Mischief managed ✔

Kapitola první - Vstup dvojčat Weasleyových do prvního ročníku

Věnováno: Sharka_Potter 💕

Strop posetý zářivými hvězdami ve Velké síni jasně zářil. Svíce se vznášely nad čtyřmi kolejními stoly, u kterých seděli malí i velcí studenti. Pozorovali maličké prvňáky s nervózními a zvědavými výrazy ve tvářích, jak jdou za profesorkou přeměňování. Byla to Minerva McGonagallová, ředitelka nebelvírské koleje, zmiňovaná profesorka přeměňování, odvážná a spravedlivá žena. Svižným krokem kráčela k malému stupínku, v ruce srolovaný pergamen se jmény nových studentů, ve tváři nic neříkající výraz. Postavila se vedle stoličky, na které byl položen obyčejný a starý klobouk. Nu, on to vlastně tak obyčejný klobouk nebyl.

Většina studentů - byli to hlavně ti, kteří o Bradavicích moc nevěděli - zírali na pomačkaný klobouk poněkud zaraženě. Minerva se však nedala vyvést z míry; na tyhle výrazy byla zvyklá. A tak si jen odkašlala, aby na sebe upoutala pozornost, a řekla větu, která byla rok co rok stejná: ,,Jakmile přečtu vaše jméno, vystoupíte sem ke mně a sednete si na stoličku. Dám vám Moudrý klobouk na hlavu a ten už vás zařadí do koleje."

Studenti trošičku vyděšeně přikyvovali. Vždycky se ale najdou nějaké výjimky. Tou výjimkou byla rudovlasá dvojčata, která se na konci davu tiše chichotala. Profesorka je sjela káravým pohledem, pak se ale dala do předčítání jmen.

Ti chlapci se jmenovali Fred a George Weasleyovi, kteří při chůzi k vyvýšenému pódiu před profesorským stolem zahlédli svého staršího bratra. Byl to Percy Weasley, který se tvářil podobně jako ředitelka jeho koleje, a snažil se předstírat, že s nimi vůbec není příbuzný.

•••

Odložila knížku, kterou si do teď bezmyšlenkovitě prohlížela, na stolek a povzdechla si. To rovnou mohla zůstat ve sklepení, ne? Vyšlo by to přeci nastejno.

Seděla na stolku, ačkoliv jí dospělí vždy říkali, že je to neslušné, a houpala malýma nožičkama. Tiše si pobrukovala melodii, kterou si právě vymyslela. Holčičce bylo osm let, měla tmavé a dlouhé vlásky a černé oči. Bradavice byly jejím domovem. A to doslova.

Seskočila opatrně ze stolku a protáhla se. Chvíli znuděně přecházela sem a tam. Přiblížila se ke dveřím, které vedly do Velké síně, kde zrovna začínalo Zařazování a zvědavost jí nedala. Nebylo jí co vyčítat, děti jsou přeci zvědavé, a tak tedy pomaloučku a potichoučku pootevřela dveře, aby se mohla podívat ven.

První věc, kterou viděla, byl profesorský stůl. Stoupla si na špičky a nakláněla se, aby něco zahlédla.

•••

Hlouček malých studentů, kteří poprvé přijeli do Bradavic, se o dost zmenšil. Malý Fred se svým dvojčetem Georgem zůstávali ještě postávat před vyvýšeným pódiem. Čekali, dokud přísně vyhlížející profesorka nepřečte jejich jména. A než se dostane k dvojitému vé, to také chvíli trvá.

Fred viděl, jak se dveře vzadu za profesorským stolem lehce pohnuly a následně spatřil pár tmavých očí. Pak ale bylo vyřknuto jeho jméno.

•••

,,Weasley, Fred!" uslyšela vykřiknout Minervu McGonagallovou a vzápětí zahlédla chlapce se zrzavými vlasy, jak si jde sednout na stoličku. Pak se jí ztratil z dohledu a ona uslyšela tiché odkašlání.

,,Natasho," zavrčel černovlasý muž, který seděl u dveří nejblíže, ,,co tady zase děláš?"

Lekla se a trochu sebou cukla. ,,Promiň," pípla tiše a hodila na něj omluvný pohled. On se však jako vždy tvářil chladně, alespoň tady před všemi studenty a profesory. Když byli sami, vždycky pro ní byl jako strýček.