Mischief managed ✔

Kapitola čtyřicátá třetí - Laetitia Minkovskijová

Dívka tedy vyhověla Severusovu přání a zůstala v hradu. Vyčkávala, dokud nepřijedou studenti a neobjeví se ta správná atmosféra, která v Bradavicích vždy panovala.

Hlasitě si povzdechla a opřela se o zeď. Seděla u jednoho z oken a dívala se, jak kapičky deště sklouzávají po okenní tabulce. Jako kdyby počasí předpovídalo, že se stane něco nepěkného.

Jak se na ni asi budou dívat ostatní studenti, když zaslechnou jméno 'Blacková'? Určitě si ji budou spojovat s uprchlým vězněm. Nevěděla, jak byl Sirius Black starý, z fotografie se to nedalo vyčíst, ale útržek z novin nosila stále s sebou, ať se dělo, co se dělo. Sama nevěděla proč, a nepřestávala si lámat hlavu s tím, zda je s ním opravdu nějak příbuzná, nebo je to jen shoda náhod.

Lynx v její náruči zamňoukala a upřela na ni své tmavé oči. Jako kdyby jí tím chtěla říct Neboj, já tu jsem stále s tebou, ať se děje, co se děje.

Natasha se usmála a pohladila kočku po hlavě. Ta začala spokojeně příst a vychutnávala si Natashiny doteky.

,,Kdybys tak uměla mluvit, Lynx," vzdychla si, ,,nebo kdybych já rozuměla řeči zvířat. Třeba bys mi něco o Siriusi Blackovi řekla."

Lynx znovu zamňoukala.

,,Vlastně se těším a zároveň netěším, až ostatní studenti přijedou," pokračovala, ,,nevím, jak na mě po tom všem budou koukat-" zaslechla kroky, které se k ní blížily, a raději zmlkla.

,,Měla bys už jít do Velké síně, Natasho," poznamenala Minerva, ,,studenti už jsou skoro tu."

,,Samozřejmě," přikývla Natasha a položila Lynx na zem. Ta se na ni vyčítavě podívala, ale pak se protáhla a odběhla ke sklepení. Tasha se usmála - Severus nikdy nebyl nadšený, když se u něj kočka objevila. A ta jako kdyby to snad dělala naschvál - u Severuse se jí zřejmě líbilo nejvíc.

Pohlcená svými myšlenkami se vydala do Velké síně a zasedla ke zmijozelskému stolu. Nevěděla, že ji sleduje pár černých očích.

Neklidně poklepávala prsty o stůl a byla jako na jehlách, jak se nemohla dočkat toho, až si o tom promluví s Dracem. On i Edward byli s rodinou Blackových spojeni, jelikož jejich matky pocházely z onoho rodu. Nepochybně tedy budou vědět víc a ona doufala, že jí něco víc řeknou. Proč jí všichni něco tají? Proč jí prostě nemůžou říct pravdu?

Ozvaly se hlasy a ona své myšlenky potlačila, vykouzlila malý úsměv na tváři a když se do síně nahrnulo několik studentů, hledala mezi nimi Draca.

Rozmrzele pozdravila Blaise Zabiniho, který se posadil vedle ní a vypadal odpočatě. ,,Ahoj, Tash. Jaké jsi měla prázdniny?"

,,Překvapivě krátké a proležené venku. Pak jsem se ještě učila," odpověděla mu, ,,kde je Draco?"

,,Draco, Draco, to je pořád samý Draco," poznamenal pobaveně, ,,a mě se na prázdniny nezeptáš?"

,,Ne, nezeptám, použiji nitrozpyt," řekla vážně. On nadzvedl obočí.

,,Opravdu?"

,,Ne, jen žertuji," vzdychla a podepřela si hlavu. Když spatřila v davu blonďatou kštici, náhle ožila a začala mávat, že mu drží místo. Jenže Draco si jí nevšiml. No, možná všiml, ale ignoroval ji. Posadil se někam úplně jinam.

,,Co mu přelítlo přes nos?" zamumlala zklamaně Tasha. Blaise jí obdaroval soucitným pohledem a pohladil ji po zádech. ,,Nechápu to."

,,Možná..." začal Blaise, ,,možná za to může ta zpráva o Blackovi..."