Světla Británie (UPRAVUJE SE)

Kapitola 40. Ukradené příděly

,,Miriam, půjdeš na ten nákup?!"doléhá Jamieho hlas do otevřeného okna.

,,Jasně, počkej!" odvětím rovněž křikem. Ještě kontroluji lehký nános řasenky v zrcadle. Ani nevím, proč se líčím. Asi protože se mu strašně chci líbit.

Sbíhám dolů a beru ze stolu plátěnou tašku, peníze a přídělové lístky a seznam.

Jdeme si pro své příděly cukru a koupit si zatím nepřídělový čaj a mouku. Maso je také na příděl, ale obě naše rodiny svůj týdenní kupon použily.

,,Ahoj,"zdravím Jamieho a cítím, že se jemně červenám.

,,Ahoj, Miriam.Jé, nemáš trochu plnější rty?"nadhodí zvesela Jamie.

,,No, ano.Pročpak? Vypadá to kýčovitě?"lekám se.

,,Ne. Vypadá to skvěle,"odvětí trochu nervózně Jamie.

,,Vážně,"reaguji na to s úsměvem a mimoděk maličko našpulím pusu.

,,Jo."

Společně se ubíráme k nedalekému smíšenému zboží.

,,Jestli vydrží tenhle přídělový systém až do Vánoc, tak se bude kvůli cukru zabíjet,"míní Jamie.

,,To je fakt. Třeba matka paní C., madame Tregonwellová, ta bude vyšilovat,"usmívám se při vzpomínce na povýšenou starou dámu.

,,Jak jsi mi o ní vyprávěla, tak ti to celkem věřím,"přisvědčí Jamie suše.

Dorazili jsme před krámek a vcházíme do jeho jediné, docela tmavé místnosti.

,,Dobrý den,"zazní milý známý hlas mladé prodavačky.

Nemůže jí být moc přes dvacet let, téměř bílé vlasy nosí stažené do ohonu a měří si obchod ostražitým pohledem vychytralých tmavých očí. Je podobně vysoká jako já a dosti hubená.

,,Prosím dvě krabičky čaje a dvě libry mouky-však to znáte,"žádám. Tento anglický systém jednotek je vskutku protivný.

,,A ještě můj příděl cukru,"dodám a podávám jí přídělové lístky.

,,Jistě,"říká prodavačka.

Jamie si prostě přeje to samé a odevzdává svoje lístky.

Pak se pozastaví. ,,Mohu ještě tu čokoládu?"ptá se a zachrastí zbytkem peněz.

Dívka za pultem kývne a vymění pamlsek za hrst mincí. Ani je nepřepočítavá.

,,Chceš?"nabízí mi.

,,Tak děkuji,"opáčím se stydlím úsměvem.

Ještě otevře ústa, jako by mi chtěl něco důležitého říct, místo toho ale sklopí oči a věnuje se čokoládě.

,,Tady,"podává mi skoro polovinu tabulky.

,,To je strašně moc. Vždyť jsi ji zaplatil ty. Ani peníze jsem ti nedala. Vrátím ti to doma,"odpovídám. Nerudni. Necul se pitomě.

,,Já nechci peníze. Chci, abys ty snědla tu...tu čokoládu,"vyhrkne Jamie a zapýří se.

Je možné, že se mu doopravdy líbím?

,,Nevezmeme to tudy k mlékárně?" navrhne a pohodí hlavou ke zkratce.

,,No, já ti nevím,"váhám. Vede podobnou uličkou, v jaké leží starozžitnictví. Vylidněné. Že bych se tam cítila dvakrát bezpečně, to tedy ne.

,,Ale vlastně můžeme,"souhlasím nakonec. Jdu přeci s Jamiem.

,,Fajn,"usmívá se.

A tak kráčíme tou tichou, zapadlou uličkou.