Eamë (LOTR ff) ✔️

Neznámý cit

Netušila jak, ale Timoteiho optimismus byl něco jako lék. Hraničář se stále usmíval, říkal vtipy a zpíval. Eamë se s ním dokonce i smála a Legolas ji s úsměvem sledoval.
Protože hraničáři s sebou vzali i Aragornova koně, Eamë mohla jet sama. Každou chvíli měli dorazit do Edorasu a poté se vydat po boku Aragorna pro pomoc, pro mrtvé. Nebylo to nic příjemného na poslouchání a Legolas už vůbec nechtěl, aby jela s nimi, ale bránili mu v tom dvě věci. Slíbil jí, že ji už nikdy neopustí, což hodlal dodržet, a fakt, že by do války stejně jela, jen s Rohanskými.

,, Od koho to máš?" ptal se Timotei a koukal na kus dřeva, který zahlédl v kapse Eamë. Už mohli spatřit Edoras a všichni se těšili, až si protáhnou nohy.
Eamë se nejdříve podívala na Timoteie a když přišla na to, kam kouká, sáhla po dřevě. Teď už si mohl chlapec všimnout, že ten kus dřeva má nějaký tvar.
,, Je to kůň." vysvětlila elfka a sledovala při tom sošku.
,, Mě to spíš připomíná-"
,, Já vím!" přerušila ho s úsměvem a podala mu dřevěného koně, aby se mohl podívat.
,, Vyrobil mi ho nejlepší a jediný kamarád, když jsme byly děti." řekla zasněně a vzpomněla si na rozcuchaného Faliho. Timotei se zasmál a podal jí sošku zpět.
,, Jediný kamarád?" pozvedl obočí a zadíval se na ni svýma šedýma očima, přičemž se Eamë trochu začervenala. Pak se ale zadívala jinam.
,, Ano, měla jsem to trochu složité." odpověděla a zakroutila hlavou.
,, A teď tomu vlastně není jinak."
,, Tak to uděláme složité z jiného úhlu." řekl tajemně Timotei, pustil jednou rukou otěže a natáhl ji k Eamë.
,, Těší mě, jsem tvůj nový a druhý kamarád Timotei."
Eamë se usmála a ruku mu stiskla.
,, Mě také těší a jsem ráda, že můj druhý kamarád jsi právě ty."

Ještě ten den dorazili do Edorasu, kde si měli odpočinout před nastávající jízdou. Dostali pokoje, jídlo a pití a probírali, jak pojedou a co budou potřebovat na cestu.
Paní Eowyn se nepřestala trápit a stále Aragorna přesvědčovala aby zůstal. Ale plán se neměnil.
Když v noci všichni spali, Eamë seděla venku na schodech, v ruce držela stříbrný řetízek a koukala na hvězdy.
Ve dveřích stál Legolas a pozoroval ji. Připadalo mu hrozně nespravedlivé, jak musí mladá elfka řešit tak veliké věci. Přál si, aby byli teď v Temném hvozdu, psali spolu příběhy, jezdili na koni a trénovali lukostřelbu. Místo toho je čeká veliká bitva.
Z přemýšlení ho vyrušily kroky. Rychle se podíval na zdroj zvuku, když spatřil mladého chlapce od hraničářů, Timoteie. Posadil se vedle Eamë, nechal ji, aby si opřela hlavu o jeho rameno a objal ji paží. Jak se na ně Legolas díval, došlo mu, že Eamë už není žádná malá holčička, je silná, odvážná a i přes všechno zlo, které na ni naléhá se stále drží. Za chvíli už ho nebude potřebovat, žádné příběhy, ani lukostřelba a kdo ví? Třeba bude v budoucnu jezdit na koni s Timoteiem. Zklamaně sklopil hlavu.

,, Smím si přisednout?" zeptal se Timotei. Eamë odtrhla oči od hvězd a s úsměvem přikývla. Hraničář se posadil, přičemž si elfka položila hlavu na jeho rameno. Sám pro sebe se pousmál a objal ji paží.
,, Je to krásný náhrdelník." řekl po chvíli. Eamë se podívala na mallornový lístek.
,, To je. Hlavně je velmi důležitý." prohlásila varovně a vzpomněla si při tom na Alcarina, jak jí to s úšklebkem vysvětloval. Nepatrně se zachvěla a více se zabořila do chlapcova oblečení.
,, Děje se něco?" zhrozil se Timotei, ale Eamë jen zakroutila hlavou.
,, To nic." zašeptala a podívala se do jeho šedých očí. Stejně tak i on pozoroval ji.
Dívka nevěděla co se to děje, bylo mu s ním tam dobře, v jeho přítomnosti se cítila chráněná a zároveň topit se v jeho očích bylo jako to největší nebezpečí. Nikdy nic takového nezažila.
A najednou se to stalo. Timotei spojil jeho rty s těmi dívčinými. V tu chvíli, jako by se svět zastavil a pro Eamë existoval jen on. Jeho černé vlasy jako noc, šedé oči jako mračna před bouří a rty, měkké a hřejivé. Nemohla si představit lepší první polibek.

