Eamë (LOTR ff) ✔️

Důvěrný rozhovor

Jako první šel Gandalf a určoval cestu celého společenstva. Právě na něj všichni spoléhali a začátkem cesty všem připadalo, že to půjde dobře, zvlášť hobiti, kteří toho ještě nezažili tolik, aby se báli více, než teď a Eamë která si naopak cestu zatím i užívala. Konečně viděla něco jiného, než jen stromy v Temném hvozdu a bez koně, na kterém by mohla jet se cítila ještě více bezstarostně. Záleželo na jejích krocích a loajality družiny.
Jejich cesta vedla podél  Mlžných hor, přičemž předtím, než si šli lehnout, si povídali  příběhy.
Zatímco ostatní spali, Aragorn měl hlídku a Eamë s Legolasem jen koukali na hvězdy, které zatím vždy silně svítili a dívka tedy nepotřebovala zapalovat žádné svíčky. Měsíc se na ni smál a ona v duchu mluvila k Namdorovi a dokonce k matce. Když si teď konečně mohla pořádně prohlédnout noční oblohu, kterou, když byla malá měla tak ráda, vybavily se jí jisté vzpomínky na chvíle strávené s Ellë. V úplné tmě viděla její smrt a za svitu hvězd její smích. Možná že právě to je moc Vardy, jejíž hvězdy nám mají připomínat to dobré a hezké. A když je Eamë pozorovala, jako by ji viděla. Jak se na ni usmívá. Najednou ucítila vztek vůči svému otci. Že jí vzal matku a ještě ke všemu v ní zakotvil tmu, která ubližuje. Když si uvědomila, že nenávist stoupá, rychle vstala a protože věděla, že tím může ostatním ublížit, obešla spící hobity a dala si pozor, aby nikoho nevzbudila. Legolas sledoval její kroky a v tu chvíli by byl nejraději, kdyby uměl číst myšlenky, které se dívce honí hlavou.
Když chtěla obejít Aragorna, chytl ji za paži, aby ji zadtavil.
,, Děje se něco? Neměla bys nikam chodit." upozornil ji. Eamë se usmála a její vztek zmizel. Že by to bylo tím, že se o ní zajímá a má o ni strach? Dokázala svou temnou stránku udržet jen díky Legolasovi, který pro ni byl jako otcem? Který ji měl opravdu rád?
,, Vlastně už nic." zašeptala a posadila se vedle hraničáře.
,, Vzpomněla jsem si na mojí matku." řekla po chvíli. Když to Legolas zaslechl, napjal se a ještě více nastražil elfí uši.
,, To se ti moc často nestává, že?" zeptal se potichu, přičemž nasměroval pohled na elfa, který hleděl na oblohu. Aragorn o tom něco věděl.
,, Nestává. Proto jsem si teď také něco uvedomila." povzdechla si a odhodlaně se na Aragorna podívala.
,, Nepůjdu celou cestu s družinou."
Ani si neuvedomila, jak těžké to bude těžké říct a když to uslyšela, působilo to na ni jako zrada celému společenstvu. Ale věděla, že je to správné, už jen kvůli prstenu, který stále cítila a bála se, že by jí její temné já ublížilo Frodovi.
,, Každý od této cesty očekává i něco víc, něco co ho obohatí." začal muž a také se Eamë podíval do očí. Viděla v nich pochopení. Ulevilo se jí.
,, Zničením prstenu se samozřejmě všechno spraví. Ale každý myslí více na to svoje. Boromir na Minas Thirit, já samozřejmě také. Sam následuje svého pána a půjde s ním kamkoli." usmál se. Eamë se nad tím zamyslela a teď si byla jistější než kdy jindy.
,, Takže to chápeš." řekla. Neptala se, jen se ujišťovala a když Aragorn přikývl, zářivě se usmála.
,, Jsi mladá a ať už jsou tvé záměry jakékoli, je to veliké riziko. Ale protože vím, že jsi silná a dokážeš spoustu věcí, věřím, že to dokážeš."
,, Ani jsi mě neviděl bojovat, měříš mojí sílu jen ze tmy, kterou mám uvnitř?" zeptala se trochu podrážděně. Aragorn však zakroutil hlavou.
,, Samozřejmě, že ne. Na to vůbec nemyslím. Viděl jsem tě cvičit s Legolasem a slyšel jsem o tvém krvavém boji se skřety u vás v Temném hvozdu."
Eamë se na něj nechápavě podívala.
,, Vždyť jsem skoro zemřela." připomněla mu.
,, Já vím a také vím, kolik jsi jich zabila. Sama a s jedním jediným nožem. Víš, kolik toho potom dokážeš s pořádnými zbraněmi?" řekl obdivně.
Eamë na to už nic neřekla a jen se sama pro sebe usmála. Aragorn v ní věřil a ona už také. Začala být opravdu přesvědčená, že to, co se rozhodla udělat opravdu dokáže. Jen měla starost o Legolase a jeho reakci, kdy se dozví o jejím plánu. Chtěla mu to říct až na konci jejich společné cesty. A hlavní důvod možná vůbec. Bohužel zapomněla na elfí sluch a princ to slyšel. A byl rozhodnutý její naivní odchod osamotě zarazit. Vždyť je tak mladá a neví co jí ve světě čeká. Uklidňoval se tím, že po cestě, kterou budou absolvovat třeba změní názor. Navíc byl přesvědčený, že se chce odpojit jen za účelem pomsty, na kterou se zaměřila kvůli němu. Cítil povinnost to zase napravit.

