Eamë (LOTR ff) ✔️

Zakázaný přítel

Kromě jízdy na koni, kterou po měsíci už celkem zvládala, se učila číst v knihovně. Za tu dobu, co se jí ujala světlovlasá elfka už uměla číst i psát a nyní se učila obecný jazyk, který se jí bude hodit všude. Elfka se jmenovala Malerien a Legolas byl moc rád, že se dívky ohledně učení ujala, on by to takhle nezvládl. Eamë mu ráda četla a tím mu ukazovala, co se zase naučila. Společně potom vymýšleli příběhy, Legolas je zapisoval a dívka potom četla. Takhle většinou trávili večery.
  Ale jednou se stalo něco, co se stát nemělo. Jednou, při západu slunce, když Eamë ještě seděla v knihovně a Malerien ji právě učila výslovnost u čísel, někdo vběhl do místnosti. Byl to elf od stráží.
,, Malerien, musíš hned semnou. Právě se vrátili a tvůj muž je smrtelně raněn!" řekl naléhavě a rozběhl se zpět. Elfka se slzami v očích pohlédla na Eamë.
,, Zůstaň tady, prosím." zašeptala zoufale a odběhla. Cestou se zastavila u jednoho regálu a naklonila hlavu, jako by na někoho mluvila, ovšem po pár vteřinách zmizela ve dveřích. Eamë nevěděla co má dělat, chtěla jít za ní a nějak pomoci, ale věděla, že by jí stejně poslali pryč. Tak se jen tak rozhlížela po knihovně, ale hned toho nechala, protože kromě osvětleného stolu svíčkou u kterého seděla byla všude tma. Začala se bát a snažila se najít pomoc v knize před sebou, ale stále se nezbavila pocitu tmy kolem. Když s ní byla Malerien, tolik jí to nevadilo, protože byla zaneprázdněná, ale teď to bylo horší. Ještě jednou skenovala temné okolí a leknutím spadla ze židle, když v černu spatřila dvě světýlka.
,, Kdo jsi?" křikla a postavila se. Světýlka se začala přibližovat, až se ze tmy vynořil elfský chlapec. Nervózně přišel k Eamë a prohlížel si ji. Byl o hlavu vyšší, měl velmi světlé dlouhé rozcuchané vlasy a veliké čistě modré oči.
,, Není ti nic?" zeptal se. Dívka zavrtěla hlavou a naštvaně ho praštila do ramene.
,, Proč mě tak děsíš?"
,, Promiň, to jsem nechtěl. Maminka mi řekla, že tě mám hlídat." zašeptal omluvně a mnul si bolavé rameno. Eamë se zarazila.
,, Maminka?"
,, Malerien, to je moje maminka a když musela pryč, tak mi řekla, že tě mám hlídat, abys nikam nešla." objasnil jí. Natáhl k ní ruku a usmál se.
,, Jsem Falireth, říkej mi Fali."
,, Eamë." usmála se nazpět.
,, Jo, já vím." řekl Fali a posadil se na židli.
,, Jakto, že to víš? Nikdy jsme se neviděli."
,, Tady to ví každý, ale to je jedno." mávl rukou. Věděl, že nesmí nic říct. Jeho maminka mu domlouvala, že kdyby se s ní někdy setkal, což měl samozřejmě zakázané, nesměl o jejím příběhu mluvit. Vlastně s ní neměl vůbec mluvit, ale nyní si chtěl povídat.
,, Doufám, že bude tvůj otec v pořádku." prolomila ticho Eamë a posadila se na židli naproti němu.
,, Já také doufám, maminka nechtěla, abych šel s ní, ale já věřím, že bude všechno dobré."
Eamë ho obdivovala, jak dokáže být tak klidný, když mu každou chvíli mohl zemřít otec. Ovšem Fali se stále usmíval, jako by věděl, že se nic nestane.
,, Nechceš se učesat?" zasmála se dívka a prsty pročísla jeho rozcuchané vlasy.
,, Nemám rád žádné copánky a maminka mě do žádných účesů naštěstí nenutí, je mi teprve osm." odpověděl chlapec a zářivě se usmál.
,, Já naopak mám ráda, když mě někdo češe."
,, Já jsem zase nejlepší v dělání účesů. Už jsem zapletl copy spoustě malých elfů." zvedl hrdě hlavu, ale okamžitě začal litovat toho, co řekl.
,, Malých elfů? Já nikdy nikoho kromě tebe neviděla! A to jsem tolikrát hledala, chtěla jsem mít kamarády stejně staré jako já. Kde jsou?" naléhala s nadějí v očích. Falireth věděl, že jí to nesmí říci. Byl to chytrý kluk a znal pravidla. Netušil co má říct, ale naštěstí uslyšel z chodby kroky.
,, Eamë, rád jsem tě poznal, ale musím jít. Nikomu neříkej, že jsem s tebou mluvil, ano?"
,, Ale proč? Popovídáme si ještě někdy, že?"
,, Jistě, ale bude to naše tajemství." zašeptal Fali a šel se zase schovat mezi regály. Eamë přikývla, celá zmatená. Po chvíli se ve dveřích objevila Malerien. Její tvář jí zdobil široký úsměv. Přišla k místu, kde stál její syn a snažila se nenápadně sdělit, jak to dopadlo s jejím mužem. Bylo slyšet radostné zavýsknutí. Fali. Eamë se uchechtla a radši předstírala, že si čte.
,, Je v pořádku!" zajásala elfka, když se posadila k černovlasé dívce.
,, To je skvělé!" usmála se Eamë a když si pořádně prohlédla Malerieninu tvář, spatřila v ní Faliho.