Legolas už tam dávno nestál a přece tušil, co se dělo. Vrátil se do svého pokoje, kde strávil zbytek noci.

Nikdo nechtěl nic odkládat, muselo se vyrazit co nejdřív a když se tak stalo, i přes protesty Eowyn, všichni jeli s energií a odvahou.
Eamë s Timoteiem byli spolu šťastní, pokud se pomine zlá doba a nastávající válka. Nijak to neskrývali a i ostatní byli rádi, že dokáží myslet pozitivně. Každý den na cestě jeli vedle sebe, to stačilo, aby měli toho druhého na blízku a mohli si cokoli říct. Timotei se Eamë často ptal na Temný hvozd a tím vždy nenápadně zamířil k Falimu, jehož dřevěnou sošku stále nosila.
,, Ty snad žárlíš?" smála se mu vždy elfka.
,, Samozřejmě že ne." kroutil hlavou chlapec, ale každý věděl své. Také mu vyprávěla o svém dětství a Lórienu, přičemž se Timotei nestihl divit, co všechno Eamë zažila.

Úplně vepředu jeli Aragorn s pár hraničáři a Legolasem a Gimlim. Jejich nadšení už nebylo takové, jako u mladších z družiny. Všem se v hlavě objevovali nepěkné obrázky, které souviseli s mrtvými, ale nikdo o tom nemluvil nahlas. Naproti tomu Legolas měl trochu jiné pochybnosti. Stalo se to, co očekával. Eamë a Timotei se mají rádi a jakožto elfka je nesmrtelná, ale on? Nechtěl dopustit, aby se poté trápila. Nebyly takové obavy predčasné? Možná byly, ale Legolas byl starostlivý a co se týkalo Eamë, tak dvojnásob.
,, Myslíš na ně?" zeptal se najednou Aragorn, který svého skleslého přítele už delší delší dobu pozoroval. Stačil jen jeden Legolasův pohled, aby se ujistil ve své pravdě.
,, Timotei je dobrý člověk." řekl jeden hraničář, který jel po boku Aragorna.
,, Já vím." odvětil tiše Legolas.,, Člověk."
Aragorn si povzdechl.
,, Nedělej závěry už teď. Bude válka, všechno nemusí být takové, jaké si to plánujeme."
Elf po něm střelil vyděšený pohled. Nepřemýšlel nad válkou a nad tím, co se může stát. Všechno může být úplně jinak, ale co je tedy ta nejlepší varianta? Žádná.

Už se blížili a poslední noc bylo vidět spousta hvězd a každému bylo líto jít spát a zavírat oči před takovou krásou. Ale všichni byli zmoženi únavou a hlídku si vzal Elladan.
Legolas měl věci hned vedle Eamë, trochu dál od ostatních. Dívka se stále usmívala.
,, Je krásně." špitla a položila se do měkké trávy.
,, Zítra už tak nebude." řekl Legolas.
,, Proč právě teď? Jsem šťastná, Legolasi, opravdu moc. A právě v téhle době musí být tolik smutku." vydechla unaveně. Jak vlastně mohla být tak šťastná a smutná zároveň? Netušila, jak je to možné, ale něco jí říkalo, že to bude tím, co cítí k Timoteiovi. Nidky se s ničím takovým nesetkala, bylo to poprvé a zrovna v těchto zlých časech.
,, Já vím a přeji ti to." Legolasse přemohl, aby se alespoň trochu pousmál.
,, Ale je takových překážek, takových špatných cest, Eamë." zakroutil hlavou, jako by sám nevěřil, že teď kazí divočinu šťastnou chvíli.
,, Ale zvládneme to." prohlásila pevně Eamë a vymrštila se do sedu.
,, A až to zvládneme, pojedeme do Temného hvozdu a ukážeš mi zbytek království, vezmu si Timoteie a podívám se do Zlatého lesa."