Tanec Severu - Alora "Můj sen"

Ve vlastním světě

Zprudka se k ní otáčím a mé srdce i tak tluče. Baletce se v tváři zračí strach spojený s opatrnou touhou.

Kdyby věděla, že jí od prvního setkání chci...

Od našeho prvního polibku...

Kdyby věděla, co se mi občas honí hlavou...

Dost! Třeští mi hlava. Nával emocí, které k ní cítím, mi však zabraňují, aby naše láska dnes dosáhla úplného naplnění.

Láska.

Slovo, na které jsem od smrti matky nevěřit.

Slovo, které jsem na pekelně dlouhou dobu opustil.

Slovo, v jehož význam jsem přestal doufat.

A slovo, které jsem nahrazoval jinými choutkami, které neměli vůbec nic společného s tím pocitem.

Alora na mě pořád hledí a hruď se jí dychtivě nadzvedává.

Čeká. Čeká, co jí řeknu. Říkala, že ještě nikdy nepocítila to nejintimnější spojení mezi mužem a ženou... Udivuje mě to, ale zároveň jsem rád.

„Nemusíme, jestli...." začínám, ale ona mě přeruší.

„Ne, já chci. Vážně." Je tvrdohlavá a to se mi na ní líbí.

Jak jí to mám říct?

Aby se neurazila?

Baletka mě přichází obejmout. Dotyk její hrudi, ve mně zaplane neskutečný oheň, proto si musím dávat o to větší pozor, jaká slova použiji. Skloním se nad ní a políbím jí do vlasů. Je o tolik menší než já. Usmívám se skrz hebké vlasy. „Ani nevíš, jak dlouho po tom toužím... Až mé rty spočinou na tvé odhalené kůži a já tě budu cítit úplně celou, ale ne dnes..."

Alora ztuhne. Trochu se od ní odtáhnu. V očích se jí třpytí slzy.

Je tak mladá...

Kolik jí přesně je? Říkala to někdy? Přesto mě svými názory občas udivuje.

Musela rychle dospět.

Stejně jako já. Chmurně si pomyslím na všechny věci v kostce, které jsem zažil a na scénu předtím, než se mi nabídla. Rychle jí setřu levou rukou jedinou třpytivou slzu a dodám:

„Nemyslil jsem to nějak špatně, ale dnes bych chtěl dokončit obraz. Múzou mi budeš ty a moje myšlenky uháněné touhou."

Popotáhne, ale vidím na ní, že mě chápe.

„Moje malá baletko..." zašeptám skrz polozavřená ústa. Alora si stoupne na špičky a jemně mě políbí. Ani si nedokáže představit, co to se mnou dělá. Jak moc po jejích rtech toužím. Prohloubím polibek a na chvíli si dovolím své malé části duši, která sní, ať vystoupí na povrch.

Po chvíli se od sebe odtrháváme a Alora si jde sednout do křesla. Roztřeseně beru štětec do rukou a nechávám se znovu vnést do světa barev, zkoumání odstínů a lomu světla.

Baletka se mi kreslí dobře. Párkrát jsem jí načrtl černým uhlem podle paměti. Většinou jen náčrtky, při nichž dělá obyčejné věci. Směje se, čte si, nebo se prochází.

K štětci a paletě mě dovedla matka. Učila mě sama a tajně. Otec si jako voják dělal nárok na to, ať se držím při zemi s puškou v ruce. Nenáviděl jsem to a párkrát utekl z výcviku.