Mischief managed ✔

Kapitola devadesátá devátá - Narozeninový dárek

,,Co tady děláš?" zaútočila na Natashu Lae, jakmile vešla dovnitř. Natasha se zarazila a zmateně se zadívala na Edwarda, u kterého seděla.

Mrzimorský chlapec svou kamarádku zarazil zdviženou rukou. ,,To je v pořádku, Lae," řekl vážně a povzbudivě stiskl Natashinu ruku, ,,odpustili jsme si. A ty bys měla taky."

,,Letty, já..." zaváhala Natasha a neustále klopila oči k zemi, jako by se své kamarádky bála, ,,chci ti jen říct, že... že mě to mrzí. Všechno. Naše hádka, smrt tvé maminky-" při tom pomyšlení se Lae stáhlo hrdlo a u srdce ji bolestivě píchlo. Připadalo jí to stále moc živé. ,,Nemohla jsem nic dělat. Bolelo mě to, když jsem se dívala do jejích pohasínajících očí. Do očí, které byly jako ty tvoje-"

,,Neříkej... už nic..." dostala ze sebe slabě Lae a v očích ji zaštípaly slzy.

,,Letty," vydechla Natasha, když si všimla jejích skleněných očí. Okamžitě k ní přispěchala a sevřela svou drobnou kamarádku ve své náruči. A v ten moment se Lae mocně rozvzlykala. Byly to slzy smutku, úlevy, ale i bezmoci a strachu. Bála se, bála se hlavně o svého bratra, který už nestudoval v Kruvalu. Byl dospělý a většinu času trávil u jejich otce v Rusku. Ale Lae rozhodně nebyla jediná, kdo se bál. Bál se celý svět. Lidé se báli dalších dnů, děsili se toho, co přijde. Edward se bál o ně a o svou rodinu. Natasha se bála o své přátele, o svého otce, o Narcissu, o Severuse. Pomáhali jí a stavěli se tak proti Temnému pánovi.

,,Vyplač se," zašeptala Natasha a kolébala ji ze strany na stranu. Lae pouze mlčky přikývla a nechávala slzy volně téct po svých tvářích. ,,Zvládneme to. Teď, když jsme zase všichni spolu, to zvládneme. Slibuju, že vás ochráním, i kdyby mě měla mučit stovka smrtijedů."

,,Ne... to... to ne," dostala ze sebe Letty a kroutila hlavou. Zvedla hlavu a pohlédla své nejlepší kamarádce do očí. ,,My nemáme šanci. Edward má, s prominutím, nulovou a já chci pomstít svou maminku. Ty jediná jsi v bezpečí, můžeš být v klidu, protože máš Znamení zla." Natasha si naprosto instinktivně sáhla na své levé předloktí.

,,Ne, nemůžu být v klidu," odvětila rozechvělým hlasem a oba dva přejela pohledem, ,,nemůžu být v klidu, když vy dva jste v nebezpečí."

,,Dost už těhle vážných řečí," utnul je Edward, když viděl, že se Lae chystá něco říct. ,,Já vím, že je válka a že se dějí hrozné věci... ale nemohl by mi někdo přinést sirupový košíček?"

,,Ede, ty jsi neskutečný," pokroutila Lae hlavou, ale všichni tři se společně rozesmáli. Vědomí, že jsou spolu, posílilo jejich naděje na lepší zítřky.

•••

,,Kdo má dneska narozeniny?" zaburácel třetí listopadový den Edward a než se stačila Natasha otočit, popadl ji do náruče a zatočil se s ní dokola.

,,Sakra, Edwarde," smála se a obtočila mu ruce kolem krku. ,,Polož mě na zem."

,,Mojí holce už je sedmnáct," zasmál se a políbil ji na rty.

,,Všechno nejlepší!" přidala se Lae s širokým úsměvem na tváři. V rukách držela velikou krabici s dírami ve víku.

Edward Tashu položil na zem a vtiskl jí pusu na tvář. ,,To je pro tebe, Tash. Od nás obou," usmál se.

