Mischief managed ✔

Kapitola dvacátá první - Troll ve sklepení

Věnováno: StelaSieber 💕

•••

,,Tak co?" Fred seběhl schody dolů a zastavil se před Natashou, která měla ruce založené na hrudi a tvářila se nadmíru naštvaně. O pár sekund později za nimi doběhl i George, který se ještě zdržel ve společenské místnosti s Lee Jordanem.

,,O co jsem přišel?" vyhrkl George a povolil si kravatu. ,,McGonagallová mě viděla, jak běžím s rozvázanou kravatou a nezastrčenou košilí, tak mě ještě zastavila a donutila mě, aby se upravil a abych prý "vypadal jako člověk"."

,,A já si říkala, že jsi dneska nějaký upravený, Georgi," snažila se vtipkovat Natasha, ačkoliv jí do smíchu moc nebylo.

,,Sluší mi to víc?" zamrkal šibalsky George a upravený už nebyl ani za mák. Košili neměl opět zastrčenou a kravatu volně povolenou.

,,Tak co?" zopakoval Fred, nedočkavý odpovědi.

,,Samozřejmě, že mi to nedovolil," odpověděla zachmuřeně.

,,Říkal jsem to," vzdychl George, ,,Snape je starý netopýr. Neobměkčíš ho."

,,Kdyby tady nebyl Brumbál-" Natasha se včas zarazila. Asi by nebylo moudré jim říkat všechno.

,,Brumbál? Co s tímhle má společného Brumbál?" ptal se Fred nechápavě.

,,Ale nechte to plavat," mávla nad tím rukou Natasha, ,,prostě teď běžte na snídani a večer se holt neuvidíme..."

•••  

Draco seděl u zmijozelského stolu a snídal. Modrošedýma očima propichoval Pottera, který seděl u nebelvírského stolu a bavil se se svými nejlepšími přáteli, Ronem Weasleym a Hermionou Grangerovou. Naštvaně třískl pohárem s dýňovým džusem, až z něj pár kapiček vyletělo na stůl. Jak je možné, že Potterovi vždycky všechno projde? Vyzval ho na půlnoční souboj, aby ho dostal ze školy a ušil na něj lest, a on se z toho vyvlíknul. A navíc dostal koště, a ne tak ledajaké! Nimbus 2000, ten by chtěli všichni. On se svou Kometou Dva šedesát byl vedle Pottera jako nicka.

,,Jdeme," sykl Draco, který si na této škole lehce vydobyl respekt (hlavně tedy u zmijozelských), na své kumpány Vincenta Crabbeho a Gregoryho Goyla. Oba hromotlukové se smutně podívali na svou nedojezenou snídani, ale Malfoyovi se neodvažovali odporovat, a tak raději vstali.

Draco se na ně ještě nevraživě otočil, aby se ujistil, že ho opravdu následují, a teprve až potom se rozešel ke dveřím Velké síně. Kráčel si svou cestou jako namyšlený páv a za ostatními se neohlížel. Kdekdo by si pomyslel, že všichni ostatní jsou až daleko pod ním, že on je ten na nejvyšším stupínku, jako vítěz. Mýlili byste se. Draco se tak možná choval mezi svými vrstevníky nebo někde na veřejnosti, doma však raději nechtěl být viděn a otci se pokud možno vyhýbal. Inu, i Draco měl komplikovaný život, což však nikdo kromě něj nevěděl.

,,-prostě teď běžte na snídani a večer se holt neuvidíme..." Malfoy se zastavil a Crabbe s Goylem také. Zaposlouchal se. Ten hlas dobře znal, poznal, že to mluví Natasha. Ale s kým?

,,Dobře, tak se měj, třeba se ještě během dneška uvidíme."

,,Zatím, Tash!"

,,Jdeme!" šeptl Draco a vydal se za hlasy. Byl překvapený, když spatřil dvojčata Weasleyovy, kteří se zrovna loučili s Natashou, ale na své tváři to samozřejmě nedal znát. Byl to skoro takový druhý Severus Snape.