Mischief managed ✔

Kapitola třicátá sedmá - Prohra kráčí s vítězstvím

O dva dny později, přesně na Tashiny narozeniny, se konal zápas mezi Nebelvírem a Zmijozelem.

,,Všechno nejlepší!" popřál jí hned Draco, jakmile se objevila na snídani. On už dobrou chvíli seděl u zmijozelského stolu, byl ale bledší než obvykle a sotva se dotkl jídla. Byl nervózní, ale samozřejmě že by to nahlas nepřiznal.

,,Díky," usmála se na něj zářivě a posadila se vedle něj. Tak už jí bylo dvanáct let. Zase o rok starší. Na rozdíl od Draca, který vypadal skoro nemocně, byla ona čilá jako rybička. ,,Budu ti fandit."

On se snažil pousmát, ale vypadalo to spíš, jako že se šklebí, nebo že dostal křeč. Když se nebelvírský tým zvedl, Flint na něj mávl. ,,Musím jít. Chce nám ještě něco říct."

,,Určitě povzbudivá slova," zamumlala si pro sebe Natasha, když odešel. Na chviličku se střetla s Fredovým pohledem; rychle však odvrátila zrak, nacpala si do úst poslední kousek toustu a vyběhla z Velké síně.

Studenti se začali trousit ven a vzrušeně si mezi sebou povídali o nadcházejícím zápase. Mrzimorští a havraspárští fandili samozřejmě Nebelvíru, o tom nebylo pochyb.

Když vyšla ven, studentý vítr ji i přes svetr ve zmijozelských barvách zastudil na kůži. Otřásla se a začala litovat, že se neoblékla víc. Věřila ale v to (ačkoliv nebyla velikou milovnicí famfrpálu) že vzrušení a fandění Zmijozelu ji zaměstná natolik, že si na zimu ani nevzpomene.

,,Jé, ahoj!" někdo se lehce dotkl její paže a ten někdo, jak zjistila, byl Edward.

,,Ahoj," pousmála se na něj.

,,Těšíš se na zápas?" ptal se rozzářený Edward. Kráčeli bok po boku směrem k hřišti.

,,Jasně," přikývla a podívala se na oblohu, ,,není tak špatné počasí."

,,Asi ideální podmínky?" zazubil se Edward. ,,Jak se vůbec máš?"

,,Není to tak hrozný," pokrčila rameny, ,,jak se vede tobě?"

,,Výborně. Ségra nelhala, když mi říkala, že Bradavice jsou skvělé místo." Tasha s ním na sto procent souhlasila.

,,Máš sestru?" podivila se. On přikývl.

,,Nymfadoru. Zaměřuje se teď na bystrozorství-" možná chtěl v rozhovoru pokračovat, jenže jeho přátelé z koleje na něj zavolali, ať si jde sednout k nim, že mu drží místo; a on se tedy s Tashou mile rozloučil (jak to mají mrzimorští ve zvyku) a odběhl za nimi. Ona se posadila na tu stranu tribuny, kde seděli zmijozelští. O chvilku později si vedle ní sedl Blaise a začal s ní hovořit, dokud týmy nevyšly z šaten a neozval se potlesk a nadšené povzbuzování.

,,Pěkný svetr," zazubil se Blaise a pak svůj pohled přesunul na hřiště.

,,Já vím," uchechtla se a tleskala společně s ostatními. Kapitáni si podali ruce, ozval se hvizd píšťalky a všech patnáct košťat se vzneslo do vzduchu.

,,Ještě jsem Draca neviděl hrát, ty ano?" ptal se Blaise, když Draco proletěl jako střela kolem nich. Zmijozelští měli ta nejlepší košťata na světě; nebelvírští byli hnáni touhou vyhrát a navíc měli opravdu dobrý a sehraný tým.

,,Také ne, neúčastnila jsem se tréninků," odpověděla a trochu se naklonila, jelikož jí Draco zmizel z dohledu. Schválně se snažila nedívat se na dvojčata.

,,Nejsi fanynka famfrpálu?"

,,No... ani moc ne."

•••

,,Co se to děje s těmi Potlouky?" křikl Fred na George, když prolétli kolem sebe. Zákeřné míče totiž létaly jen a jen za Harrym. Něco bylo špatně - Potlouky se nezaměřovali na jediného hráče.

,,Nemám tušení!" houkl George. ,,Musíme k Harrymu, aby ho neshodily z koštěte!"

