Mischief managed ✔

Kapitola čtyřicátá šestá - Kousnutí

S koncem října přišel i Předvečer Všech svatých. Všichni studenti se samozřejmě těšili na každoroční slavnost, Natasha s Lae nevyjímaje.

Tasha se ale poslední dny - avšak stále chodila za černým psem - cítila zvláštně. Byla hodně unavená, jako by běžela stovky kilometrů, ještě s někým pár hodin bojovala a pak spadla na kamení. Nic z tohohle se však nestalo, ale tělo ji neuvěřitelně bolelo. Navíc to, že občas potkala Draca, který se na ni záměrně ani nepodíval, jí na náladě nepřidalo. A už byla unavená z toho, jak si o ní studenti stále špitají a vyhýbají se jí.

Pohár trpělivosti přetekl, když večeř před Předvečerem Všech svatých vstoupila do pokoje a ucítila na sobě všechny čtyři pohledy jejích spolubydlících.

Nevraživě se po nich podívala, vzala si pyžamo, ručník a mýdlo a šla do sprchy.

Když jen tak stála, opřená o zeď, a nechávala na sebe stékat kapičky horké vody, říkala si, že si to s nimi musí ujasnit. Nikdy s nimi nevycházela (a ani nechtěla), a byla si jistá, že ani po tomhle s nimi vycházet nebude.

Najednou něco zářivě zasvítilo. Zmateně se rozhlédla, a když to zasvítilo znovu, překvapeně se podívala na svou levou ruku.

Na paži měla nějakou ranku. Byla malá, ale zářila, vypadalo to na kousnutí. Nechápavě se zamračila. Co za zvíře by jí tak mohlo kousnout? Ten pes asi těžko. Lynx to nebyla, ta jí kousla jen do prstu. Ten zrzavý kocour taky ne. Leda že...

Rychle vypla vodu a utřela se. Převlékla si pyžamo, vzala si župan a pospíchala z koupelny do pokoje. Tady jde možná opravdu o život. Hodila své věci na kufr a chystala se odejít, když jí cestu zastoupila jedna ze spolubydlících - tušila, že se jmenuje Christina.

,,Nikam nejdeš. Potřebujeme si s tebou promluvit," řekla rázně, ale Natasha ji odstrčila.

,,Přece byste nemluvily s dcerou vraha!" křikla ještě přes rameno, než vyběhla ven. Sama netušila, zda to, co řekla, je vážně pravda nebo ne, teď však tyhle myšlenky odsunula stranou. Běžela k Severusově kabinetu, jen ten by jí mohl pomoct a ona doufala, že opravdu pomůže.

Celá udýchaná se zastavila před dveřmi a hlasitě oddechovala. Vedle ní se ozvalo zamňoukání a ona se otočila. Stála tam paní Norrisová a podezřívavým pohledem si ji měřila. ,,Jdi pryč, ty hloupá kočko. Já jsem nic neprovedla," snažila se ji rukou odehnat.

V tu chvíli se otevřely dveře, ve kterých stál překvapený Severus. ,,Natasho?" podivil se, ale pustil ji dál. Zavřel za sebou a vyčkával, až mu řekne, proč přišla.

,,Musím s tebou mluvit," řekla naléhavě a svlékla si župan. Když si začala vyhrnovat levý rukáv, tázavě nadzvedl obočí. ,,Potřebuju, abys mi řekl, jestli si myslíš to co já. Je tohle kousnutí od baziliška?"

Přistoupil k ní blíž a prohlédl si její paži. Skutečně tam měla ranku, která vypadala jako kousnutí, a která se znovu rozzářila. ,,Ano... vypadá to tak," promluvil potom a přejel po rance prstem, ,,vypadá to jako kousnutí od baziliška, má přesně takové zuby. A oba dva víme, že tě napadl a ty jsi zkameněla."

,,Proč by mě kousnul, když mě svým pohledem skoro zabil?" nechápala.

,,Nemám tušení," zamumlal, ,,pokud v tom měl ale prsty Pán zla, jak tvrdí Brumbál..."

Natasha polkla. ,,Myslela jsem... myslela jsem, že jed baziliška má rychlé účinky. Že se rozšíří do celého mého těla a já mám už jen pár minut života..."

,,Ano," přikývl Severus váhavě, ,,taky že umíráš." Natasha otevřela ústa dokořán. On jí řekne, že umírá, tónem, jako kdyby se bavili o počasí?!