Eamë (LOTR ff) ✔️

Ztráta

Fali se plížil nad Legolasovou skupinou. Byl trochu napřed a pozorně sledoval okolí. Nikde nikdo. Byli daleko od bojiště. Princ nechal družinu rozdělit na tři skupiny. Chlapec sledoval tu pod vedením Legolase, s Namdorem a ještě šesti elfy. Nezašustil ani lístek, bylo až neuvěřitelné ticho.
,, Pojďme rychleji a dál." oznámil všem tiše princ a všichni přidali do kroku. Faliho tím pádem dostihli, tudíž se nacházel přímo nad nimi. Takhle nějakou dobu pokračovali a chlapec v korunách stromů, i Legolas na zemi začali být netrpěliví.
,, Tak kde je? Už tudy chodíme věčnost!" rozčiloval se a naštvaně nakopl kmen stromu, až se Fali bál, že ho shodí.
,, Klid, pojďme dál. A v lepším případě se vrátila do království a skřety minula." uklidňoval ho Namdor a vykročil vpřed. To by zatroubili na roh, pomyslel si zklamaně Legolas.
Jak les houstl, ticho rušily vzdálené zvuky boje. Stále však byli v bezpečí, protože i když je elfské uši slyšeli, byli dostatečně daleko.
A najednou ji Falireth uviděl. Nejdříve spatřil ohavné tělo skřeta a hned za ním černovlasou drobnou elfku. Ležela bez hnutí a chlapec se bál toho nejhoršího. Vystrašeně seskočil ze stromu přímo před skupinu a přes slzy v očích se snažil rozeznat Legolase.
,, Co tu dě-" začal maštvaně princ, ale Fali ho rázně přerušil.
,, Je támhle! Viděl jsem ji!" křikl naléhavě a v tom okamžiku se všichni rozběhli daným směrem.
Stejně jako předtím Fali, spatřili nejdříve mrtvého skřeta. Potom Eamë. Legolas, Falireht a Namdor se k ní rozběhli, zatímco ostatní hlídali okolí.
,, Eamë!" vykřikl princ a klekl si vedle dívky. Oči měla zavřené. Srdce mu bilo jako splašené a necítil nic jiného, než strach. Strach z toho jednoho doteku na tepnu. Dva elfové vedle ho napjatě sledovali. Pomalu přesunul dva prsty k bledému krku a ucítil to. Tep. Úlevně vydechl a nechal slzy štěstí, ať dopadají na černovlásčino zakrvácené oblečení.
,, Žije." zašeptal, přičemž se Namdor s Falim zasmáli. Smáli se a brečeli.
Legolas se nejdříve podíval na ránu na hlavě. Poté na rameno a bok.
,, Musíme ji okamžitě dostat k Aleke." prohlásil a vzal dívčino tělo do náruče. V tu chvíli se jí zachvěly tmavé řasy a otevřela oči.
,, Legolasi?" zašeptala a snažila se zůstat při vědomí.
,, Jsem tady." ujistil ji a mírně se usmál.
,, Všichni jsme tady." ozval se šťastně Fali. Když si ho, i Namdora Eamë všimla usmála se. I když jí dal ten úsměv pěkně zabrat.
,, Tak jdeme." zavelel Legolas a skupina se dala do pohybu. Neušli ani pár kroků, když kolem proletěl černý šíp a zabodl se do nedalekého stromu.
,, Skřeti!" křikl jeden elf a všichni, až na Legolase, který držel Eamë, vytáhli zbraně.
,, Fali!" křikl princ. Chlapec k němu přiběhl právě ve chvíli, kdy se zpoza stromů objevili nepřátelé. Legolas mu dal Eamë do náruče.
,, Odnes ji, ty ještě bojovat nebudeš." přikázal mu. Eamë ho však nechtěla pustit. Pevně se držela jeho ruky a prosebně na něj hleděla.