Rozletěli se tedy ke svému chytači, který se snažil vyhýbat Potloukům. Marně.

Mezitím Draco kroužil nad hřištěm a hledal Zlatonku. Na zápas se přišel podívat i jeho otec a to byl o další důvod navíc proč být nervózní. Ale... má přece nejlepší koště na světě, proč by nedokázal Zlatonku chytit?

Vtom kolem něj prosvištěl Harry a Draco se jen tak tak vyhnul Potlouku, který si to dál mířil za Harrym. Ozval se hvizd píšťalky; Wood požádal o oddechový čas. Draco tedy zaletěl k Flintovi.

,,Zlatonka se neobjevila," řekl mu Draco.

,,Tak ji hlavně chyť dřív než Potter," zavrčel Flint.

,,Má někdo tušení, co se s těmi Potlouky stalo? Míří jen za Potterem."

,,Tím líp pro nás. Třeba ho shodí z koštěte a ty tak budeš moct v klidu Zlatou chytit," rozhovor skončil, protože oddechový čas vypršel. Draco znovu vyletěl nahoru a kroužil kolem ve snaze Zlatonku najít.

Kolem se mihnul Harry a blonďák si neodpustil poznámku: ,,Trénuješ na balet, Pottere?" byl tak zaměstnaný zesměšňováním Harryho, že ani nepostřehl, že se kolem něj něco zlatého mihlo. Nebelvírský chytač to ale spatřil - jenže to ho zezadu udeřil Potlouk do lokte. Harry zasténal bolestí, ale tak prudce se rozletěl směrem k Malfoyovi, až zmijozel polekaně vyjekl a sotva stihnul uhnout.

Jenže až pozdě si uvědomil, že Potter zahlédl Zlatonku. A v následujícím okamžiku byl zápas ukončen.

•••

,,Cože?!" vykřikl Blaise, když nebelvírští, havraspárští a mrzimorští začali nadšeně pokřikovat. ,,Potter chytil Zlatonku?!"

,,Zřejmě," pronesla zachmuřeně Natasha a dívala se, jak Flint Dracovi zřejmě nadává za to, že Zlatonku neviděl. ,,Pojď, půjdeme počkat na Draca před šatny."

Blaise přikývl a oba dva si to začali razit davem, aby se dostali dolů.

,,Zajímalo by mě, co s tím Potloukem bylo," pronesl Blaise zamyšleně, když je od šaten dělilo jen pár metrů.

,,Možná někdo ze zmijozelského týmu ho-" dál se nedostala, jelikož ze šatny vyběhl bledý Draco a přes rameno měl přehozené koště. Vypadal naštvaně a zároveň jako spráskaný pes. ,,Draco..."

,,Otec nebude nadšený," pronesl zachmuřeně. ,,I Flint se naštval."

,,Tvůj otec je tady?!" vyjekla překvapením Natasha. Blaise si začal připadat jako páté kolo u vozu, tak se radši vydal do hradu.

,,Jo," kývl Draco a společně se pomalým krokem vydali po cestě nahoru, ,,byl se podívat. Víš co, koupil nám košťata..."

,,Moc mě to mrzí, ale šlo ti to fakt dobře," snažila se ho uchlácholit Tasha. Za nimi se ozvalo chladné odkašlání.

,,Draco," byl to Lucius Malfoy, ,,potřebuji si s tebou promluvit."

A jelikož Draco se svým otcem strávil skoro celou dobu, Natasha své narozeniny pořádně neoslavila. A to přeci jenom zamrzí.

•••

O pár dní později se zmijozelští začali z prohry vzpamatovávat. Draco si zvyšoval sebevědomí tím, že se snažil Pottera urážet a zesměšňovat. Na útok na paní Norrisovou skoro všichni zapomněli, jenže pak to přišlo rychle a nečekaně. Zmijozelův dědic znovu zaútočil a jako oběť si vybral nebelvírského prvňáka.

Natasha to zjistila hned druhý den po útoku. Bavila se o tom celá škola, a tak nebylo nemožné to nezaslechnout. Ona si ale začínala lámat hlavu s tím, kdo za těmi útoky opravdu stojí; a ne a ne přijít na správnou odpověď.

•••

Cítil, jak se den ode dne stává silnějším. Jako by se znovu stával člověkem. Sílil z jejích pocitů, z jejího strachu... tak snadno se s ní dalo manipulovat. Udělá všechno, co jí přikáže, tím si byl jistý.