Mischief managed ✔

Kapitola padesátá šestá - Potíže i po prvním úkolu

,,Co to je?" posadila se Natasha na posteli a zadívala se na Laein hábit, na kterém měla připíchnutý nějaký odznáček. Lae k němu sklopila pohled a nervózně se poškrábala na zátylku.

,,No, víš," začala pomalu, ,,vlastně už od rána stojí u východu ze společenky Draco a tyhle odznáčky rozdává..." Natasha upřeně hleděla na žlutý odznak, na kterém se psalo Podporujte Cedrica Diggoryho, a text se pak náhle změnil na Potter je hnusák.

,,Jistě," poznamenala chladně, ,,kdo jiný by v tom měl prsty."

,,Není to jen jeho práce-" snažila se ho hájit Lae, ale tím Natashu ještě víc vytočila.

,,Ty se ho ještě zastáváš?" vyštěkla na ni. ,,Je to ufňukanej simulant, kterej se věčně schovává za svým papá!"

,,Dřív sis to o něm nemyslela."

Hořce se zasmála. ,,Dřív jsem si myslela, že je jakž takž v pohodě," odsekla jí, ,,ale mělo mi už dávno dojít, že Fred s Georgem měli pravdu. Měla jsem je poslechnout."

,,Ne, měla jsi poslechnout své srdce a svůj rozum, to jsi udělala a je to tak správně," odporovala jí Lae ve snaze ji povzbudit.

,,Už je to jedno," mávla nad tím rukou Tasha, ,,mám tebe a Edwarda. To mi stačí."

•••

,,Jsi si jistá, že ti raději nemám dát injekci?" ptala se ustaraně madame Pomfreyová, když Natasha na ošetřovně požádala o to, aby lektvar směla vypít. ,,Přeci jenom, kdybych ti dala injekci, bylo by to účinnější..."

,,Až příště," zavrtěla hlavou Natasha a odzátkovala lahvičku, ,,ještě mě trochu bolí ty paže, chci změnu." Byla odhodlaná jizvy na předloktí skrývat, dokud se jí nepovede najít způsob, jak je nechat zmizet. Ještěže se tu nosily hábity. Ale ty pravidelné návštěvy ošetřovny byly rizikové, co kdyby si toho madame Pomfreyová všimla? Určitě by to nahlásila Brumbálovi, a ten by to nahlásil Severusovi... Ne, kdepak, ta krev určitě taky zmizí a teprve potom to bude bezpečné.

Vypila ji až do dna a cítila na sobě Edwardův pohled. Bylo jí jasné, že jakmile vyjdou z ošetřovny, hned jí otevřeně řekne svůj názor. Normálně by měla pravdu, ale dnes řekl něco úplně jiného.

,,Tash, jsi v pohodě? Vypadáš nějak bledě," poznamenal ustaraně.

,,Jasně, jsem. To bude asi jen po tom lektvaru," pokrčila rameny a převzala si od něj bundu a šálu. Dnes se měl konat první úkol. ,,Divím se, že mi tady nevyčítáš, že jsem madame Pomfreyové neřekla nic o té černé krvi, ani o těch jizvách na předloktí."

Neubránil se úsměvu a popohnal ji ven. ,,No vidíš. Už to znáš nazpaměť, tak ti to nemusím opakovat, ačkoliv opakování je matka moudrosti. Ale doufal jsem, že už sis to zapamatovala."

,,Hej!" zasmála se a z legrace ho dloubla do ramene. On si na něj hned sáhl a hrál si na ublíženého. ,,Kde je vlastně Lae?"

Jeho úsměv se vypařil. ,,Šla s Leem napřed."

,,Aha, jasně, chápu," zamumlala tiše a popadla ho za ruku. ,,Tak dělej, pojď, nebo tam přijdeme pozdě!"

,,Chceš si vsadit, kdo vyhraje?" zašklebil se, když se usadili na tribunách a ukázal na Weasleyovic dvojčata.

,,Ani ne, dík," vrátila mu úšklebek a rozhlédla se. Snad všichni z Bradavic tu měli na sobě ty měnící se odznaky. Natasha stáhla rty do úzké linky a otočila se k Edwardovi tak rychle, až sebou leknutím trhnul.

,,Whou, Blacková, ty se nezdáš," prohlásil pobaveně, když mu začala rozepínat bundu a šahat mu na hruď, ,,takhle mě na veřejnosti osahávat. Ale myslím, že tvůj nevím-kdo-to-pro-tebe-je na nás kouká dost divně."