,, Neopouštěj mě, Legolasi!" zašeptala a brečela. Po tomto zážitku se skřety nechtěla, aby to postihlo i jeho. I když někde uvnitř věděla, že právě jemu se to nikdy nestane. On je dobrý bojovník. Než stačil Legolas jakkoli zaprotestovat... Stalo se to tak rychle. Bylo to nepředvídatelné. Ale byl tu jeden elf, který to viděl. Jeho rychlé reflexy zareagovalovaly. Viděl černý šíp, jak se řítí vzduchem a táhne za sebou smrt.
,, Pozor, Princi!" zakřičel a skočil před Legolase. Lístek jen bezmocně sledoval, se šíp naplněný smrtí zabodl do zad jeho zachránce. Hrot si našel cestu skrz hrudník. Naposledy se usmál. Přesně takhle chtěl zemřít. Zachránit svého prince a hrdině zemřít. Jeho oči vyhasly a zřítil se k zemi.
,, Namdore!" zakřičela Eamë. Byl to srdcervoucí křik, do kterého dala všechnu tu bolest, kterou pocítila, když viděla, jak padá. Bez života. Jeho poslední pohled věnoval právě jí. Dívce, kterou potkal na chodbě a dal jí pár skušeností. Dívce, která ho dostala zpět na vysněné místo. Dívce, kterou měl tak rád.
Čas se pro ni zastavil. Vysmekla se z Faliho náruče a dopadla hned vedle těla Namdora. Doplazila se blíž a s hlavou položenou na jeho hrudi se rozplakala. Legolas plný bolesti sledoval oči svého zachránce. Byli prazdné. Byl to právě on, kdo se probral z tranzu. Zatřásl s brečícím Falim, který jako by se právě probudil.
Naklonil se nad Eamë a chtěl ji znovu vzít. Nedovolila mu to. Držela se těla a nechtěla ho pustit.
,, Eamë, musíme jít." zašeptal naléhavě k dívce, když se rozhlédl kolem. Na pomoc přiběhly další dvě skupiny z družiny. Ani si nevšiml, že někdo zatroubil na roh. Skřeti tu ale stále byli a oni tři byli na ráně.
,, Notak, Eamë."
Černovláska zvedla hlavu. Její černé oči zachytili jeho pohled.
,, Je mrtvý!" vzlykala. Legolas s Falim věděli, že se schyluje k jejímu dalšímu kolabsu a pokud nechtějí pod nátlakem její síly zemřít, musí něco udělat.
,, Eamë poslouchej mě."klekl si k ní princ a věnoval jí pohled plný pochopení.
,, Klidně dýchej, půjdeme domů a Namdora vezmeme s sebou, ano?" mluvil tiše a pomalu. Eamë ho pozorně poslouchala. Jeho hlas hřál. Cítila v něm lásku, která utišila tmu a zlo, které se dralo na povrch. Oči se začaly zase zelenat. Ovšem stále se z nich padaly veliké slzy.
,, Tak jo." přykývla a nechala, ať ji Legolas zvedne. Ležela v jeho hřejivé náruči a nespustila oči z bledého Namdora. Skřetů ubývalo a když se trojice, která nebojovala konečně podívala na krutý boj, zjistili, že se elfové rozestavili kolem nich, aby se k nim žádný skřet nedostal. Chránili svého prince. Tak to mělo být.
,, Fali, zatrub pro posili!" nakázal Legolas, chlapec si vzal jeho roh a všechen dech použil do jednoho mocného zvuku. Nemusel však už ani troubit, protože se náhle přihnalo celé vojsko společně s králem.
,, Legolasi! Běžte!" křikl po něm otec, když zbavil skřeta hlavy. Ač by se Legolas rád účastnil boje, nemohl už Eamë opustit. Nebyl ten typ co by z boje utíkal. Poraženě kývl na Faliho, který ještě s jedním elfem vzal Namdorovo tělo a běželi pryč z bojiště.
Cestou na nikoho nenarazili a tak se bezpečně dostali do království. Ve chvíli, kdy prošli hlavní branou, Eamë se rozkašlala. Legolas se na ni vyděšeně podíval a zrychlil krok.

