Mischief managed ✔

Kapitola patnáctá - Nápad

V Malfoy manor už panovala vánoční atmosféra. Domácí skřítkové se mohli strhat, tolik příprav a jídel museli udělat. Z kuchyně se neustále linula sladká vůně perníčků a skořice a děti se i přes přísný zákaz Narcissy do kuchyně potajmu vydávaly a pokaždé si jich pár ukradly.

,,Pst," sykl Draco a zatáhl Tashu za roh, když z jídelny vyšel domácí skřítek nesoucí bílý ubrus. ,,Můžeme," zašeptal a vyklouzl ze svého úkrytu. Natasha se plížila za ním, srdce jí bušilo, ale náramně se bavila. ,,Tiše..."

,,Vždyť jsem ticho," zachichotala se Natasha a to ji Draco musel znovu zatáhnout za roh.

,,Zatracení skřítci," zavrčel a škvírkou v závěsu sledoval maličkého skřítka nesoucího ubrus s krajkami. ,,No vážně, komu záleží na hloupých ubrusech..."

,,Tvojí mamince," pokrčila Natasha rameny.

,,Tak pojď," šeptl Draco a vylezl zpoza závěsu. Do kuchyně už to měli jenom kousek a naštěstí už nikoho nepotkali.

,,Bude si pán něco přát?" vykvikl jeden ze skřítků vyděšeně a kulil na Draca své modré oči.

,,Několik perníčků pro mě a pro Natashu," poručil mu Draco a skřítek se rychle vytratil. Za chviličku už ve svých malých dlaních nesl několik dobroučkých perníčků, které si děti dychtivě vzaly.

,,Děkujeme," usmála se na skřítka Natasha a následovala blonďáka. Teď se zase museli nepozorovaně dostat do svých pokojů. Hned za rohem však uslyšeli Narcissu, která o něčem zapáleně diskutovala se svou skřítkou. Nejspíš o ubrusech.

,,Sakra," ulevil si tiše Draco a s Natashou v patách se běžel schovat. ,,Pojď sem," stáhl Natashu k sobě do malého stísněného prostoru pod schody. ,,Dej mi ty perníčky, schovám je," pobídl ji a ty své nastrkal do kapes. Natasha mu je podala a několik si jich strčila do svých, o něco menších, kapsiček.

,,Bezva, teď se tvař jako by nic, a pojď za mnou," mrkl na ni a vylezl. ,,Těšíš se na Vánoce, Natasho?" zeptal se přehnaně hlasitě Draco. Jeho matka stála pod schody, jež vedly nahoru do patra.

,,Samozřejmě," usmála se Natasha, ačkoliv ji píchlo u srdce. Skoro vůbec se na Vánoce netěšila. Lhala by, kdyby řekla, že jí Severus nechybí. Vždy trávila Vánoce s ním a teď najednou bum. Změna. Naštěstí se k ní Draco choval přátelsky a mile, a tak to v Malfoy manor nebylo tak hrozné, jak si myslela.

•••

V Bradavicích se zrovna konala vánoční hostina. Všech pět stolů - čtyři kolejní a jeden profesorský - se prohýbaly pod tolika chutnými jídly více než obvykle. Panovala tu příjemná atmosféra, studenti s úsměvy na tvářích se vzájemně bavili. Po celém hradě, ve Velké síni nevyjímaje, byly rozvěšeny ozdoby a u profesorského stolu stál velikánský strom, který přinesl Hagrid. Ozdoby na něj věšel profesor Kratiknot, aby vypadal skvostně jako každý rok.

,,Výtečná večeře, viďte?" prohodil rádoby nevinně Brumbál k oběma profesorům vedle sebe - k Severusovi a k Minervě.

,,Úžasná," procedil skrz zuby Severus a na jeho obličeji bylo vidět, že by bradavického ředitele nejraději píchnul vidličkou do oka.

,,Jistě," odpověděla Minerva stejně chladně a mistr lektvarů k ní pocítil poněkud větší sympatie než doteď.

,,Ale no tak, co je to s vámi dvěma?" ptal se nechápavě Brumbál. Ve skutečnosti to ale věděl. Jen ho bavilo hrát hloupého, ale to vytočilo Severuse s Minervou ještě víc.

,,Jako kdybyste to nevěděl, Brumbále," zavrčel Severus. Posledních devět let totiž netrávil vánoční svátky sám. A ačkoliv by to nikdy nikomu do očí nepřiznal, byl vděčný, že s ním Natasha trávila Vánoce. Bylo úlevné nebýt pro změnu na svátky sám, ale trávit je s někým. A teď? Zase Brumbálův hloupý plán!

,,Nebojte se, u Malfoyových jí určitě nic neschází," ujistil je oba dva ředitel a pustil se do jídla - Minerva však měla pochybnosti. Jsou to přeci Malfoyovi...

