Mischief managed ✔

Kapitola osmdesátá - Neporušitelný slib

Bylo jen otázkou času, kdy Natasha také bude muset vstoupit do smrtijedských služeb. Nevěděla, co od toho očekávat, avšak když se před týdnem Draco vrátil ze svého Zasvěcení, ani ve snu by si nepomyslela, co se tam stalo.

Dostal úkol. Ten nejtěžší z nejtěžších. Byl z toho ve stresu, připadal si pod tlakem, byl zkroušený. Ale vymýšlel plán. Musel.

Několik dní před prázdninami se Draco vydal se svou matkou na Příčnou ulici. Tasha nechápala proč, vždyť učebnice měl nakoupené. Nikdo jí ale nechtěl nic říct, ani její otec, který tu narozdíl od Bellatrix zůstával.

,,Proč šli na Příčnou?" zeptala se ho Natasha u večeře. Celý dlouhý stůl byl prázdný, a jí to vyhovovalo. Připadala si nervózně, když tu nejméně třikrát do týdne s nimi sedělo plno dalších smrtijedů, ale aspoň to byl způsob zahlédnout Severuse.

,,Museli něco vyřešit," odpověděl jí Rodolphus vyhýbavě. Neměl rád, když před ní musel něco skrývat. Až moc mu na ní záleželo a on sám se divil, kolik láskyplného citu v sobě má. ,,Raději se do toho nepleť, ano? Už tak je zázrak, že ti tvá matka za ten útěk nic neudělala."

,,Já vím," zamumlala Natasha a složila příbor na talíř, ,,jsem ráda, že mě ignoruje."

,,Nejlepší matka z ní nebude. Nezměníš to, ona na to nemá vlohy," povzdechl si a soucitně se na ni podíval, ,,na to je moc velkou přívrženkyní Pána zla. Až moc miluje mučení a zabíjení mudlů. Myslela si, že jsi mrtvá, a navíc, nikdy nechtěla dítě. A když už, musel by se z něj stát další smrtijed, což ona nabývá dojmu, že ty na tu pozici nebudeš nejvhodnější."

,,Nechci být smrtijedka," zamračila se Natasha, avšak Rodolphus zakroutil hlavou.

,,Nemáš na výběr. Až ta chvíle přijde, budeš to muset přijmout. Stejně jako Draco," zarazil se, protože znovu načal téma o jejím kamarádovi. ,,Letos už tě tedy čekají NKÚ," začal rychle mluvit o něčem jiném, než by si slovo ukradla Natasha, ,,čekají tě Profesní porady. První krůček k budoucnosti."

,,Myslela jsem, že už to je jasné, když budu smrtijedka," neodpustila si poznámku a on si znovu povzdechl. Snažil se s ní navázat nějaký rozhovor, když už konečně byli sami, a dokud tu ještě je. ,,Promiň. Tak jsem to nemyslela."

,,Já vím," vzdychl si Rodolphus, ,,bohužel zrovna ty patříš do rodiny, která ti už před narozením určila tvou cestu."

•••

O několik dní později se Narcissa rozhodla konečně zajít za Severusem. Byl další z deštivých dnů, a blížila se noc. Blonďatá žena vyšla potichu z domu a přes hlavu si natáhla tmavou kápi. Štěrk jí křupal pod nohama a ona zrychlila své tempo, když zaslechla prásknutí dveří.

,,Cissy! Počkej!" byla to její sestra, která se také s kápí na hlavě rozeběhla za ní. Popadla ji za ruku. ,,Kam to jdeš?"

,,Za někým, kdo mi pomůže, Bellatrix," upřela na ni své uplakané oči. Než stačila Bella něco říct, přemístila se. A bohužel se svou sestrou, která se stále držela jejího předloktí.

,,Tohle je Tkalcovská ulice," zamračila se Bellatrix, ale Narcissa jen postupovala dál mezi domy a vyhýbala se kalužím. ,,Chceš mi snad říct... Narcisso, to nesmíš! Nemůžeme mu věřit!"

,,Proč bych nesměla? Pán zla mu věří," vydechla Cissa a pokračovala jistým krokem až k domu naproti.

,,Pán zla se mýlí!"

Narcissa svou sestru ale ignorovala a zaklepala na dveře. Chvíli obě dvě čekaly, než mezi dveřmi spatřily muže s krysím obličejem.

,,Potřebuji mluvit se Severusem, Červíčku," zašeptala Narcissa, jako kdyby ji tu mohl někdo slyšet. Peter přikývl a obě ženy vpustil dovnitř. Zavedl je do obývacího pokoje, kde seděl muž s černými vlasy. Když ženy vešly dovnitř, vzhlédl a poslal Červíčka pryč.