Mischief managed ✔

Kapitola sedmdesátá pátá - Spolupráce tří

,,Něco se děje," zamumlal Edward, když s Lae už dobrých dvacet minut čekali na Draca a ten se stále neobjevoval. Letty zvedla oči od knihy a zadívala se na svého nervózního kamaráda.

,,Nemusí se nic dít," snažila se ho uchlácholit, ,,třeba má prostě něco na práci. Nebo zapomněl. Nebo nevím. To je kvůli Weasleyovým, jsi díky tomu mimo."

,,Nejsem," zavrčel podrážděně Ed, ,,tohle je jiný pocit. Jako by se mělo stát něco špatného-"

,,Předtucha?" pozvedla obočí Lae a odložila knihu na stolek, ,,jsi určitě nevyspalý a bojíš se o Tashu a teď do toho ten stres ze zkoušek-"

,,Tím to sakra není, Letty," odsekl jí a rázně vstal ze židle, ,,musím něco dělat. Pokud hned nenajdu Malfoye, tak asi nebudu klidnej-"

V tu chvíli se ale přihnal Draco a u nosu si přidržoval kapesník. Zhroutil se na židli vedle Lae, a ta si s Edwardem vyměnila nechápavý pohled.

,,Co se stalo, Draco?" zeptala se hned a podala mu čistý kapesník.

,,Dík," zahuhlal a zakrvavený kapesník zmuchlal, ,,Weasley nám podstrčil nějakej hnus, po kterým se nám spustila krev z nosu."

,,Kde jsi byl? Nám? Co takhle začít hezky od začátku?" protočil očima Edward.

Draco ho zpražil ne moc pěkným pohledem, ale přeci jenom se dal do vysvětlování. ,,Chytili jsme Pottera a ostatní. Umbridgeová ho chtěla vyslýchat s pomocí veritaséra, ale to se jí nepovedlo, pak se to nějak zvrtlo a ona šla s Potterem a Grangerovou někam pryč. Nám - teda vyšetřovatelskému sboru - podstrčili nějakej hnus, kvůli kterýmu nám začala téct krev."

,,To bude nějakej ten blevajz od dvojčat Weasleyových, ne?" zamumlal Edward a zadíval se z okna ven. Stmívalo se a žaludek se mu stáhl obavami. Měl o Natashu den ode dne větší strach. Nechtěl ani pomyslet na to, co se jí tam mohlo stát. Draco jim potvrdil, že Natasha je ve skutečnosti Aravis a jejími rodiči jsou Bellatrix a Rodolphus Lestrangeovi. Co Ed věděl, byli to nejvěrnější smrtijedi, a navíc, Bellatrix byla sestra jeho matky...

,,Jsi v pořádku, Ede?" zaslechl Laein jemný hlas. Unaveně si promnul spánky.

,,Ne, nejsem. Dochází vám, co se jí může stát? Jak se jí může zhoršit stav, protože nebere lektvar? Že ji tam můžou umučit k smrti?" vykřikl a oba dva ho napomenuli.

,,Drž hubu," zasyčel Malfoy, ,,lektvar jí dává moje máma, a pokud vím, tak ji nemučí."

Edward se zamračil. Nelíbilo se mu, že toho Malfoy věděl víc než on.

,,Jsou to smrtijedi," zašeptal, ,,těm by nevadilo ublížit své vlastní dceři."

•••

Opatrně a tiše našlapoval. Nechtěl si poskrvnit svou přezdívku Tichošlápek. A navíc, každý hlasitý zvuk by mohl jejich jediný plán překazit.

Přikrčil se mezi stromy a tmavýma očima se zadíval na majestátní sídlo. Bylo tmavé, nikde se nesvítilo. Když vyběhl ze svého úkrytu, pevně doufal, že ho nikdo ze smrtijedů nezahlédne. Protože pokud ho Lucius Malfoy tehdy na nástupišti skutečně poznal a vyzradil smrtijedům jeho podobu, neznamenalo to nic dobrého.

Tiše oddechoval a vystrkoval jazyk. Tlapky pleskaly o trávu a on cítil své srdce, jak splašeně bije. Bylo to adrenalinem, strachem, že se to nepodaří.

Proplétal se mezi křovím u písčité cesty a několik kroků před hlavní bránou do manoru se zastavil. Tady měl počkat na Snapea, aby ho vpustil dovnitř.