Eamë (LOTR ff) ✔️

Zjištění

Eamë už byla zase v péči Faliho, jako každou hodinu, minutu. Stále jí vrtal hlavou ten Jeden prsten. Neměla ani páru o tom, co to je a už vůbec ne, kde má hledat informace, protože pokud se jí to celé království snaží zatajit, nemá šanci nic najít. Proto se rozhodla vyzkoušet svého kamaráda. Jak moc jí je ochoten pomoci. I když nejraději by vše řekla Legolasovi, věděla, že by bylo zle. Byla z toho zklamaná.
Zatímco se snažila vyřešit tento problém, byl propuštěn elf, který jí tak pomohl. Možná to ale nebyl dobrý nápad, přeci jen, nějaký důvod proč být ve vězení měl.
Ale zatím se řešil hlavně Glum, kterého začalo být všem líto. Byl to vychrtlý chudák, který to nemá v hlavě v pořádku a tak se král Thranduil rozhodl mu každý den otevřít dveře cely a pustili ho ven na stromy, pod přísným dohledem, samozřejmě. Ale to bylo také dost nebezpečné.

Každopádně Eamë bylo zatím všechno, co nesouviselo s prstenem úplně jedno a proto se tedy rozhodla Faliho vyzkoušet. Byli u koní a Birën je pověřil, aby postupně polovinu nakrmili. Byla to otravná práce, ale Eamë si ji užívala, konečně ji totiž pustili ven a tak se celou dobu usmívala. Právě sypala krmení jednomu krásnému běloušovi, když se zhluboka nadechla. Ještě si to mohla rozmyslet, nic neříct a dál se užírat, sama, ale zase nevěděla, jak na to Falireth zareaguje. Nejvíce se bála, aby to někomu neřekl. Jenže si to i přes všechno to ohrožení nerozmyslela.
,, Fali?"
,, Ano?" zeptal se chlapec se skřivenou tváří námahou od tahání pytlů s krmením.
,, Potřebuji se na něco zeptat." začala pomalu. Fali pustil pytel a zmoženě se na ni podíval. Bylo mu šestnáct a měl problém je utáhnout, jak to ten Birën dělá?
,, Jen se ptej." pobídl ji.
,, Potřebuji získat informace o Jednom prstenu. Pomůžeš mi?"
Tak a bylo to venku. Faliho únava byla tatam a nevěřícně na ni hleděl. Bylo mu velkou záhadou, jak k tomu přišla a rozhodně to bylo špatně. Hodně špatně. A Eamë to také věděla a rozhodně jí nepomáhalo chlapcovo mlčení. V jeho očích se dal vyčíst strach, veliký strach a také nerozhodnost. Ano, Falireth byl v koncích. Teď se nemohl schovat za žádnou květinu, nemohl se tiše vytratit, jak to moc dobře uměl. Ale také nemohl nic říct. A jen stál a přemýšlel, jak se z této situace dostat. Pokud se Legolas dozví, že něco Eamë ví, bude to na něj. Ale chtěl, aby byla černovláska v bezpečí a proto neměl jinou možnost. Zatímco na něj její zelené oči nedočkavě upírali zrak, rozhodl se.
,, Hele, Eamë... " odmlčel se. Dívka se o krok přiblížila s nadějí, že jí opravdu pomůže. Rvalo mu to srdce, ale dělal to pro ni.
,, Musím jít."  a stejně rychle jak to řekl, se dal do běhu. Musel najít prince. Eamë se za ním zklamaně dívala a litovala, že mu v tomhle chtěla věřit.

Fali se nezastavoval a utíkal do Trůního sálu, tam měl možnost zastihnout alespoň krále. Cestou měl chuť si nafackovat. Zradil svou kamarádku a bude si to vyčítat hodně dlouho. Třeba mu to neodpustí, ale za její bezpečí to stálo, opakoval si stále dokola. To ho nutilo pokračovat dál.

