Tanec Severu - Alora "Můj sen"

Zmrtvýchstání

Mehir, před pěti měsíci:

Cítil jsem, jak se mi studený kov zahnízdil v hrudi. Jako v mdlobách jsem sledoval své tělo, které se skácelo opodál do trávy. S přiloženou rukou jsem potichu chrchlal krev do suché trávy. Jen stěží jsem vnímal odjíždějící skupinu vojáků, kteří s sebou vzali mojí Aloru.

Její křik mě nutil zůstat při vědomí. Tlukot srdce jsem ale cítil. Nevím, jaká dlouhá doba uplynula, než jsem se dokázal vrávoravě postavit. Moris se Shatquem leželi opodál. Shate ztěžka oddychoval, Moris ležel ztuhlý s doširoka otevřenýma očima hledící k zapadajícímu slunci. Zatnul jsem pěsti a utřel si vlhké oči. Na víčkách mi ulpěla mazlavá, kovem zapáchající tekutina.

Poklekl jsem na kyprou půdu a zašeptal již k mrtvému příteli. „Morisi..." Jeho doširoka otevřené oči hleděly k zapadajícímu nebi, z otevřených úst mu tekla skoro zaschlá krev.

„Morisi," stiskl jsem mu ruku a popotáhl. „Odpočívej v pokoji..." Vlhké oči se mi obrátily ke čtrnáctiletému chlapci. „Shate, Shatequei..."

Jemně jsem s ním zatřásl. „No tak Shate!" zvolal jsem zoufale. Někde v dálce byl slyšet zvuk cvrčků. Propleskl jsem ho. Shate vylekaně nasál vzduch do plic. „Mehire!"

„Díky bohu." zahuhlal jsem zlomeně.

„Mehire, Moris..." zajíkl se obvykle silný chlapec.

„Už je mu dobře..."

„Kde jsou vojáci...?" Shate se vrávoravě postavil.

„Sedni si."

„Kde je Alora...?"

„Sedni si."

Shate poslechl. „Mehire, co se stalo? Poslední co si pamatuju, bylo to, že mě někdo praštil po hlavě."

Roztřeseně jsem se nadechl. Musel jsem být silný. Musel. Pro dobro Statequea, pro dobro sebe.

„Odejeli i s Alorou."

Zpropadení Yeenkyové... Zpropadený generál Farlow.

Jakže se jmenuje? Charles?

„Kam....?" Shate nasadil přemýšlející výraz.

„Nemám nejmenší tušení." Radši jsem si ani nechtěl domýšlet kam. Srdcem mi projela panika. Vykašlal jsem kus krve. Shate se zděsil. „Tebe postřelili?!"

„Ano, ale je to snad malé..."
„Mehire, musíme z tebe vytáhnout kulku!" Shatovi se v očích zračil strach. Přestože mu bylo teprve čtrnáct, život si na mě okusil své. Skoro otrok, připoutaný v řetězech, poškrábaný a zjizvený jako dítě...

„To počká."

„Nepočká!" Shate nasadil odhodlaný pohled.

O pár dlouhých chvil později, kdy na nebi zasvítil měsíc a my si otřely po zkrvaveném úsilí, ruce do pohozeného vojenského kabátu, po tom, co jsme holýma rukama pohřbili Morise, našel Shate dost odhodlání se zeptat: „Proč to udělala?"

Pohrával jsem si s malou železnou kulkou v rukou a přemýšlel, co se stane dál. „Musíš se zeptat principála, až dorazíš do cirkusu."

„Počkej, to znamená, že nejdeš se mnou?"

„Ne," upřel jsem pohled Polárku a v hlavě se mi vybavily pocity, když jsme se s Alorou spolu dívaly na hvězdy.