Tanec Severu - Alora "Můj sen"

Rozhodující barva kůže

Začnou se mi třást kolena a z úst se mi vzedme tichý nádech.

Je to snad osud že jsem na ní narazila?

Na sucho polknu a zkontroluji čas. Pořád mám hodinu a dvacet minut. Moje zvědavost mi to nedá a zkusím otevřít dveře. Kupodivu nejsou zamčené.

Obklopí mě uváděcí místnost s vyleštěnou podlahou a krémově bílými stěnami. Jedná se o čtvercovou místnost, na jejímž konci u dveří je masivní stůl. Za kterým nikdo nesedí...

To mi dodá odvahu k průchodu dveřmi s vysokou klikou. Ocitám se v dlouhé chodbě, po jejíž levé straně vidím namalované obrazy baletek a tanečních představení. Uchvácená perokresbou a jiným styly maleb se dostávám na konec místnosti k ještě větším dveřím, než jsem přišla. Pomalu je otevírám a zatajuju dech. Rozprostírá se přede mnou velká místnost se zataženými závěsy. Jen z jednoho okna Je to snad úplně největší prostor, jaký jsem kdy viděla. Úzká linie mě odděluje od řady židlí, které se táhnout k ještě většímu dřevěnému pódiu. Na něm stojí jeden velký klavír. Nikdo jiný.

Snílkovsky se vydávám skrz řadu židlí směrem k němu. Opouští mě veškeré obavy. Mysl je naplněna touhou stanout na něm. Dřevěnými schůdky se dostávám na taktéž dřevěné parkety a dávám se spontánně do tance. Changement, Echappée, Piruetté, Relevé... A mnoha dalších kroků se v radosti ze života míhají v sestavě. Na maličký okamžik zapomínám na všechno utrpení plantáží, smrt Mehira, odloučení od cirkusu a včerejší hádky s Charlesem. Vnímám jen chladivý příjemný vzduch, pohyby a svůj dech. Pěti minutovou sestavu končím pohybem Arabesque. Najednou se sálem ozve nenadálý potlesk.

Doširoka otevřenýma očima hledím na malou postavu uprostřed židlí, které nevidím do tváře.
„To bylo fantastický!" pochválí mě mužský hlas. Postava přichází blíž. Spatřuju černošského mladíka asi v mém věku, který se zubí od ucha k uchu. „Kde ses to prosimtě naučila?"
„Kdo jsi?" odpovím stejně otázkou.

Mladík se uchechtne a roztáhne druhé okno. Zář slunce osvítí zrnka prachu ve vzduchu i jeho. „Jenom obyčejný uklízeč v divadle. Zatímco ty se mi zdáš jako neobyčejná baletka."

Nevím co na to říci. „Jen mě baví tanec."
„Hm, tak to tě baví asi hodně." zeširoka se usměje a dá si ruce v bok. „Ještě nikdy jsem neviděl černošskou holku tancovat! Rychlou chorografii jo, ale tohle bylo vážně úchvatný!"

„Děkuju." usměju se. „Mimochodem – jsem Alora." napřáhnu k němu ruku. Kluk se ke mně otočí a silně ji stiskne. „Mimochodem – jsem Dinari." řekne na oko vážně. Vyprsknu smíchy. „Dobrý den."

„Brej." zubí se od ucha k uchu. „No, Aloro, budeš sem chodit na hodiny?"

Na vteřinku se zarazím. „Já..." svraštím obočí. „Vlastně...Ehm," zadrhnu se. Dinari se na mě povzbudivě uculí.

„Moc bych chtěla." odpovím rychle, až mě to samotnou zaskočí. Hned na to se začnu usmívat.
„Věděl jsem to!" zní nadšeně. „Za šestnáct dní tu proběhne konkurz do nové baletní skupiny. Přijď na devátou a uvidíš, že tě vezmou."

„Děkuju za informaci!" řeknu nadšeněji, než bylo zamýšleno. „Určitě přijdu. Sice nevím, jestli uspěji, ale za zkoušku nic nedám, že?"

„Vsázím na to, že ano." zvedne ukazováček.

„Hm, to zní jako výzva." uculím se naopak já. Dinari mi připomíná jednoho chlapce z cirkusu, který odešel z prvních kvůli krachu. Také byl vždy optimista a vtipálek.