,,Nechápu, proč tam musí být," zamumlal Severus a bubnoval prsty o stůl.

,,Jsou Vánoce," řekl radostně Brumbál, ,,tak se bavte a na ostatní starosti zapomeňte."

Severus si odfrkl. Jistě, to mu určitě tak pomůže. Ale co Natasha?

,,Mimochodem, nevím, jestli jste zapomněl, že i u Malfoyových mají knihovnu. A řekl bych, že tam mají více svazků o starých čistokrevných rodech, než máme my v bradavické knihovně," poznamenal kousavě profesor.

Brumbálovi přes tvář přelétl stín pochybností. Ach, jak on měl všechno dokonale nahrané! I on byl dosti dobrý herec.

,,Ach! No vidíte, Severusi, na to jsem zapomněl. Inu, teď s tím asi nic nenaděláme," pokrčil rameny Brumbál a sklonil se ke svému talíři. V duchu se radoval, že je Severus tak inteligentní.

,,Já bych o jednom plánu věděl," ušklíbl se Severus, ,,mohu Natashu přivést dřív, než bude pozdě a pravdu odhalí-"

,,Ne, ne, to nebude nutné, jsem si jistý, že zrovna Malfoyovi si svou knihovnu budou bedlivě střežit," usmíval se Brumbál. Ve skutečnosti bylo všechno toto v plánu. ,,Určitě je všechno v pořádku."

•••

Manželé Malfoyovi, jejich syn Draco a Natasha seděli u stolu a večeřeli. Jako každý rok na vánoční svátky se u Malfoyových konala sváteční hostina, stůl byl plný dobrého jídla, která domácí skřítci připravili. Na Bradavice to ale nemělo a při pomyšlení na majestátní hrad s tajemnými chodbami, mluvícími obrazy a pohyblivými schodišti se Natashe zastesklo.

,,Řekl bych, že už je nejvyšší čas na to jít do postele," Lucius přejel obě děti přísným pohledem, pod kterým se oba dva ještě více zavrtali do židle. Natasha ale nakonec odložila příbor a odsunula od sebe talíř, Draco udělal to samé.

,,Večeře byla moc výborná, děkuji," řekla hraným povýšeným hlasem Natasha a Lucius se pyšně usmál. Přesně tohle po ní chtěl. Když už jednou byla v rodině Malfoyových, chtěl, aby měla správné chování. ,,Přeji vám dobrou noc."

S těmito slovy se zvedla a odkráčela do svého pokoje, na Draca nečekala, což blonďáka trošku zarazilo. Pokrčil nad tím rameny a také vstal. Popřál rodičům dobrou noc a odebral se do svého pokoje.

Obě dvě děti dlouho zíraly do stropu a nemohly usnout. Nebylo to tím, že se nemohly dočkat rána, až se podívají na dárky, které dostaly, spíš měli oba dva o čem přemýšlet. Draco nevěděl, jestli má za Natashou ještě zajít, zvažoval pro a proti. Ani nevěděl, jestli by ho tam chtěla, ale po asi půl hodině se zvedl z postele a vstal. Vzal za kliku a tiše otevřel. Opatrně vyšel na chodbu.  Jenže to nevěděl, že i Natasha se rozhodla vyjít si na malou noční procházku.

Draco tichounce našlapoval. Nevěděl, jestli už šli rodiče spát, nebo jsou stále dole, nechtěl ale nic riskovat. Došel až ke dveřím Tashina pokoje a když zvedl ruku, aby zaklepal, otevřely se dveře.

Natasha vyděšeně vypískla, a Draco ji surově strčil zpět do pokoje a zavřel za sebou. ,,Co blbeš?" obořil se na ni tiše. Kulila na něj svoje překvapené oči a lehce se chvěla.

,,Spíš co ty tady děláš," zašeptala a pozorně ho sledovala.

,,Šel jsem za tebou," odpověděl klidně, ,,a kam ses chystala ty?"

,,Pamatuješ, jak jsem ti říkala o tom, že bych strašně ráda chtěla zjistit svůj původ?" když přikývl, pokračovala. ,,V Bradavicích mě nechtějí pouštět do knihovny. A tak mě napadlo, že bych..."

,,Že bys prozkoumala naši rodinnou knihovnu?" nadzvedl Draco obočí.

,,Ano..."

,,Výborně! Vždycky jsem chtěl rozlousknout nějakou záhadu," zazubil se, ,,a ty jsi jedna velká záhada. Vezmeš mě s sebou jako parťáka?"

•••

Nevěděl, že je jí blíž než kdy jindy. Ona to také nevěděla. Kéž by to bývali věděli. Kéž by se tehdy rozhodli jinak. Kéž by nebyli na tomhle strašném místě. Kéž by ji mohli vychovávat...