Mischief managed ✔

Kapitola čtyřicátá - Chladná jako kámen

,,Nedáte si něco k pití? Citronový čaj? Kávu?"

,,Ne."

,,Tak něco k jídlu? Něco sladkého? Čokoládu? Citronový bonbon?"

,,Ne."

Brumbál si povzdechl a začal znovu přecházet po ředitelně sem a tam. Blížila se půlnoc a on byl před necelými šesti hodinami informován o dalších třech útocích. Na ducha, mrzimorského studenta a - k překvapení všech - studentky ze Zmijozelu.

,,Nedává to smysl," poznamenal po chvíli ticha Severus, který seděl v ředitelně nejméně hodinu a snažil se postavit na nohy. ,,Je to Zmijozelův dědic. Proč by tu stvůru posílal na studentku Salazarovy koleje?"

Ředitel si povzdechl a poupravil si brýle, jelikož mu trochu sklouzly z nosu. ,,Nemám tušení, Severusi. Tady je vidět, že už si nemůžeme být jistí absolutně ničím."

Černovlasý muž přikývl a znovu vložil tvář do dlaní. ,,Ale no tak, Severusi..."

,,Co když je mrtvá?" vyslovil nahlas své obavy Severus. ,,Co když už se nikdy neprobudí?"

,,Tak to ale v životě chodí, Severusi," povzdechl si Brumbál, ,,a vy to moc dobře víte."

Snape zvedl svou bledou tvář k němu; v černých očích se mu zablýskl hněv. ,,Byla druhou a poslední osobou, na které mi opravdu záleželo! Nejdřív... nejdřív ona... a teď... teď Natasha."

,,Neztrácejte naději, Severusi," snažil se ho povzbudit Brumbál, ,,připravíme lektvar, který zkamenělé přivede zpět k životu. I Natashu. A všechno bude zase v pořádku."

,,Ale co když-"

,,Ne, Severusi."

,,Je jí teprve dvanáct!"

,,No vidíte, Harrymu taky. A ten už se dvakrát utkal s Voldemortem."

Severus nevěřícně zvedl hlavu. ,,Prosím?! No jistě, zase Potter! Náš hrdina! Určitě nás zbaví toho příšerného netvora a celá škola ho bude uctívat jako Boha!"

,,Uklidněte se," snažil se ho mírnit Brumbál; jenže Snape vstal z křesla, rázným krokem šel ke dveřím a pak za sebou nezapomněl pořádně prásknout.

Vřel v něm vztek. Vztek na Brumbála. To se ani nepokusí něco s tím udělat?! Jenže teď už bylo pozdě; teď, když byli v ohrožení i zmijozelští studenti, se přeci něco muselo začít dělat.

Rozhodl se, že ještě zajde na ošetřovnu. Nevěděl proč, vždyť Natasha stejně spí, a třeba už - Honem vyhnal tyhle myšlenky z hlavy a cestou se snažil uklidnit.

Na chodbách bylo prázdno kromě profesorů a duchů, kteří měli dozor. On opatrně vzal za kliku a vešel na ošetřovnu, ve které panovalo mrtvolné ticho.

,,Ach, to jsi ty, Severusi," přikývla madame Pomfreyová, když vykoukla ze své kanceláře, aby zjistila, kdo sem přišel. ,,Za Natashou, že?"

,,Ano," zamumlal. Poppy mu věnovala soucitný pohled a pak se zavřela ve své kanceláři, jako by mu chtěla dopřát co nejvíc soukromí.

Došel až k Natashině lůžku. Ležela u ní Lynx a když Severus přišel, zvedla k němu smutné oči. Byla tu s Natashou pořád. Severus se posadil vedle Tashy. Nic se nezměnilo, byla stále jako kus kamene a on zničeně pozoroval její stuhlou tvář.

,,Někdy si říkám, proč se zrovna tohle děje mně," promluvil do ticha, skoro jako by doufal, že mu Natasha odpoví. I když mu nemohla odpovědět, on k ní přesto mluvil dál. ,,Nejdřív Lily, na které mi záleželo tak moc jako na nikom jiném. Jenže ji zabili. A pak... pak ses objevila ty. Malé dítě, které se zpočátku jevilo jako přítěž-" Severusovu tvář ozářilo stříbrné měsíční světlo. Byl bledý a unavený, teď si sundal svou masku a zcela jasně se z jeho tváře dalo vyčíst, že má obavy. Zároveň mu na tváři pohrával maličký úsměv, když vzpomínal na malou Natashu. ,,Ale ty jsi mi přirostla k srdci. Byla jsi tak zvídavé a chytré dítě, pořád veselé..." podíval se na její tvář. ,,A teď... teď jako bys byla opravdu pryč. Ale mně na tobě záleží. Tohle není fér..." zamumlal si pro sebe a zvedl se. Dotkl se jejích vlasů, ale jelikož i ty byly jako z kamene, zklamaně se s rukou odtáhl.

