Tanec Severu - Alora "Můj sen"

Kde je můj syn?

Vpadnu bez zazvonění do domu a lapám po dechu.

„Tady jste." vchází s mírným úsměvem Melanie za rohem „Právě jsme objed – " zarazí se a její oči se vyplašeně rozhlíží kolem mne. „Kde je Louisa?"

Třese se mi brada a i hlas. „Za-zabili jí." dávám si hlavu do dlaní a začínám na novo vzlykat. „Ty lidi na náměstí... Nevěděla jsem, že tu chytají černochy a už vůbec ne že-" Další vzlyk. Podaří se mi mezi nimi zvednout hlavu k Melanie. Ta stojí jako opařená na místě.

„Tak kde je slečna Alora?" přichází k nám veselí Travis a pohledem na mě mu zamrzne úsměv. „Copak se stalo? A kde je Louisa?"

„Mrtvá." odvětí s velkým smutkem v hlase Melanie. Skane jí po tváři jediná slza. Setře ji síla větru při otočení se na kočího. „Jeďte za panem Farlowem a přiveďte ho zpět. Ve městě může být nebezpečně..."

Neposlouchám rozhovor, jsem uzavřená ve svých myšlenkách a strašných představách Louisi. Zavírání očí.

Stisknutí rukou.

Prosakující látka červené barvy...

Melanie mě doprovází do pokoje, zatímco ji dopodrobna vyprávím, co se přesně stalo. Když jsem v posteli, sedá si ke mně na okraj. „Teď se hezky vyspěte, slečno. Sice nevím, co to bylo, ale ono to přejde."

„Kéž by." vysmrkám se. „Melanie, vy se na mě určitě zlobíte, ale já vážně nechtěla... Nechtěla jsem, aby byla mrtvá."

„Nejsem na vás naštvaná, slečno. Za nic nemůžete. Jen jsem trochu zamlklá, když vím, co si musela ta dívka projít." sepne ruce v klíně a skloní hlavu tak, že jí čepec zakryje tvář.

„Jestli můžu být tak smělá," skousnu si ret. „co musela prožít?"

„Je to zamotané, slečno a velmi smutné... Někdy vám to povím, ale už teď jste dost..." polkne. „...rozrušená."

„No právě, když už jsem takto rozrušená, můžete mi to říct, vypláču se najednou."

„Jak myslíte." svraští obočí a uhladí si neviditelné záhyby černé sukně. „Louisa k nám přišla, když jí bylo teprve jedenáct. Byla to ještě uzavřenější dívka, než teď. Otevřela se jenom mě, protože jsem jí prý připomínala tetu. Její rodina pocházela odněkud z Ohia a ještě před válkou se živila jako většina statkářů tam, dřevorubectvím. Otec Louisi byl však velký karbaník a jednoho dne prohrál jejich dům s lesem, v obzvlášť nepovedené hře o pár drobných. Nesvěřil se o tomto činu rodině prý ze strachu, a když si přišli pro jejich dům, ještě se jej pokoušel přemlouvat, ať mu pro jeho rodinu nebere střechu nad hlavou. Strhla se bitka, kde se omylem zapálila stodola. Tam usnula Louisinina sestra a uhořela. Po nešťastné události už Louisu s jejími rodiči nedrželo nic a odešli do jiného města, více na jih. Jenomže při jejich cestě Louisin tatínek zemřel na náhlou horečku. Louisa se s maminkou vydali dál do západní Virginie, ale tam to nebylo o nic lepší. Jelikož byly na cestě snad už přes tři týdny, nezbyly jim peníze a museli žebrat při vánici různých měst o příbytek. Jeden hostinský jim poskytl přístřeší na měsíc." Melanie se otřásla. „Nebudu vám říkat, co se tam dělo. I na mě je to moc, každopádně díky tomu museli znovu uprchnout. Jenomže hostinský je dostihl a Louisininu matku ji zabil před vlastníma očima."

****

Probudí mě hlasitý výkřik z pootevřených dveří, který jak se zdá jde z jídelny. Okamžitě se zvedám z postele a cupitám v bosých nohou a jen v noční košilce dolů.