Eamë (LOTR ff) ✔️

Staří známí

Společenstvo šlo především mlčky, každý svůj žal překonával po svém a nebylo potřeba dalších slov. Měli namířeno do Lothlorienu, kde by mohli Eamë pomoci a zároveň celé družině před dlouhou cestou. Černovláska nevěděla, kam míří a bylo jí to prakticky jedno. Kráčela před Frodem a Samem, kteří byli dobrých pár metrů za ostatními a nevypadali moc dobře. Když se Legolas ohlížel za Eamë, spatřil dva hobity, jak zaostávají a tak se celá družina zastavila, aby je mohli dohnat. Ukázalo se, že všichni zapomněli na Samův škrábanec na hlavě a fakt, že Frodo byl probodnut kopím.
,, Moc se vám omlouvám!" zahrozil se Aragorn, když spatřil jejich únavu.
,, Úplně jsem zapomněl na vaše zranění. Pojďte, kousek odtud můžeme zastavit a já vám to ošetřím." řekl a opravdu, zanedlouho spatřili skvělé místo na odpočinek. Eamë se posadila do trávy trochu dál od ostatních a pozorovala, jak všichni žasnou nad Frodovou košilkou z mitrilu. Střádala si v hlavě svůj plán, protože si řekla, že už to takhle dál nejde. Do společenstva se přidala, aby mohla pomoci a bojovala proti zlu. Jenže když jí nikdo nenechá ukázat co umí, je těžké být prospěšná. Jediný, kdo ji pochopí je Boromir, tudíž si s ním potřebovala promluvit, o samotě. To se dalo ale velmi těžko a tak jen vyčkávala na správný okamžik.

Hobiti byli vylěčení a znovu se mohli dát na cestu. Eamë se rozhodla zase trochu začlenit do koleltivu, aby to nebylo podezřelé a tak dohnala Legolase.
,, Kam máme namířeno teď?" zeptala se s co nejvěrohodnějším zájmem. Lístek se usmál, ale tak, jak ho ještě nikdy neviděla se smát. Bylo to zároveň smutné a veselé.
,, Na nejhezčí místo, kde žije náš lid, do Lórienu." vydechl a Eamë se zarazila. Ten název jí něco hrozně připomínal, ale ne a ne si vzpomenout.
,, Legolasi, co-"
,, Počkej až tam budeme, třeba si vzpomeneš." přerušil ji s tajemným úsměvem. Hned potom ale úsměv zmizel a nahradil ho jeho starostlivý výraz. Dívka už se tedy na nic neptala, ale nemohly jí ujít zvláštní pohledy od Aragorna, ze kterých nedokázala nic vyčíst.
,, V Lórienu žije nebezpečná čarodějnice." řekl po chvíli vážně Gimli.
,, Prý dokáže uhranout jediným pohledem." dodal, ale Legolas jen zakroutil hlavou a dál se k tomu nevyjadřoval.

Konečně spočinuli na okraji lórienského lesa. Legolas se zhluboka nadechl, cítil všechny ty vzpomínky, které by raději nechal někde uzavřené a přemáhal se, aby dokázal udělat jeden krok dělící hranici lesa. Aragorn mu položil ruku na rameno a povzbhdivě pokýval hlavou. Eamë nic z toho nedávalo smysl, ale hned jak sama hranici překročila, pochopila to. Srdce jí bušilo o sto šest a dech měla zrychlený. Otáčela hlavou ze strany na stranu, aby byla přesvědčená, že vidí dobře.
,, Legolasi, tohle je..." došla jí slova, ale elf stojící po její levici větu dokončil.
,, Místo, kde ses narodila. Kde jsi zahnala zlo." zašeptal. Zbytek družiny stáli kolem a kochali se krásou stromů.
,, Páni, tady bych se také chtěl narodit." usmál se Pipin, když se dotkl hladkého kmenu stromu.
,, Tak pojďte, třeba projdeme bez povšimnutí." popohnal je starostlivě Boromir. Eamë se tedy omámeně vydala na cestu, stejně jako ostatní. Legolas šel se sklopenou hlavou, zatímco černovláska sledovala všechno kolem. A většinu si pamatovala. Dojímalo ji být právě na tomhle místě a vzpomínat. Cítila se jako ryba ve vodě a cestu si na rozdíl od Legolase užívala.
,, A tenhle strom si také pamatuješ? A tenhle list také?" zajímal se pobaveně Smíšek. Eamë se zasmála a zakroutila hlavou.
,, Byli mi tři, když jsem to tu opouštěla, Smíšku." připomněla mu a kráčela dál v čele družiny.