,,Co?" vyhrkla a ihned toho nechala. Došlo jí, že to nejspíš vypadá divně, a tak se s rudými tvářemi otočila směrem k profesorským tribunám a nevinně Severusovi zamávala. Jeho obočí tázavě vylétlo nahoru. ,,Proč jsem mu sakra zamávala?"

Edward se chechtal a zapínal si bundu. ,,Takhle mě svlékat... že se nestydíš..."

,,Hledala jsem jenom ten odznak!" bránila se, ale rudých tváří se stále nemohla zbavit.

,,Jistě," uchechtl se, ,,na něco se to prostě musí svést, viď?"

,,Hele, nedělej si z toho srandu-"

,,Dámy a pánové, vítám vás na prvním úkolu Turnaje tří kouzelníků! Ještě jednou zopakuji jména našich čtyř šampionů a rovnou i pořadí, ve kterém půjdou soutěžit - jako první jde pan Cedric Diggory!"

,,Jó, Cedricu!" křičel Edward a nadšeně tleskal.

,,Jako druhá slečna Fleur Delacourová!"

Ozval se potlesk, hlavně od krásnohůlských.

,,Třetí pan Viktor Krum!"

Nejvíce tleskali kruvalští.

,,A nakonec pan Harry Potter!"

Natasha tleskala, ale všimla si, že tleskají převážně nebelvírští. Náhle ztuhla v úžasu, když do ohrady přivedli draka.

,,V prvním úkolu musí šampioni sebrat drakovi zlaté vejce, bez kterého se nemohou zúčastnit dalšího úkolu!" křičel Pytloun do mikrofonu. ,,A tady ho máme, dámy a pánové! Do toho, Cedricu!"

Cedric vešel do ohrady a následně začal nebezpečný boj. Drak se po něm oháněl, ale mrzimor se zatím úspěšně vyhýbal. K vejci se nedostal.

,,Tohle je barbarské!" vykřikla Natasha, když drak Cedrica popálil. Vypadalo to, že se zvíře začne zajímat o psa, kterého Cedric přeměnil z kamene, avšak na poslední chvíli si to rozmyslel a zaútočil znovu na Cedrica. Ten ale naštěstí sebral zlaté vejce a na řadě byla Fleur.

Ta se pomocí čárů snažila draka uspat. Jenže jí to nevyšlo a ospalý drak podpálil Fleur sukni.

Na řadě pak byl Krum, který svým kouzlem draka skoro oslepil, jenže mu odečetli body za to, že drak rozmačkal polovinu opravdových vajec.

A jako poslední šel nejmladší šampion Harry, který použil k získání vejce koště. Jenže Natashe se začala zničehonic motat hlava a cítila, že jí po paži něco stéká. To už byl ale konec prvního úkolu a ona měl pocit, že jí praskne hlava, jak všichni nadšeně křičeli a tleskali. Ani neslyšela Edwardův hlas, ani nevnímala jeho ruce, když s ní třásl.

A pak najednou upadla do mdlob.

•••

,,Pro Merlina! Lae! Laetitio!" křičel Edward na všechny možné strany a uchopil Natashu do náruče. Byla v bezvědomí, ale nevěděl proč.

,,Laetitio, zatraceně, kde vězíš?!" nadával si pro sebe a razil si cestu davem, ale opatrně, aby Natashe neublížil. Musel se s ní co nejrychleji dostat k madame Pomfreyové, která naštěstí byla tady, aby mohla zranění šampionů ošetřit.

,,Co se jí stalo?" zeptal se ho zrzek z Nebelvíru, který s tmavovláskem postával u stanu.

,,Sám nevím," odpověděl Edward s obtížemi, protože Natasha byla už těžká. ,,Je uvnitř madame Pomfreyová?"

,,Jasně," přikývl tmavovlásek a Ed vešel dovnitř.

,,Madame Pomfreyová!" zavolal na ni Edward a ucítil něco mokrého na své ruce. Položil Natashu na volné lůžko a teprve potom mu došlo, co to je. ,,U Merlina, ona krvácí!"

•••

I on na svém předloktí zpozoroval, že Znamení je tmavší než před dvanácti lety. Pochopil, že se něco děje, nebo se něco brzy stane. Teď ale pociťoval strach o svou dceru a urputně doufal, že je někde v bezpečí.

•••

Padadamdam. Cože?
Už zase jí prostě musím ubližovat! Jsem fakt děsná, vy mě za to fakt zabijete:D
Už se pomalu dostávám do 100.kapitoly, a kdo to vydrží až do konce, tak fakt nevím, dostane citronový bonbon a můj neskonalý obdiv:D
Moc mě zajímá váš názor!
Btw. Taky shipujete Tashu s Edem?^^
-Milka❤