Mischief managed ✔

Kapitola čtyřicátá pátá - Rozhovor s Lupinem

Slib, který dala Natasha černému psovi, plnila každý den. Buďto brzy ráno nebo pozdě večer se vždy vyplížila z hradu (s bušícím srdcem a strachem, aby ji někdo nezahlédl, nebo aby nepotkala mozkomory) a zaběhla do Chroptící chýše. Občas jí dělal společnost Křivonožka, který se mnohem rychleji dostal ke kmeni Vrby, aby ji dotekem mohl znehybnit.

,,Zítra přijdu zase," slíbila psovi, jemuž říkala Tichošlápek. Ten souhlasně zaštěkal a pustil se do jídla, které mu přinesla.

Tasha ho chviličku sledovala, a potom se vydala tajnou chodbou zpět k hradu. Začínalo svítat a ona se otřásla zimou, jelikož už se blížil listopad.

Z komína Hagridovy hájenky se kouřilo a ona si pospíšila. Přijde zase brzy na snídani a bude se muset vyhýbat Severusovi a jeho zamračeným pohledům. Tušila, že mu je jasné, že něco tají. Lae ani Edward o ničem nevěděli. Dvojčata a Draco... no, s těmi už se sotva pozdravila. Mrzelo ji to, ale co ona zmůže proti jejich rozhodnutí?

Vešla bránou do hradu a zamířila do Velké síně. Když se střetla s Remusem Lupinem, maličko znejistěla.

,,Á, slečna Blacková!" usmál se na ni přívětivě, ,,co vás přimělo tak brzy vstát? Navíc v sobotu ráno?"

Honem zapátrala v mysli, aby vymyslela nějakou vhodnou výmluvu. ,,No, ráda se procházím sama. Takhle venku. Brzy. Nikdo mě neruší," plácala.

,,To rozhodně chápu," přikývl Remus a společně vkročili do Velké síně. Natasha se nemohla ubránit dojmu, že se na ni často zamyšleně dívá. Jako kdyby mu někoho připomínala a on si chtěl vzpomenout koho. ,,Slečno Blacková, rád bych si s vámi o něčem pohovořil. Mohla byste se po snídani dostavit do mého kabibetu?"

Překvapeně se na něj podívala, jenže on se tvářil vážně, takže pochopila, že si z ní nestřílí. ,,No... jistě, pane profesore," přikývla. Lupin se usmál, popřál jí dobrou chuť a oba dva se rozešli ke stolům. On k profesorskému, ona ke zmijozelskému. Zatímco předtím hovořili, sledoval je pár černých očí. Severus se zamračeně podíval na Lupina, který ho pozdravil a posadil se vedle něj, a pak střelil podezíravým pohledem po Natashe. Ta v klidu seděla jako jediná u zmijozelského stolu a pustila se do snídaně.

,,Co jsi po ní chtěl?" osopil se na Lupina, sotva dosedl. Remus překvapeně zamrkal, pohodlně se usadil a vzal si dva tousty, které namazal máslem a položil na ně sýr a šunku, čili jednoduše, dal si načas s odpovědí.

,,Potřebuji s ní probrat její poslední domácí úkol," odpověděl mu klidně a zakousl se do toustu. Severus si nemohl odpustit myšlenku na hladového vlkodlaka. Jindy by si neodpustil nějakou jedovatou poznámku, ale dnes se mu na jazyk draly spíše otázky ohledně jeho rozhovoru s Natashou.

,,Poslední domácí úlohu?" nadzvedl Severus obočí. ,,Tu psala u mě. A jsem si víc než jistý, že ji má správně, Lupine." Nebezpečně se mu přitom zablýsklo v očích. Za každou cenu se snažil zabránit tomu, aby Natasha šla k Lupinovi. Hrozilo, že by jí řekl něco tajného, jelikož to byl nejlepší přítel toho zatraceného Blacka. A co když má co dočinění s Natashiným tajemným chováním poslední dobou?

Remus se neubránil úsměvu. Nevěděl proč, ale tohle mu zkrátka přišlo vtipné. ,,Ale jistě, Severusi," kývl hlavou a napil se ze svého poháru, ,,tu úlohu měla z celé třídy nejlepší. Nepochybně vyniká v černé magii. Jen by mě zajímalo, po kom to tak asi může mít?" zamyslel se a hrál nechápavého.

Severusovi pomalu docházela trpělivost. Neměl čas na žerty, a už vůbec ne na žerty s vlkodlakem. ,,Varuji tě, Lupine," začal tichým a varovným hlasem, ,,zkusíš něco - zkusíš jí něco říct, byť jen naznačit - a prokleju tě tím nejhorším možným způsobem. Opovaž se jen o Blackovi slovem zmínit."