,,Ale neboj se. Já ten lektvar připravím a ty... ty se znovu probudíš."

•••

Jelikož Edward byl jedním ze třech mrzimorských, kteří našli dva zkamenělé studenty, celou noc oka nezamhouřil. Jednak proto, že byl napaden student z Mrzimoru, a druhak proto, že zaútočil i na Natashu. Ta přece ale byla ze Zmijozelu, tak jak to?

Když ráno začalo svítat, bral to jako vysvobození. Vyskočil z postele, rychle provedl ranní hygienu a oblékl se a byl rozhodnutý vyrazit na snídani.

,,Edwarde, počkej! Neměl bys chodit sám!" zavolala na něj Hannah, kamarádka Justina. I ona vypadala nevyspale a Ed jen přikývl. Vydali se tedy na snídani spolu.

Ani jeden z nich toho moc nesnědli a prohodili spolu jen pár slov. Bylo brzy, takže Velká síň zela prázdnotou. Po chvilce se začali trousit další studenti a když se objevil Ernie, kamarád Hannah, Edward se zvedl a rychle běžel na ošetřovnu.

,,Tonksi! Klid trochu!" pokárala ho madame Pomfreyová, když se na ošetřovnu přihnal jako vítr.

,,Promiňte, madame Pomfreyová, ale oni... no, stejně jsou zkamenělí," vykoktal rozpačitě.

,,To máte sice pravdu," souhlasila neochotně, ,,ale tohle je stále ošetřovna."

On jen přikývl a došel k Natashinu lůžku. Přes obličej mu přelétl smutný stín, když hleděl na její zkamenělou tvář. Určitě chtěla zavolat pomoct, jenže... jenže to nestihla.

,,Hej, co ty tu děláš?" ozval se za ním panovačný hlas. ,,Pokud vím, tak ten od vás leží tamhle."

Byl to Draco Malfoy, který se na Edwarda mračil a ukázal na lůžko, kde ležel Justin. Ed radši sklopil pohled a přešel k lůžku Justina. Po chvíli však odešel a Draco osaměl.

,,Jak ti to mohl udělat?" zašeptal do ticha a pohladil ji po chladné ruce. ,,To sis nezasloužila... ne... tohle přece nemůže být pravda. Ty nemůžeš být...-" hlas se mu zlomil a on smutně sklopil pohled. Doufal jako nikdy dřív, že se mu Natasha probudí.

•••

Severus byl vzhůru skoro celou noc a snažil se připravit lektvar, který by všechny zkamenělé proměnil zpět. Byl ale tak roztržitý a nervózní, chvěly se mu ruce a měl strach o Natashu (začínal si říkat, co se to s ním stalo), že to raději vzdal. Byl na sebe za to naštvaný, že je tak neschopný uvařit jeden hloupý lektvar. On, lektvarový mistr!

Když už byl čas snídaně, rozhodl se, že vyhledá Draca a řekne mu, co se stalo. Vyšel proto ze sklepení a zamířil do Velké síně. Pohledem vyhledal Draca, který se tvářil nejistě a rozhlížel se, jestli někde nesedí Natasha. Pak se střetl se Severusovým pohledem a ten ho vybídl, aby šel za ním. Blonďák pochopil a urychleně za ním vyběhl.

,,Co se stalo?" vyhrkl.

,,Snaž se uklidnit," poprosil ho tiše. On se zhluboka nadechl. ,,Natasha leží na ošetřovně."

,,Proč? Co se stalo?" zalapal po dechu.

,,Včera večer ji napadli," odpověděl mu tiše Severus.

Draco tam jen stál, neschopný slova a měl pocit, jako kdyby mu přestalo bít srdce.

•••

Neklidně otevřel oči. V uších mu stále zněl pláč maličkého dítěte. Bolestně ho píchlo u srdce. Zdálo se mu o jeho dceři.

•••

Zbyla vám ještě nějaká naděje, nebo si myslíte, že Natasha už se nikdy neprobudí?:) stále není situace pořádně objasněná, ale i na to dojde, nebojte:) jen připomínám, že bez ní může povídka fungovat dál, jsou tu i jiné postavy, na které se mohu zaměřit:D
Těším se na vaše názory:)
A jen tak mimochodem, další kapitola bude v úterý a vyjímečně možná ve středu, asi to bude taková náhrada za pátek, kdy kapitola asi nevyjde, jelikož jdu na pohřeb:/
-Milka💞