Mischief managed ✔

Kapitola šestá - Smutek a strach

Věnováno: Millienka 💕

•••

Natasha byla několik dní dost zamlklá. Na to, jak se vždy v Severusově přítomnosti smála, vykládala to, co jí zrovna přišlo na jazyk, teď byla chladná a nepřístupná. Byla sama a jen se svými myšlenkami. Procházela se kousek od Zapovězeného lesa ve spadaném listí, které vířilo všemi možnými barvami. Listy byly červené, žluté, oranžové, hnědé, některé i lehce fialové či narůžovělé, tu a tam se objevil i kousek zelené... Tasha teď spíše představovala barvy smutné, třeba takovou šedou nebo černou.

Povzdechla si a kopla do hromádky listí. To vyletělo do vzduchu a zase se sneslo dolů. Brouzdala se dál, dokud nedošla ke stromu, v jehož stínu se vždy v parných letních dnech schovávala. Malou ručičku přiložila na kmen a pohladila ho. Vlastně ani nevěděla, proč to dělá, a pak prsty sklouzla k srdíčku, ve kterém byla vyryta písmena J + L. Třeba zrovna tyto iniciály měli její rodiče.

Připadala si slabá, bezmocná, nešťastná. Připadala si sama, a tak levou rukou setřela osamělou slzu, která opustila ty další, které se jí utvořily v černých očích.

•••

Severus byl u sebe ve sklepení a zoufale přecházel sem a tam. Netušil, co se to s Natashou stalo, nevěděl, proč najednou začala být tak chladná a odtažitá. Někdy měl pocit, že to ani není ona, že ji někdo ovládá a nebo ji od něj dělí neviditelný závoj. Připadal si bezmocně. Cožpak nedokáže ochránit ani malé bezbranné dítě? Je opravdu k ničemu?

Chmurné myšlenky se mu objevily v paměti. Zničehonic si vzpomněl na Lily a pevně stiskl oční víčka k sobě. Ne. Tentokrát nesmí udělat chybu, musí Natashu ochránit, když zklamal u Lily. A ona je ještě dítě, nezná pravdu, neví nic o životě tam venku, vždyť ani nestuduje.

Co to ten Brumbál jen provedl? Severus si s povzdechem sedl na pohovku a tvář zabořil do dlaní. Bylo mu Natashy líto. Kdyby to šlo, sdělil by jí vše, co věděl. Ale nemohl. Musel mlčet do té doby, než nastane správný čas. Pokud vůbec nastane...

Byl neskutečně frustrovaný a už poněkolikáté za svůj život si přál být někým jiným.

•••

,,Seš si pořád jistý, že to byl dobrý nápad, Georgi?" ptal se pobaveně svého dvojčete Fred, když opět šlápl do louže. Procházeli nějakou chodbou, která se skrývala za Jednookou čarodějnicí, jak objevili na plánku, a Fred už podruhé šlápl do vody.

,,Skvěle se bavíš, co, Freddie?" vtipkoval George a znovu si posvítil na plánek. Ačkoliv kouzlo 'Lumos' žáci prvního ročníku zdaleka neměli v osnovách, dvojčata byla o pár kroků napřed. Musela si přece zjistit užitečná kouzla, která by se jim v začínajícím ročníku mohla hodit, no ne?

,,Samozřejmě, Georgi," přitakal Fred. Tentokrát si dal pozor a kaluž přeskočil. ,,Náramně. Tak jako nikdy. Jo, počkej. Vlastně jsem se jednou bavil o něco lépe. Ne, vydrž. Vlastně vždycky jsem se bavil o něco lépe než teď." Oba dva se rozesmáli a postupovali vpřed.

,,Koukej, tady už se to stáčí jinam," vydechl George a znovu upřel oči na plánek, ,,no jistě. Musíme jít... pořád rovně. Následuj mě!"

,,Jen doufám, že tvé navigační schopnosti nejsou na bodu mrazu," neodpustil si Fred, ale přesto svého bratra následoval. Oba byli od narození zvědaví a museli všechno prozkoumávat. Zkrátka se nezměnili.