Světla Británie (UPRAVUJE SE)

Kapitola 26.Sušenky a kol(á)ečkové brusle

,,Miriam,pojď ven,"vábí mě Liv.

Poprvadě řečeno,nemám na to moc náladu.Po tom,co jsem se vrátila ze Skotska,si připadám neskutečně opuštěná.I když se mně moji přátelé snaží všemožně rozptýlit.

,,Půjdeme ven,"zdůrazní Olivia.Rozkaz.

,,Mně není dobře,"vytáčím se.

,,To víme,"podotýká Liv kategoricky.

Běžíme po schodech a obouváme se a oblékáme se.

Liv svolává i Jamieho a svého bratra,již byli u Liv.Oba nesou v podpaží kolečkové brusle.

,,You should learn it,"navrhuje Liv s významným pohledem na brusle.

Vážně.Neumím na tom jezdit a upřímně se trochu strachuji.Nevypadá to vůbec snadně.

Liv mi půjčuje svoje další brusle(asi její staré,ale jelikož má o dost větší nohu,tak to nevadí).Sedám si na obrubník a zavazuji si tkaničky.Tupě civím na tu podivnou formu obuvi na mých nohou.

Jamie mi dvorně nabízí rámě. ,,Miss Miriam,can I have your arm?"ptá se.Proč by ale měl chat you ruku?!

Počkat!To zní jako když někoho žádáte o ruku,v tomhle významu by to však mohla být...prosba o ,,tanec"?

Přijímám a zavěšuji se do Jamieho pevného těla.Liv mám z levé strany.Celé tělo je strašně nestabilní.Nepatrně popojíždím dopředu a dozadu,dopředu a dozadu,dopředu a dozadu.Kolena se mi podlamují.

,,Help,"hlesnu. ,,V pořádku,"uklidňuje mne Jamie.Jeho hlas působí neuvěřitelně konejšivě.

Oliver zatím jezdí okolo a předvádí mi úžasné otočky a vývrtky.

Sunu nohu dopředu.A teď levou.Kymácím se dopředu a dozadu,naštěstí mám podporu.

Po půl hodině jsem došla k novému poznatku:nesmím dělat miniaturní krůčky dopředu,nýbrž větší a mírně šikmě.

Liv a Jamie mě nyní postrkují ze strany.

,,A teď jeď!"volá Olivia a ladně se vymýskne z mého sevření.

,,NEEEEE!"vřeštím.Díky setrvačnosti se mi kolečka pod nohama pořád otáčejí.Vždyť mi neřekli,jak mám zabrzdit.

Nohy se mi rozjíždějí.Zoufale držím kolena u sebe,aby se mi nestal ten trapas,že by mi bylo vidět pod sukni,avšak lýtka u sebe neudržím.

Převažuji se dozadu.Zavírám oči.Teď si pořádně narazím kostrč.

Jenže ne.

Cítím ruce v podpaží.Něčí síla mě zvedá nahoru.Nemusím přemýšlet kdo to je.Letím kupúředua zvedám ruce do rozpažení.Pištím vzrušením.Připadám si jako ty mořské panny na lodních přídích pirátů.Tedt,jestli si dřevěné podobizny neexistujcích bytostí mohou nějak připadat.

Jamie elegantně brzdí.,,Líbilo se ti to?"zajímá se.,,Great,"odtuším s úsměvem na rtech.

Liv řve smchy a její bratr se poťouchle chichotá. ,,Donkey,"spílám jí.Tohle si sourozenci říkají neustále,a tak jsem se musela pídit po tom,co to vlastně znamená.Takže osle.

Nadávám jí ale jen kamarádsky.

Ještě chvíli pak bruslíme,až mě neskutečně bolí nohy.Neumím to,tím pádem nemám takovou výdrž jako mí přátelé.Sedám si na okraj chodníku a sleduji jejich piruety a strkání.

Pak se však chlapci odvolávají na úkoly a spěchají dovnitř.Nu ano,střední škola.Jamie mi věnuje omluvný úsměv.Cítím,jak se mi zvedají kouktky.Jetě chvíli po tom,co kluci zmizeli,hledím na místo,kde předtím stál Jamie a usmívám se.

,,Ehm-ehm,"odkašlává si Liv.Před očima mi kmitá její ruka.

,,Ó ano,promiň,"vydechnu a obracím svůj úsměvem k ní. ,,I've got and idea,"sdělí mi.