Šli přes celý den, když kolem najednou proletěl šíp. Všichni se chopili svých zbraní a rozhlíželi se na všechny strany, jestli náhodou někoho nespatří.
,, Tak pojď elfe, jestli si myslíš, že máš sílu na to, mě porazit." pohrozil Gimli do ticha. Najednou se odněkud zezhora ozval melodický jemný hlas.
,, Pravda je taková, mistře trpaslíku, že dýchate tak nahlas, až by bylo opravdu jednoduché vás uspat."
Eamë přišel ten hlas neuvěřitelně povědomí, naopak Legolas ho moc dobře poznával. Sám pro sebe se usmál a pohled zaměřil na veliký strom.
,, Pojď dolů, příteli, myslím, že bys chtěl vidět jednu známou tvář." zavolal do koruny za doprovodu nechápavých pohledů jeho společníků. Eamë do Legolase šťouchla prstem, aby jí řekl co se děje, princ na ni jen potěšeně mrkl a dál vyčkával svého přítele.
,, No ne, Legolasi, nečekal jsem, že-"
Ze stromu seskočil světlovlasý elf s lukem a šípy na zádech a hned jak spatřil společenstvo ztratil hlas. Eamë měla zase pocit, že jí srdce vynechalo několik úderu. Mohla zapomenout stovky obličejů, ale tenhle si v paměti uchovávala celých dvanáct let, jen o tom nevěděla.
,, Haldire?" zašeptala a okamžitě se k němu rozběhla, načež ho pevně objala. Elf jí objetí s úsměvem opětoval.
,, Eamë." vydechl a odtáhl se. Položil jí ruce na ramena a pořádně si jí prohlédl.
,, Vypadáš úplně jako tvá matka." usmál se.
,, A ty vypadáš pořád jako Haldir, který mi zpíval." zasmála se a setřela si slzu štěstí, která se jí kutálela po tváři. Haldir se nepřestal usmívat a napřímil se, aby se mohl přivítat i s Legoasem. Dále je seznámil se všemi z družiny, přičemž měl Gimli stále nějaké řeči.
,, Přebýváme na stromech, říká se jim Mallorny, pojďte, přespíte tu a ráno se vydáme na cestu." nabídl jim a všichni spánek s nadšením přijali. Jen hobiti neměli moc pohodlí, protože tento národ nemá rád výšky a už vůbec ne spaní v patře. Eamë odpočívala na Mallornu s Legolasem a Haldirem, který jí s radostí zase zpíval.

Noc však nebyla tak klidná, jak všichni předpovídali. Kolem chtěla přejít skupina skřetů, se kterými si však elfové hravě poradili, ovšem něco šlo po Frodovi, což rozhodně skřet nebyl. Všichni, kteří stvoření viděli se ve tmě mihnout, ho přirovnávali k žábě.
Nehodlali se s tím však nadále zdržovat a chtěli se vydat na cestu. Jenže přišel další problém.
,, Je nám líto, ale cestu Lórienem by nemělo vidět oko trpaslíka." prohlásil Haldir a pokynul elfům, kteří drželi černou látku, aby Gimlimu zavázali oči. Hrdý trpaslík se ale nedal.
,, Tak to tedy ne, elfe. Já půjdu, ale jedině s očima otevřenýma." vyjel na něj, ale naštěstí se do toho vložil Aragorn, který přijde vždy s nějakým řešením.
,, Tak závažte oči nám všem, jsme jedno společenstvo." navrhl a ostatní nemohli jinak, než souhlasit. Eamë z toho neměla moc velikou radost, že neuvidí krásu místa, kde mohla vyrůstat, ale chápala důležitost, kterou páska na oči nosila.

A tak se Eamë vydala na místo jejího narození, tam, kde to všechno začalo.