Přiběhl na ošetřovnu, kde Aleke společně s dalšími pěti elfkami pomáhali raněmým.
,, Aleke, potřebujeme pomoc!" zavolal na ni princ a položil Eamë na jedno z lůžek. Když ošetřovatelka přiběhla, zhrozila se nad stavem dívky. Nejhorší byla rána od šípu. Byl jedovatý.
,, Postarám se o ni." kývla na dvojici a naznačila tak, aby odešli. Princovi nemohla rozkazovat. Ten však pochopil, že potřebuje klid a tak chytil Faliho za rameno a vedl ho ze dveří.
,, Co Namdor?" zeptal se opatrně chlapec, když vyšli na chodbu. Při vyslovení jeho jména projela Legolasem vlna studu a hlavně velké díky mrtvému elfovi. Stále před sebou viděl jeho hrdé vyhaslé oči.
,, Uděláme mu hrob, krásný hrob, aby, když ho spatříme, jsme si vzpoměli na hrdinu." odpověděl potichu Legolas. Mluvil spíš k sobě.
,, Běž to zařídit." otočil se na Faliho. Tej nerad opouštěl ze svého zorného pole dveře ošetřovny, ale rozkaz od prince je rozkaz.

Bylo po boji. Skřeti byli pobiti, Glum využil příležitosti, utekl a přestalo bít spoustu elfských srdcí. Mezi nimi i to Namdorovo. Eamë už ležela u sebe v pokoji s hlavou zahojenou, bokem stejně tak. Otrávená rána na rameni stále trochu bolela, ale Aleke ji dokázala zbavit jedu. Ovšem jeden jed v ní stále byl. Zžírala ji ztráta Namdora. Uvnitř cítila, jak jí to oslabuje a když si vzpomněla na potěšený výraz skřeta, když trefil elfova záda, síla jí zase rostla. V tu chvíli k ní nikdo nesměl. Kytky kolem umírali. Ale vždy, když za ní přišel Legolas nebo Fali, vztek byl pryč a byla ráda, že je vidí. Stále se však nedokázala smát. Na to byla ztráta moc čerstvá.
Když se Thranduil dozvěděl, že jeho syn žije jen díky Namdorovi, nechal mu vyrobit náhrobek. Nikdy na něj nikdo nezapomene. Vždy tu zůstane jako ten, kdo se nebál smrti a zachránil svého prince.

Postupně se blížil čas Elrondovi rady, kde se měla dostavit Eamë a Legolas, aby přinesl zprávu o útěku Gluma. Černovláska už byla zcela v pořádku. Fyzicky. Ale každý den chodila k Namdorovu náhrobku a přinášela mu květiny. Vztek ji přešel a nahradila ji touha po pomstě. Chtěla zabít všechny skřety, kteří chodí po Středozemi. Smířila se se svým osudem, s tmou, kterou měla uvnitř a chtěla ji využít právě proti nepřátelům.

Den před odjezdem si Fali vyhledal Legolase a odhodlaně vyslovil své přání.
,, Mohl bych jet s vámi?"
Princ se na něho zamračil.
,, Promiň, ale nevím, co bys tam dělal." odbyl ho a chtěl odejít. Fali se ale nedal.
,, Mám tam bratra a matka mi to dovolila, prosím. Při cestě budu dávat pozor na Eamë." skoro klečel na kolenou. Bylo zvláštní, jak se chlapec choval ke svému princi. Nikdo jiný by neodmlouval a už vůbec nezpochybňoval jeho rozhodnutí. Legolas si to ale ani neuvědomoval. Bral Faliretha spíš jako rozmazlené dítě, které se v určitých situacích zachová jako věrný svým přátelům.
,, To neni potřeba, já na ni dávám pozor." řekl trochu ublíženě.
,, Já bych si přála, aby jel s námi." ozvalo se za nimi. Eamë držela květinu. Měla namířeno k hrobu, aby se mohla před cestou rozloučit s Namdorem.
,, Ale-"
,, Má tam bratra, Legolasi. A nechci se s ním loučit." mluvila pomalu. Byla smutná. Přehlížela své patnácté narozeniny, nechtěla je slavit, ale přeci jen, jednu věc si přála.
,, Jako dárek k narozeninám, prosím."
Legolas si povzdechl s poraženě pokýval hlavou.
,, Dobře, můžeš jet." otočil se na Faliho, který se na Eamë děkovně usmál. Stejně tak se dívka usmála na Legolase a odešla.

,, Ahoj, Namdore." začala a položila květiny na místo, odkud před chvílí vyhodila uschlé květy.
,, Přišla jsem se rozloučit, jedu na nějakou radu, kde se bude mluvit o prstenu a tak. Jelikož k tomu hroznému zlatému kroužku tak nějak patřím, musím tam jet." pobzdechla si a pohladila světlý náhrobek.
,, Mohl jsi jet s námi a viděl bys Roklinu." usmála se.
,, Je to má první cesta z Temného hvozdu a všichni na mě chtějí dávat pozor. A ty bys taky dával." utřela si neposednou slzu a znovu se usmála.
,, Ale věř, že tě pomstím, zabiju tolik nepřátel... A klidně při tom zemřu, stejně hrdině jako ty.
Pamatuješ, jak jsme bojovali na chodbě?" zeptala se pobaveně.
,, Tak takhle určitě bojovat nebudu." zasmála se, ale hned zase posmutněla.
,, Chybíš mi, Namdore.
Sbohem."

A tak začala první cesta Eamë, kdy překročila hranice Temného hvozdu.

Takže, tahle kapitolu bych chtěla věnovat hlavně Atranis-Nerwen, které vždy utnu kapitolu v tu nejhorší chvíli. :-D Proto jsem se také rozhodla ji vydat už dnes.
;-)