Tenhle výraz zám až příliš dobře ze Skotska.Beka má taky pořád nějaké idea.

,,Ano...?"odvětím nesměle.Liv je docela divoká,zrovna jako Rebeka.

To už mě však Olivia táhne do mého domu. ,,Co to děláš,"kvičím,ale není mi to moc platné.

Ocitáme se v kuchyni.Liv se již přehrabuje v kredencích a v poličkách.Copak se zbláznila?Škoda,že nevím,jak se to řekne anglicky.

Posléze vystavuje na stůl několik přísad.Jdeme snad vařit?!Ale já to neumím v češtině ani hebrejštině,natož pak třeba v angličtině nebo čínštině.,,Ne,"hlesnu,Liv však vypadá nezastavitelně.

,,Je to vážně lehké,"upokojuje mne,zatímco vytahuje mísu.,,Nene,"protestuji.Tohle nemůže dopadnout dobře.

,,Moje maminka je se mnou dělá,"vysvětluje,zatímco mísí některé přísady v míse.To,že to ale umí její máma neznamená,že to dovede i samotná Liv.

,,Podej mi vejce,prosím,"žádá mne kamarádka.Jen velice neochotně a s úpěnlivou prosbou v očích,aby okamžitě přestala,jí vajíčka dávám.

Liv je rozklepává a s klidem v srdci obě hází do nádoby.Zajímalo by mne,jestli se tam nemá dát pouze žloutek či samotný bílek,jenže má slovní zásoba tahle slova neobsahuje,takže námitku nelze vznést,natož hovořit o nějakém příjmu.
Po dvou hodinách pro odležení těsta(během nichž mi Liv pomáhala s úlohami) modelujeme světlé sušenky.Těsto má však pořad divnou konzistenci. Liv se i přesto tváří sebevědomě,když je klade na plech a dává je péct.
,,Půjdeme nahoru?"dotazuje se Olivia, v pravé ruce třímá novou desku.Billie Holiday!
Absolutně zbožňuji Billie Holiday.Také miluji Judy Garlandovou,avšak nic se nemůže vyrovnat Billie Holiday.
Ale jak můžeme jít nahoru,když pečeme?
,,Nemůžeme jít,"upozorňuji Liv a výmluvně se dívám směrem kuchyně.
,,Za deset minut to bude,"tvrdí Liv.Aha,takže si stačí hlídat čas.A Liv zjevně ví,co a jak,kývu,protože potřebuji slyšet desku Billie.

Je nádherná.Jako obvykle.Vlastně asi nejlepší,kterou jsem od ní slyšela.Válím se smíchy,protože Liv strašně legračně tančí.

Nakonec se svalí i ona a já se jen tak bezstarostně chechtám.

,,Miriam!The biscuits!"zvolá Olivia.

A sakra, ty sušenky! V mžiku jsem na nohách a letím za Liv.

Už v půli schodiště cítím spáleninu.

Dříve než jsem v kuchyni slyším zvonění plechu o podlahu a bolestný výkřik.Liv se očividně pokoušela vyndat plech holou rukou.

Ten se teď válí na zemi,zčernalé pečivo rozházené po celé kuchyni a vzlykající Liv klečící uprostřed té pohromy se zarudlou rukou.

,,Umyj si ji studenou vodou,"navrhuji nejistou angličtinou.Dívka mě okamžitě poslechne.

Beru si rukavici a opatrně ty nešťastné sušenky sbírám a vyhazuji do koše.S plechem chvíli čekám a ak ho rychlý pohybem strkám do dřezu.Chladím ho studenou vodou a omývám.Nevím,jestli je to správný postup,ale nic lepšího mne nenapadá.

Přichází Olivia,ruku obalenou v namočeném kapesníku.Má pěkně mrzutou náladu.Vytahuji proto nejůlepší švýcarskou čokoládu v domě a pečlivě z ní odlamuji kostičku pro každou.

Zajímalo by mne,jestli je výroba  čokolády složitější než pečení sušenek...

Po delší odmlce jsem tady.Překvapivě žiji!Budu moc ráda za jakékoli hlasy a samozřejmě komentáře a nové sledovatele.

Doufám,že se vám příběh líbí.Musím hodně rychle najít inspiraci pro další kapitolu,protože všechny moje nápady se jako naschvál hodí do druhé poloviny knihy.

Něco ale určitě najdu,nebojte se.

Jste bomba super úžasní!!!

S láskou vaše,

Fantasyever