Tanec Severu - Alora "Můj sen"

Přemlouvání

„Jak to myslíš, že o nás ví?" ztuhne poručík uprostřed pohybu.

„On... Já," Skloním hlavu do dlaní a povím mu o celé historii. O jeho nepřítomnosti v New Yorku a o mé zvědavosti. Charles tiše naslouchá až do konce. Třese se mi hlas, ale povím mu skutečně vše. I Walterovi výhružky.

„Musím s ním promluvit." poručík říká tyto slova nemilosrdně. „Měl by nás pochopit. Jestli i on sám měl pletky s otrokyněmi."

Odvrátím se od něj. „Jsem pro vás taky otrokyně, Charlesi?"

„Ne! To jsem přeci nikdy neřekl!" Charles přechází po pokoji jak Cornie v kleci před vystoupení. Při myšlence na ní se mi sevře srdce. Jak se má?

„To co jste mi také neřekl, byli dopisy do cirkusu. Zjistil jste, co s nimi je?" zeptám se ho tvrdě. Charles se ke mně prudce otočí. „Na dopisy jsem neměl vůbec čas. Sám jsem řešil povolání ze služby.

„Jak jste pochodil?"

„Není to tak jednoduché. Generál není ve městě. Táhnou s plukem bůhvíkam." uhýbá mi s odpovědí Charles. Svěsím paže podél těla. „Měla bych už jít, je pozdě."

Charles přikývne. „Také půjdu spát."

Věnuju mu poslední objetí, do kterého mi zašeptá: „Hned zítra strýčkovi napíšu. Slibuji."

***

Na procházky ráno si musím začínat brát teplejší oblečení. Mizí časy, kdy mi stačil pouze přehoz přes ramena. Podzim začíná přituhovat. Charles poslal před týdnem a něco Walterovi dopis. Plantážník se mu pořád neozval. Začínám být pomalu nervózní. I Charles, i když ten si to nemíní přiznat.

Jen co doběhnu do předsíně, spustí se z malých kapek za mnou prudký liják. Sloužící běhají po chodbách a jejich lamentování slyším i do kuchyně.

„Co se tu děje?" odchytím čerstvě ostřihaného George v úboru pro číšníka.

„Co se tu děje?! Aloro, přijeli sem někteří vojáci od Charlesova pluku! Prý na dovolenku, ale je jasné, že s ním chtějí něco řešit. Zavřeli se s ním v knihovně a ne a ne vystoupit!"

„Jak je to dlouho?"

„Dobrá půl hodina," protáčí oči George. „Ostatní mě navlékli do děsně zapnutého úboru a poručili mi, abych je obsloužil! Měla jsi vidět Charlesův obličej, sestřičko..." ušklíbne se. Kuchařka s Dori proběhnou po chodbě. Nesou velké talíře směrem do jídelny.

„Georgi, kde lítáš? Pojď nám pomoci!" křikne za ním kuchařka.

„Pomůžu vám s tím," nabídnu se a společně s Georgem pádíme do kuchyně. „Oni nemají ubytování ve městě? Skutečně tu zůstanou?"

„Podle toho co jsem slyšel, tak ano. Lucas s Fleur chystají nahoře pokoje. Hned jak vyjdou z knihovny, namíří si  na kutě. Věř mi. Viděl jsem, jak byli ti ubožáci strašně vyhublí. Myslím, že jim masové koláčky od Martina přijdou vhod." bere do rukou zbývající nádobí George.

„Proč tedy chystáme příbory a talíře?" nechápu.

„Starý Farlow má návštěvu. Obchodníka, jak jsem pochopil podle kabátu. Kostkovaný a... řekněme středně střižený." odpoví mi hbitě nevlastní bratra a vybíhá z kuchyně. Držím s ním krok.

Po zbrklém nachystání talířů, mi George naznačí, abych se odebrala do pokoje. Že prý si je už prý obslouží sám. Hlavou mi vrtá, jestli to není náhodou obchodník Prescott. Zaženu zběsilé myšlenky a mířím do pokoje. Cestou mi neujdou zvuky vycházející z knihovny. Na místě se zarazím. Povyk dole přerušuje veškeré schopnosti sluchu. Musím se přiblížit víc.