Tu noc seděla u stolu s Legolasem, zabraní do svých příběhů.
,, Co tě dnes napadá? Minule jsme dokončili povídání o statečné princezně, která zkrotila bájného kouzelného koně, ten máme hotový." usmál se Legolas. Tento příběh napsali na oslavu, když se Eamë konečně naučila jezdit na koni.
,, Co takhle o dívce, která se bála tmy, ale zachránil ji jeden moc statečný hrdina s rozcuchanými vlasy a modrýma očima." zasmála se sama pro sebe. Slíbila Falimu, že jejich setkání neprozradí a to také neudělá, ale jako hrdina v příběhu se jí libil.
,, Dobrá tedy, a jak se bude ten hrdina jmenovat?" zeptal se princ.
,, Hmmm, třeba Luin."
,, Proč zrovna modrý?" Luin znamená modrý.
,, Protože má modré oči, ty mě vůbec neposloucháš." zasmála se Eamë a praštila Legolase do ramene. Ten ji vzal jako pytel brambor na záda a se smíchem opustil její pokoj.
,, Tak za tohle, tě teď naučím bojovat pořádně. Tímhle bys nezranila ani mouchu."

A tak se Eamë začala učit se zbraněmi. Samozřejmě jen malými, jako dýka, nebo trénovala zaměřování na lukostřelbu. Legolas nikdy nechtěl, aby se seznámila se zbraněmi, nebo alespoň ne takhle brzy, ale ve Středozemi opět začínaly temné časy a bylo potřeba se umět bránit.
,, Tak, záměř a pusť."
Eamë pořádně natáhla tětivu a s jedním okem zavřeným sledovala terč před sebou, tedy nebyl to úplně terč. Spíše pomalovaný strom, ale to jí nevadilo. Když si byla jistá, že lepší už to nebude, pustila šíp. Ten se sice zabodl do stromu, ale o metr výš, než měl.
,, Jakto? Vždyť jsem mířila dobře!" rozčilovala se a pořádně strom nakopla.
,, Eamë! To se nedělá. Ten strom ti nic neudělal." pokáral ji a podal jí další šíp.
,, Znovu."
,, Chci přestávku a taky se tě potřebuji na něco zeptat." řekla a posadila se na nedaleký kámen. Legolas si povzdechl.
,, Dobře."
,, Jakto, že jsem tu neviděla žádné děti? Chtěla bych kamarády." řekla smutně. Když jí na to neodpověděl Fali, musí jí to říci Legoas. Jenže ten nechtěl. Nechtěl jí říct tu pravdu, že ji nechává jen v jedné polovině království, zatímco v té druhé si hrají malí elfové. Že nechává hlídat každý její krok, aby náhodou něco nezjistila a že všichni, kromě ní, znají její pravdu.
,, Víš, zatím by bylo lepší, kdyby ses s nimi nestýkala." řekl nakonec.
,, Proč ne? Proč nemůžu?"
,, Neboj, jednou ti to vysvětlím. Věř mi, že je to pro tebe to nejlepší. Slib mi, že to budeš respektovat."
Věřila Legolasovi, jako nikomu jinému a když to říkal on, věděla, že je to správné. Už se s Falim nesmí setkat, kvůli Legolasovi.
,, Dobře, slibuji."