Mischief managed ✔

Kapitola sedmdesátá třetí - Kouzelné zrcátko

Kouzelnický svět se samozřejmě díky zprávám z Denního Věštce dozvěděl, že z azkabanského vězení uteklo několik vězňů s maximální ostrahou. Že to byli smrtijedi z nejvěrnějšího kruhu Temného pána všem přidalo na obavách a špatném pocitu. S novým rokem skončily vánoční prázdniny a studenti se vrátili do studijního stereotypu. Jen Natasha trčela zavřená v Malfoy manor a pokaždé, když šla spát, se bála toho, co jí další den přinese.

Své matce se vyhýbala, co to šlo, a možná se jí to zdálo, ale měla pocit, že se i ona vyhýbá jí. Naproti tomu ale vyhledávala společnost svého otce, který to jen a jen uvítal. Díky němu tolik nemyslela na své přátele v Bradavicích a smutek ji v jeho přítomnosti alespoň na chvíli opustil.

Nejhorší bylo, že nesměla posílat žádné dopisy. Zřejmě se Pán zla, Lucius a Bellatrix obávali, že by tak někomu mohla dát vědět, kde se skrývá ona, dva uprchlíci a Pán zla k tomu.

Kvůli tomu nemohla napsat ani Dracovi. Ani Edwardovi. Ani Letty. Ani Severusovi. Pokaždé, když si na něj vzpomněla, ji obklopily výčitky. Měla pocit, jako by ho tímhle zrazovala, jako by jeho místo v jejím srdci nahradil Rodolphus. Tomu se ale nikdo nemohl divit, když to byl její pravý otec. A navíc, to přece nebyla pravda, že ho vyměnila za někoho jiného. Stále ho měla ráda a byl na stejném místě jako její otec.

,,Chce ze mě udělat smrtijedku, že jo?" zašeptala Natasha, když seděli v jejím pokoji a společně si povídali. Rodolphus jí říkal o svém životě a ona také jednou viděla jeho bratra Rabastana. Ona mu naoplátku povídala o jejím dosavadním životě v Bradavicích. Teď ale jako v transu hleděla na své zjizvené předloktí. Samozřejmě mu nezapomněla zmínit, že byla kousnutá baziliškem, a on o tom, že jí v těle koluje jeho jed, samozřejmě věděl.

,,Nebudu ti lhát," povzdechl si a hodil pohledem ke dveřím, jako by se chtěl ujistit, že jsou zavřené a že je nikdo neposlouchá, ,,ale ano. Už jako miminko tě nechala označit."

,,Nechci být smrtijedkou," šeptla vyděšeně, ,,co by si potom o mně pomysleli moji přátelé?"

,,Určitě by to pochopili," snažil se ji uchlácholit Rodolphus a přisedl si k ní na postel, ,,až jim to vysvětlíš, všechno pochopí," povzbudivě se na ni usmál a objal ji kolem ramen. Vděčně se k němu přitiskla.

,,Mám tě ráda, tati," zašeptala.

,,Ty víš, že já tebe taky," vtiskl jí pusu do vlasů. Nikdy v životě by si nepomyslel, že se smrtijed jako on, smrtijed, který nelítostně mučil a zabíjel nevinné, bude takhle věnovat své dceři. Miloval ji, o tom nebylo pochyb. Neměl ale tušení, jak se v něm tyhle city objevily. Nevěděl, co se stalo s ním. Ale nevadilo mu to. Hůř se cítil při pomyšlení, co jednou řekne jeho dcera, když ho uvidí, jak bezdůvodně zabíjí.

,,Stejně se bojím," svěřila se mu, ,,nemůžu být smrtijedka. To přece nejde."

Povzdechl si. ,,Svou rodinu si nevybíráme," řekl nakonec, ,,ty ses holt narodila do rodiny, kde tví prarodiče byli prvními zastánci Pána zla. A my, jakožto jejich děti, jsme šli v jejich stopách. Stejně jako vy jdete v těch našich. Je to koloběh."

Vyděsila se. ,,Draco bude taky smrtijed?"

,,Ano, Lucius a Pán zla si to přejí," přikývl, ,,Bellatrix s Luciusem už dokonce hovořili o tom, že vás dva přinutí ke svatbě," protočil očima.

,,Cože?" vydechla Natasha. ,,To nejde. Je nám teprve patnáct, a... a jsme příbuzní-"

,,Já vím, ale na tohle se tě tvá matka ptát nebude," nervózně si mnul ruce, ,,občas se... musí někdo provdat či oženit s někým, s kým má příbuzenský vztah..."