k tomu.Řekla bych,že to tu přečtu ještě hodněkrát.Nyní louskám Janu Eyrovou.Ta je z úplně jiného soudku a postrádá veškerý smysl pro humor,který by děj skvěle okořenil,avšak Janina povaha mě zaujala.Líbí se mi její chytrost a nezávislost.

Nesmím však číst moc rychle,jinak budu mít brzy po literatuře.Samozřejmě tady pořád máme Pýchu,ta neomrzí snad nikdy,ale je třeba jít kupředu.Abych si v nové škole,kam mám jít po prázdninách,neudělala ostudu!

Tedy,teoreticky jsem měla jít už loni,ale ročník přede mnou byl tak plný,že mi museli dát odklad.Velice nezvyklá věc.V těch šesti jsem měla vážně vztek,avšak teď si myslím,že je to jedno.Němci s Führerem v čele nás trápí všechny stejně a na třídu ani věk se neptají.Stačí jim vidět žlutou hvězdu.Ale u mne ji již nikdy neuvidí.Odpárala jsem ji ještě ten večer,kdy jsem se vrátila z centra,napsala dopisy a potkala toho kluka od vedle.Ještě několikrát jsem ho viděla z okna nebo jsem ho potkala na ulici.

Z toho,jak ho paní C.dokola zdraví,jsem pochopila,že se jmenuje Jamie.Docela pěkné jméno.Já se zatím zmohla na pípnutí:,,Helou."

On se však vždy povzbudivě usmál a oplatil mi vřelým:,,Hello,Miriam!" Má náhradní máti mě už zřejmě stihla představit.

,,Miriam,the dinner is ready,"ozve se z kuchyně.Scházím po schodech.Dnes je k včeři vývar.Podle vůně myslím,že hovězí,ale nejsem si tím stoprocentně jistá.

Ano,je to hovězí.Polévka mi celkem chutná,ačkoliv to maso není ani po vaření moc měkké.Takže volím metodu elegantního vyhnutí,což zanemané,že sním poživatelné a potom řeknu,že už nemůžu.

Zajímalo by mne,jestli se mi to jenom zdá a jsem paranoidní z narozenin,nebo po mě Cliffordovi střídavě pokukjí a pak si vyměnují spiklenecká mrknutí.Určitě si to vymýšlím,babička často říkávala,že mám velmi bujnou představivost.