Světla Británie (UPRAVUJE SE)

Kapitola 36.Narozeninová oslava

Trápí mě to.Od oné návštěvy vetešnictví uplynulo již několik dní.A já pořád nesebrala odvahu znovu přijít a lhát,že jsem Eleanor.Že jsem někdo,kdo je opravdu mrtvý. Někdo,koho jsem ani neznala,ale díky němuž jsem tady.Šílené.

Každopádně leden plyne víceméně jednotvárně,až na ten stupňující se tíživý pocit v žaludku.V noci se do toho krámu vracejí mé sny.Někdy se probouzím s pláčem na krajíčku,se slzami v očích.

Ale proč brečím?Kvůli Eleanor?Kvůli Cliffordovým,kteří jsou tak hodní,tak nesobečtí,a je jim upřena i ta jedna radost v podobě vlastního dítětě? Anebo mne mrzí,co s člověkem udělá čas a bojím se,že mne to také čeká? A stejně nemám ponětí.Možná tak díky všemu.

Plánování oslav vzala do rukou pevně Jamieho matka,zapřísáhlá optimistka. Nakonec se jí podařilo sehnat tak desítku hostů.Mnoho dětí však odjelo daleko na venkov a ne všichni mohou přijet jako Oliver.Pak jsme pozvány ještě já s Olivií,pochopitelně,njěaké děti ze sousedství,myslím že asi dvě z nich znám z loňského září,z toho dne,kdy vypukla válka.Poté hodně Jamieho spolužáků,na což se netváří zrovna dvakrát nadšeně.

,,Většinou si s nimi moc nerozumím,ale máma říká,že by bylo neslušné je nepozvat.Asi si myslí,bůhvíkolik nemám kamarádů,"bručí nespokojeně Jamie.

,,Hele,neber to tak černě,možá bude docela švanda,"utešuji ho,ačkoliv jeho odpor k narozeninovým párty celkem chápu.

,,Neznáš moje spolužáky.Většinou mají v hlavě jen pasáka a kriket.Vždycky,když jim řeknu něco o njěaké knize,tak se zatváří otráveně,"stěžuje si trpce chlapec.

,,Mimochodem,chceš tedy toho Hobbita?Mám ho doma připraveného,"sděluje mi přítel.

,,Výborně.Ráda si to přečtu,"odvětím roztržitě,neboť právě přecházíme kolem ulice,ve které stojí vetěšnictví.A tu se znenadání rozhoduji.

,,Momentíček,vlastně musím dnes cosi zařídit,počkal bys,prosím,doma?"žádám ho.

Moje prosba ho zjevně zaskočila.

,,Proč nemůžu jít s tebou?"dotaztuje se mírně dotčeně.

,,Však ty tušíš,"vytáčím se.Radši ať si myslí,že se jedná o pořizování dárku.

Rozzáří se.

,,Dobře,"usmívá se a vesele pokračuje dál.

Polknu knedlík v krku.V hlavě mi zvoní,srdce mi nejspíše vyskočí z hrudi.

Kráčím ulicí až k obchodu.Naposledy váhám.Můžu utéct.Můžu to udělat zítra.Jenomže to ničemu nepomůže.Nesmím uniknout nyní,když jsem se dostala tak daleko.

Zvonek hlasitě cinkne.Tentokrát slyším šramocení a měkké našlapování.Ten starý pán má překvapivě plavnou chůzi.Zamlada musel být vynikající tanečník.

,,Dobré odpoledne,Eleanor,"zdraví mě.

,,Dobrý den.Já vám přišla pomoci s tím úklidem,"špitnu a hlas se mi zadrhává.

,,Ty jsi vždy byla takové hodné děvče,Eleanor,"chválí mrtvou dívku.

Uklízíme oba.Ze starého gramofonu zezadu se přerušovaně line klasika,zatímco já utírám několikamilimetrovou vrstvu prachu usazenou na policích a na zašlých předmětech.

,,Jo,bývaly časy,kdy tenhleten krám kvetl,"vzdychne si starý prodávající.

,,Jenže dneska už lidi choděj do nóbl obchodů a starožitnictví je moc nezajímají,"brble.