Eamë (LOTR ff) ✔️

Začátek

Legolas si nervózně mnul ruce a vyhlížel z hlavní brány dlouho očekávanou návštěvu. Měla totiž přijet jeho nejlepší kamarádka Ellë z dětství. Neviděl ji už pomalu sto let.

,, Legolasi, zvedni hlavu a tvař se jako princ." napomenul ho rázně Thranduil, který v tu chvíli přišel. Legolas se vylekal a málem neudržel rovnováhu.

,, Omlouvám se." narovnal se, ale pohled od brány neobrátil ani na vteřinu. Otec se pobaveně usmál.

,, Jedou až z Lorienu, takhle brzy tu ještě nebudou."
Legolas na to nic neřekl, bylo mu jedno za jak dlouho přijedou, stejně by teď na nic jiného nemyslel, bylo pro něj lepší postávat a vyhlížet.
V hlavě se mu teď odehrávalo spousta vzpomínek. Na její plavé vlasy, dlouhé do pasu a vždy spletené do složitých copů. A hlavně ty oči, smaragdově zelené, čisté, plné lásky. Miloval ji, od té chvíle, co ji spatřil a nikdy nepřestal, ovšem ona jeho nikdy a teď přijede se svým mužem a Legolas už teď věděl, že ho nebude mít rád.
Najednou k němu přiběhl jeden strážný.

,, Už jsou tu, mellin in." poklonil se. Legolas ztuhl. Nohy se mu proměnily v olovo a on se nemohl hnout. Bál se, ani nevěděl čeho. Nejraději by teď utekl někam hluboko do lesa, ale znemožňovala mu to jeho sváteční tunika, kterou měl na sobě a otcova ruka, která ho postrčila kupředu.
Došel i s Thranduilem k bráně, kde stál zástup koní. A pak ji uviděl. Vypadala úplně stejně, jako když ji viděl naposledy. Dlouhé plavé vlasy ve složitém copu, úzký obličej s porcelánovou pletí a veliké zelené oči, do kterých by mohl hledět celé dny. Ale něco bylo jinak, těhotenské bříško. Legolas byl zaskočený, nevěděl, že čeká dítě a bude to ještě dlouho vstřebávat. Z koně jí pomáhal černovlasý pohledný elf a konečně se vydali směrem ke králi s nervózním princem.

,, Legolasi!" usmála se Ellë a objala ho tak, jak jí její bříško dovolovalo. Lístek její objetí s radostí přijal. Vdechl její vůni, která ho dokázala omámit, byla jako droga, které nemá nikdy dost.
,, Rád tě vidím." usmál se na ni.
,, Vždyť já tebe taky, je to hrozně dlouho, co jsme se neviděli." hřejivě se usmála.
,, Ráda bych ti představila mého muže, Alcarina." chytila za ruku černovlasého elfa a přitáhla si ho blíž k sobě. Alcarin byl velice vysoký s černýma očima, kterýma propaloval vše okolo.
,, Alcarine, tohle je Legolas, můj nejlepší kamarád. Vyprávěla jsem ti o něm, vzpomínáš?" usmála se.
,, Ještě, slyšel jsem hodně o vašem dětství." vytvořil falešný úsměv a otočil se směrem k Thranduilovi.
,, Těší mě, králi Thranduile." mírně se poklonil.
,, I mne, pojďte prosím dovnitř."

Hned, co si hosté prohlédli svůj pokoj se konala hostina, na kterou se Temný hvozd dlouho připravoval a všichni se snažili, aby byla co nejlepší. Přeci jen vznešená Ellë, zvaná dcerou světla a její muž Alcarin, velmi uznávaný a mocný elf byla návštěva, kterou mohou pohostit jen párkrát za staletí. Když bylo vše připraveno, každý zaujmul své postavení v paláci a mohlo se začít.
Thranduil, Alcarin, Ellë a Legolas seděli spolu u stolu, kde hodlali řešit spoustu věcí.
,, Vidím, že se budete těšit z prvního potomka." usmál se král na pár sedící po jeho levici.
,, Ano, jsme šťastní, jako nikdy a moc se těšíme." usmála se Ellë. Legolas se musel také usmát, i když mu bylo spíš do pláče. Vždy si přál, že to bude jeho dítě, které bude Ellë nosit pod srdcem.
,, Samozřejmě očekáváme chlapce." dodal Alcarin a v očích mu nebezpečně zablýsklo. Ellë na to nic neřekla a zase se usmála, ale už ne tak šťastně, jako předtím.
,, To vám samozřejmě přejeme, a jak se daří v Lorienu?" pokračoval Thranduil.
,, Je pořád stejný a stejně krásný. Ovšem přicházejí zlé časy a tma se postupně dotkne všech míst Středozemě."
,, Ano, jsou to smutné časy. A já doufám, že i přes to se vám tu bude líbit."
Legolas po celou dobu nepromluvil, jen poslouchal a těšil se až hostina skončí, jelikož z Alcarina neměl vůbec dobrý pocit.