Remus se na něj překvapeně podíval. ,,Přiznávám," připustil nakonec, ,,že jsem se jí chtěl na Blacka skutečně zeptat. Počkej," zvedl ruku, když viděl, že Severus chce něco namítnout, ,,nevím, jestli je to jeho dcera nebo ne. Přesně na to jsem se jí chtěl zeptat."

,,Výborně, tak to by ti stejně bylo k ničemu," odsekl chladně Severus, ,,protože ani ona to neví."

Remus otevřel ústa. ,,Chceš... chceš mi říct, že jste jí neřekli... ty, ani Brumbál, ani Minerva nebo kdokoliv... že... že je to její otec?"

,,Lupine, plácáš nesmysly," vyštěkl Severus, který už opravdu ztrácel nervy, ,,před chvílí jsi tvrdil, že nemáš páru o tom, jestli je opravdu jeho dcera nebo ne, a teď jsi si najednou na sto procent jistý!"

,,Jsem zmatený," odsekl Remus.

,,Tak to budeš zmatený do té doby, než se zase setkáš se svým nejlepším kamarádem Blackem!" štěkl Severus, prudce vstal a rázným krokem odešel pryč.

•••

Natasha neměla ponětí, zda si Severus s Lupinem něco udělali, nemohla se ale ubránit dojmu, že je Lupin poněkud roztržitý. A Severus... ten vypadal dost naštvaně.

Přesto ale poklidně posnídala s Lae, které přišel dopis od bratra, a pak na chvilku prohodila pár slov s Edwardem, než se smíšenými pocity zamířila k Lupinově kabinetu.

Zvedla ruku a opatrně zaklepala. Přešlapovala na místě a vyčkávala, dokud jí někdo nepřijde otevřít. K jejímu překvapení z kabinetu vyšel Severus, který v ruce držel prázdný pohár.

,,Ahoj," pozdravila ho trochu vylekaně, jenže on se na ni sotva podíval, rty stáhl do úzké linky a rozvážným krokem odkráčel.

,,Pojď dál, Natasho," vyzval ji Remus, jehož hlas působil unaveně. Vstoupila tedy dovnitř a zavřela za sebou. ,,Posaď se," ukázal na křeslo, sám k ní ale stál zády a něco si uklízel na stole.

,,Chtěl jste se mnou mluvit, pane profesore?" ozvala se nejistě a různě si pohrávala s rukávy hábitu.

,,Ano, ano. Chtěl," otočil se už konečně Lupin a věnoval jí pozornost. Posadil se naproti ní. ,,Dáš si čaj?"

,,Ne, děkuji," odmítla zdvořile a s očekáváním se na něj zadívala. Zase to vypadalo, jako by o něčem přemýšlel - na chvilku se zahleděl na její tvář a pak sklopil pohled k zemi. Natasha trpělivě vyčkávala a doufala, že začne první mluvit on.

,,Chtěl jsem s tebou mluvit, ano," promluvil konečně, ,,jenže jak mi ráno tak mile sdělil Severus, zřejmě mi na mé otázky neodpovíš."

Nechápavě nadzvedla obočí. ,,Co tím myslíte? Na co tím narážíte?"

,,Jsi Blacková," podíval se na ni Remus a bedlivě sledoval rysy v její tváři, ,,a všichni spolužáci se ti raději vyhýbají. Proč? Protože si myslí, že jsi dcerou vraha. Vraha, který utekl z Azkabanu. Siriuse Blacka."

,,A co má být?" zeptala se ostře. Tenhle rozhovor se jí nelíbil. Pokud se chtěl ptát on na její původ, sotva by mohla doufat v to, že jí odpoví na její otázky. Třeba Siriuse Blacka znal.

,,Sám nevím, co si o tom mám myslet," přiznal, ,,ty sama to nevíš. A já opravdu netuším, zda měl Sirius dceru nebo ne."

Tasha zalapala po dechu a pevně se chytla křesla. ,,Znal jste ho?" zeptala se tiše. ,,Znal jste Siriuse Blacka."

A pak, po dlouhé odmlce, jí odpověděl: ,,Ano."

•••

Skrýval se. Tentokrát už chtěl ponechat věci náhodě. Počká na tu správnou příležitost.

•••

Remus určitě něco tuší! Půjdeme ho vyzpovídat?:DD
Jinak děkuji moc za 20K reads a tak krásné komentáře!💘
-Milka💘