Mischief managed ✔

Kapitola padesátá - Sirius Black

Ode dne, kdy Natashe dali lektvar na zastavení baziliškova jedu kolujícího v její krvi, uběhlo už pět měsíců. Zimu vystřídalo jaro a jaro vystřídalo léto. Bylo po zkouškách a studenti horké dny trávili u jezera, ve stínu stromů, nebo v chladném hradu.

Edward s Lae lenošili ve stínu velkého stromu a oba mlčeli. Myšlenkami byli u Natashy a litovali toho, že tu nemůže ležet s nimi. Pokud se nestane nějaký zázrak, trojlístek se rozpadne.

Lae mívala občas pocit, jako by jejich trojlístek nebyl už tak pěkný. Jako kdyby třetí lísteček držel jen na vlásku a ještě se od zbylých dvou neodpojil. Natashin život visel doslova na vlásku. Balancovala mezi životem a smrtí, to už Lae s Edwardem pochopili.

,,Život je tak strašně nefér," poznamenala najednou Lae dívajíc se na oblohu. Mžourala, jelikož jí sluníčko svítilo svými ostrými paprsky do očí. ,,Vzal Natashe rodiče a pokud... pokud se stane ty víš co, ani nedostane šanci je poznat. Potkat."

,,Já vím," vzdychl Edward, ,,jenže co my můžeme dělat? Strašně rád bych něco zjistil, ale když ani ona sama neví, potom je těžké něco zkoušet. Stále si stojím za teorií, že zda je opravdu dcerou Siriuse Blacka, není v rodokmenu jen proto, že je vyděděný."

,,Jo, to je dobrý úsudek," kývla Lae a natočila hlavu doleva. Spatřila dvojici zmijozelských druhaček. Byly to ty, se kterými Natasha sdílela pokoj. No, poslední dobou už moc ne. ,,Vsadím se," hodila hlavou směrem k těm dvěma, ,,že jsou rády - ale nejen ony, i víc jak polovina školy - že Natasha, jakožto dcera vraha, leží už pět měsíců na ošetřovně a nemůže je nijak ohrozit na životě."

,,Lidi jsou hloupí," poznamenal Edward, ,,věří tomu, co jim napovídali druzí, aniž by si ty pravdivé informace zjistili."

,,Bez Natashy to není ono," povzdechla si a utrhla sedmikrásku. ,,Proč je k ní život takový? Přišla o Weasleyovy, kteří byli jejími prvními přáteli. Pak o Malfoye, který je idiot. Přišla o rodiče. A pak jsme tu už jen my a Snape."

Ed něco zabručel. Měl zavřené oči a nechával sluneční paprsky, aby ho hladily po tvářích. Vypadalo to, jako by přemýšlel.

Ona si nahlas vzdychla a začala trhat okvětní lístky sedmikrásky. ,,Přijde dnes Natasha k vědomí? Přijde. Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Přijde-"

,,Letty, to myslíš vážně?"

,,-Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Přijde. Nepřijde. Edwarde! Přijde!" vydechla Lae a zahodila stonek.

,,Lae, nechci být nějak hnusný, ale nevěř tomu. Není to stoprocentní," zadíval se na ni.

,,Já vím. Ale já neztrácím naději."

•••

Nastala už sice noc, on ale ještě stále opravoval závěrečné práce studentů, když si náhle vzpomněl, že je dnes úplněk. Uvědomil si, že Lupin dnes nevypil svůj lektvar, a tak se zvedl a nabral ho do naběračky, pak ho nalil do poháru.

Tiše se vytratil ze svého kabinetu a pečlivě za sebou zavřel. Na chodbách bylo ticho, občas zavrzalo nějaké brnění, občas proběhla myš, občas zdí prolétl duch. Nic neobvyklého. Severus klidným krokem kráčel ke kabinetu profesora Lupina a když k němu došel, zvedl pravou ruku a zaklepal.

Chviličku vyčkával, tiše přitom poklepával nohou a říkal si, že jakmile Lupin vypije svůj lektvar, zajde ještě za Natashou. Podle madame Pomfreyové se její stav zlepšil; jed z jejího těla pomalu, ale jistě, vyprchával. Natasha byla ale stále v bezvědomí, jak Poppy neustále opakovala, a tak jed nemizel tak rychle, jak si mysleli, že mizet bude.