Lae jí jednou rukou opatrně objala a pak jí podala krabici. Oba dva se s Edem usmívali a dychtivě čekali, až jejich kamarádka krabici otevře. Nemohli se dočkat její reakce.

,,Neměli jste mi nic dávat," řekla rozpačitě Natasha a na oba se usmála.

,,Jsi už dospělá, museli jsme ti dát něco výjimečného," ujistil ji Ed.

,,Tak už to otevři, Tasho!" zvolala nedočkavě Lae. Kamarádka ji tedy poslechla a sundala víko. Zalapala po dechu, když se na ni kouklo maličké mourovaté koťátko s modrýma očima.

,,Líbí se ti?" vyptával se dychtivě Edward.

,,Když jsi nám říkala o tom, že ti utekla Lynx, rozhodli jsme se koupit ti nové koťátko," usmívala se Lae.

,,Já..." vydechla Natasha a vzala si do náruče kotě z krabice. ,,Já nemám slov. Děkuju vám. Neskutečně moc. Je... je kouzelné," šeptla dojatě a pohladila kotě po hřbetě. Okamžitě začalo příst a přivřelo oči.

,,Byla to maličkost," objal Edward Lae kolem ramen. Oba dva byli spokojení, že Natashe udělali radost.

,,Jak se bude jmenovat?" zeptala se Lae, která mohla na kotěti oči nechat.

,,Ale, ale, Lae, ty bys taky chtěla koťátko?" zasmál se Edward dobrosrdečně.

,,Koťátka jsou přece roztomilá, kdo by je nechtěl?" namítla Lae.

,,Snape," uchechtl se Edward.

,,Pět bodů z Mrzimoru, pane Tonksi," ozval se za ním ledový hlas.

,,No zatraceně..." ulevil si tiše.

,,Být vámi raději držím jazyk za zuby," napomenul ho Snape a černýma očima přejel po trojici přátel.

,,A vy byste nechtěl koťátko, pane profesore?" nezapomněl si rýpnout Edward a tázavě na něj pohlédl.

,,To není vaše starost, nemyslíte?" odsekl chladně Snape, než zavířil černým pláštěm a odkráčel pryč.

,,To chci taky umět," hlesl obdivně Edward a ještě se díval na roh, za kterým Snape zmizel.

,,Co máš přesně na mysli?" zajímala se Natasha.

,,No tu otočku přece!" vydechl a dychtivýma očima se na Lae a Natashu podíval. ,,Myslíte, že by mě naučil, jak to udělat?"

,,Ne," ujistila ho narovinu Tasha s pobaveným úsměvem.

,,A navíc potřebuješ plášť," připomněla mu Lae.

,,No jo! Tak já letím pro něj!" vyhrkl Edward a seběhl schody, aby se dostal do mrzimorské společenské místnosti.

,,Je to magor," podotkla pobaveně Natasha hladící kotě.

,,To je," přitakala Lae a svůj pohled upřela na spící koťátko. ,,Koukej, usnulo. Než nás Ed přerušil... jak se tedy bude jmenovat?"

Natasha se zamyslela a pátrala po nějakých hezkých jménech ve své mysli. Jak by se jen mohlo jmenovat? V těchto temných časech se každému hodila naděje, špetka naděje, nějaká jiskra...

,,Ano," vydechla Natasha, ,,bude se jmenovat Sparklet. V latině to znamená jiskřička. Aby nám pokaždé dokazovala, že vždycky zbývá špetička naděje, že se vyplatí za něco bojovat. Že naděje umírá poslední."

•••

Smrtijedi věděli, že se schyluje k závěrečné bitvě. Poslední dobou ale neměli mnoho informací, jejich Mistr byl po většinu času pryč. Nevěděli, co plánuje, kam směřují jeho cesty, ani nevěděli, co mají v době jeho nepřítomnosti dělat. Proto se každý bavil po svém, dělal to, co uznal za vhodné.

•••

Některým z vás chyběla Lae, tak je zase zpátky a jen tak z tria neodejde:) doufám, že se vám kapitola líbila, budu moc ráda za názory, minulé komentáře mě moc potěšily! Jste rádi, že jsou spolu zase za dobře?:)
-Milka♥