Mischief managed ✔

Kapitola dvanáctá - Dopis pro dvojčata

Věnováno: tara_kyle 💕

•••

,,Frede, koukej!" George se přihnal do pokoje jako velká voda a horečně mával rukama.

,,Co to máš?" zajímal se Fred a posadil se na posteli. Byla sobota a on jen tak lenošil. První týden byl totiž za nimi a on si chtěl udělat volno. Vlastně počkat. Dvojčata si dělala volno prakticky pořád.

,,To je přeci oznámení ohledně náboru nových členů do nebelvírského famfrpálového družstva!" vykřikl samým vzrušení George a to už byl u něj jedním skokem Fred a koukal mu do papíru přes rameno.

,,Kdy se to koná?"

,,V sobotu."

,,Georgi... sobota je dneska!" vyjekl Fred a George zbledl.

,,Pro Merlinovy vousy, kolik je hodin?!"

,,Já nevím!"

,,Zatraceně! Je to ve tři a je... Frede, ony jsou dvě a čtyřicet pět minut!"

,,Padáme, dělej!"

,,Jasně, už letím!"

,,Neletíš, nemáš koště!"

•••

Natasha seděla na parapetu, v ruce držela Pobertův plánek a s malým úsměvem na rtech hleděla na dvě černé tečky se jmény Fred Weasley a George Weasley. Vypadalo to, že někam spěchají.

Tasha s povzdechem zaklapla plánek a položila ho vedle sebe. Opřela se o stěnu a koukala z okna, ven do překrásné zahrady, po které se procházeli dva nádherní a majestátní pávi.

Přemýšlela, jak se vlastně asi mají dvojčata. Jak se má asi Severus? Myslí vůbec na ni? Chybí mu její přítomnost? Asi ne, když se jí tak rychle zbavil.

Natasha nic nechápala a smutně si položila hlavu na kolena, která si přitáhla k hrudi. V očích se jí zatřpytily slzy. Proč tady vůbec musí být? Proč nemůže být v Bradavicích? Proč nemůže být s rodiči? Proč v ten večer, kdy její rodiče zmizeli, neumřela? Co s nimi vůbec je? A kde jsou? Proč ji opustili?

Honilo se jí hlavou spoustu otázek. Na žádnou ale bohužel neznala odpověď.

•••

,,Opravdu si nejsem jistý, zda to byl dobrý nápad, Brumbále," začal váhavě Severus a sledoval ředitele, který přecházel pomalu po ředitelně sem a tam.

,,Musím souhlasit se Severusem," přidala se Minerva a černovlasý muž po ní střelil pohledem. Byl vcelku překvapený, ale na sobě to samozřejmě nedal znát.

,,Já se držím stále svého názoru. Myslím, že jí to jen prospěje," odpověděl pevně Brumbál.

,,Se vší úctou, Brumbále, ale je jí devět let. Musí být zmatená, vše se v jejím životě děje strašně rychle," tentokrát to byla Minerva, která byla překvapená. Ještě nikdy neslyšela Severuse takto mluvit.

,,Nemůže jí Severus přivést zpět? Je tam tak sama..." namítla Minerva, která i malou dívku měla ráda. Měla ráda všechny své studenty. Brala je jako děti, které neměla.

,,Přivede ji, ano," přikývl Brumbál, ,,na letní prázdniny."

Minerva překvapeně otevřela ústa a Severus se při pohledu na ni musel ušklíbnout. V hloubi duše ale cítil, že to, co stanovil Brumbál, není ani trochu správné.