Po řadu dní se mluvilo o jejich nastávající cestě. Kudy mají jít. Pokud by se hlasovalo, určitě nikdo nebyl pro Morii. Tedy kromě Gimliho. Proto se rozhodlo jít přes průsmyk Caradhas, který se jevil jako nejsnesitelnější cestou.
Když dorazili na přechod mezi sněhem a travnatou půdou, Eamë se nemohla na tolik bílého prášku vynadívat. Zatímco všichni ostatní v tomto stoupání viděli jen těžkou cestu a zimu, dívka se na pochod těšila. Jelikož byla elfka, nebrodila se s Legolasem jako ostatní a lehce našlapovala na křupavý sníh.
Když viděla rozmrzelé obličeje ostatních a zvlášť hobitů, rozhodla se je nějak rozveselit. Vzala tedy trochu sněhu do rukou a uhladila ho do úhledné koule. Otočila se směrem na družinu, která šla za ní a svůj výtvor mrštila po Legolasovi, kterému se rozplácla na hrudníku. Nevině se usmála a čekala, jestli bude hrát, nebo prohlásí, že na to není čas. Když však spatřila jeho pobavený výraz, který dával jasně najevo, že jí to hodlá oplatit, věděla, že bude sranda. Legolas tedy nabral sníh, který si po chvíli Eamë oprašovala z ramene. Jenže hned jak byla zase čistá, přistála jí další na noze a byla příjemně překvapena, když se na ni uculoval Smíšek. Po pár minutách už se přidali všichni hobiti a Legolas se pro jistotu z boje stáhl a kráčel po boku Aragorna. Naštěstí jejich bitva nikomu nevadila, protože se družina pohybovala ještě rychleji.
,, Pipine, to nemyslíš vážně!" zhrozila se Eamë, když na ni mířil s velikou sněhovou koulí.
,, To tys to začala." zasmál se. Ale nehodil ji, protože mu vypadla z ruky hned po tom, co uviděl te kopec, do kterého mířili.
,, Končíme, tohle bych neuběhl." ozval se Frodo, který stál pár kroků nad nimi. Chtěl jít dál, když v tom mu to uklouzlo a začal se kutálet dolů.
,, Frodo!"  zakřičeli snad všichni a zastavil ho až Aragorn. Postavil ho na nohy a hobit si začal sahat po krku. Zděšeně se koukal kolem a hledat prsten, který při pádu ztratil.
Eamë nad ním stála. Pozorovala zlatý kroužek a cítila, jak jí k němu volá a zatemňuje mysl. Už nebyla schopná myslet na něco jiného a kdyby v tu chvíli nepřišel Boromir, asi by to nevydržela a prsten si vzala. Místo ní ho však zvedl syn správce a dívky si ani nevšiml. Držel prsten v ruce a toužebně na něj hleděl. Eamë se rychle vzdálila a stoupla si vedle Legolase, který ji celou dobu pozoroval a šťastný, že odolala jí stiskl rameno. Černovláska se tak ale vůbec necítila, naopak by se nejraději propadla do toho hlubokého sněhu a už se nikdy nevyhrabat. Cítila na sobě vinu a výčitky svědomí, že ho chtěla opravdu vzít.
,, Boromire, vrať ho Frodovi." přikázal zamračený Aragorn. A Boromir, ač nerad prsten vrátil. Eamë v tu chvíli nevěděla, jestli by to ona dokázala.

Stoupali stále výš a už nikdo, dokonce ani Eamë neměla chuť se smát. Problémem byl hlavně silnější a silnější vítr, který se poté změnil ve sněhovou vánici. Družina tedy našla převis ve kterém by to přečkali.
,, Dál už nemůžeme jít, Gandalfe." řekl zkroušeně Boromir, přičemž se hned ozval Gimli.
,, Proto navrhuji ještě zvážit cestu Morií."
,, Ještě máme čas na rozmyšlenou." zarazil ho čaroděj s nadějí, že do Khazad-dûm nebude muset vstoupit. Bohužel, jeho přání se mu nesplnilo. Hned jak vánice skončila, zkusili Aragorn s Boromirem prošlapat cestu a rozhlédnout se, jestli by nemohli pokračovat dál.
,, Bohužel, dál jít nemůžeme, sněhu je hodně a moc daleko jsme se za tu dobu nedostali." oznámil Boromir.
,, Chtěli jsme se podívat, kudy by vedla nejlepší cesta zpět, ale je těžké se brodit v tak hlubokém sněhu." dodal unaveně Aragorn. Nato Legolas vstal.
,, Já se tam podívám, brodit se nemusím." usmál se a zmizel v bílé barvě.

Za pár chvil už se družina dostávala zpět dolů. Hobiti se nesli a elfové ukazovali cestu, kudy je cesta nejschůdnější. Bylo jasno, jejich cesta mířila do Morie.