Mezitím, co se událo ve stáji, stál Legolas před svým otcem v Trůním sále a snažil se udržet na nohou. V roztřesených rukách svíral dopis. Písmo nebylo tak úhledné, jako bylo vždy, když jim Gandalf posílal dopis, vypadalo to, že spěchal. Prince ale netrápil spěch čaroděje, který se zdál být vždy v klidu, nýbrž jeho obsach.
,, Co se tam píše, Legolasi?" zeptal se král, když spatřil, jak se jeho syn tváří. Lístek si dal s odpovědí na čas, sám to musel vstřebat.
,, Máme jí to říci." řekl potichu, jako by se těch slov bál. A možná že ano. Bál se jich a ještě větší strach měl z toho, co musí udělat. Celých jedenáct let to před ní tajil, aby ji ochránil před tou hroznou pravdou a teď? Teď mu přímo nakázali, aby  zbořil to, co postavil.
,, Z jakého důvodu?" optal se Thranduil vážně. Nelíbilo se mu to stejně, jako jeho synovi, ale z trochu jiného důvodu. Vadilo mu, jak je Gandalf tahá za nos. Jednou se řekne, že je nebezpečné, aby věděla pravdu a najednou je nezbytné všechno říct.
,, Elrond bude pořádat radu. Chtějí, aby se tam dostavila a je nutné, aby vše věděla. Lepší prý od nás, protože by to stejně zjistila tam."
Povzdechl si.
,, Řeknu jí to." dodal.
Král přikývl.
,, Drž se."
Legolas se smutně usmál.
V tu chvíli se do místnosti vřítil uřícený Fali. Thranduil se napřímil a přísně se na nově příchozího zahleděl.
,, Co si to dovoluješ, takhle sem vpadnout?" křikl. Falireth mu však nevěnoval žádnou pozornost a rovnou se obrátil na Legolase. Princ okamžitě pochopil, že jde o Eamë.
,, Pane, potřebuji vám říct něco opravdu důležitého!" prohlásil zadýchaně.
,, Tak mluv!" pobídl ho.
,, Eamë ví o prstenu." vydechl. Legolas se podíval na otce, kterého to očividně vůbec nevyvedlo z míry. Pochopil, že za chvíli už bude znát všechno, co se tedy teď starat o takovou maličkost?
Legolas se na Faliho vážně podíval.
,, Poslouchej, Falirethe. Eamë teď musí znát celou pravdu. Je to nutné, tudíž je to už jedno. Musím jí to říci, kde teď je?" vychrlil na chlapce a nedočkavě ho chytil za ramena. Fali na svého prince zíral, jako kdyby se zbláznil.
,, Nemůžete jí to říct, je jí teprve čtrnáct. Bude to pro ní těžké." zašeptal prosebně. Legolas zakroutil hlavou a omluvně se na chlapce podíval. Sám si říkal to samé. Ale musí to tak být.
,, Chceš snad, aby se to dozvěděla od úplně cizích lidí?"
Fali zakroutil hlavou.
,, Tak vidíš."
,, Legolasi, přestaň se s ním vybavovat, je nutné, abys to udělal teď." vmísil se do jejich rozhovoru netrpělivý král.
,, Jistě." kývl na otce.
,, Kde je, Fali?" otočil se zpět na chlapce. Ten však nestihl nic říct. Do místnosti přišla Eamë.

,, Tady jsem." prohlásila bez emocí. Nechtěla přiznat, že chvíli poslouchala za dveřmi, ale bylo to tak a už měla těch tajemství plné zuby.
,, Tak a dost! Nikdo si sem nebude chodit jak se mu zachce!" rozčílil se Thranduil. Přišel k Legolasovi.
,, Vem je pryč a v klidu to vyřeš. Já u toho být nemůžu." řekl už klidně.
,, Dobře." souhlasil princ.
,, Eamë, neboj se. Všechno ti teď vysvětlím, ano?" otočil se na dívku. Její naštvaný výraz se nezměnil. Spražila Faliho i Legolase vražedným pohledem a nepatrně přikývla.
,, Ano, to mi tedy vysvětli."

Legolas ji vzal do jejího pokoje. Faliho nechal, ať dodělá práci, co jim zadal Birën a celý nesvůj teď seděl na židli naproti Eamë, která byla plná pocitů. Cítila vztek, ale zároveň byla šťastná, že se to konečně dozví. Ale když sledovala Legolasův strápený výraz, štěstí ji pomalu opouštělo.
,, Eamë." začal a podíval se jí zpříma do očí.
,, Chci ti jen říct, že se ti to nebude líbit a věř mi, že jsem tu pro tebe."
Věř mi. Teď úplně neznala význam těchto slov. Nevěřila mu náhodou při tom, co jí to všechno tajil? Zanechala si neutrální výraz a nic na to neřekla. Legolas si povzdechl a rozhodl se začít.
,, Nejlepší bude to vzít všechno od začátku. Před více než dvěma tisíci lety byl Sauron a ten si ukoval tajně prsten. Jeden presten, nebo se mu také říká Prsten moci..."
Pokračoval tím, jak byl poražen Isildurem, prsten byl ztracen a poté se dostal ke Glumovi. Tady to v Eamë hrklo.
,, To je ten jeho miláček?" vydechla. Bylo jí ho líto. Legolas přikývl.
,, A proč mi tak říká?" zeptala se nechápavě.
,, Neboj, k tomu se dostanu. Musíme to vzít teď trochu obklikou." mírně se usmál.
,, Sauron svedl na svou stranu jednoho elfa a dal mu sílu o které každý mohl jen snít. Za tento dar Saurona poslouchal a byl mu nejvěrnější z věrných. Jmenoval se Alcarin." na chvíli se odmlčel, aby měla dívka prostor to vstřebat. Ta zkřivila obličej přemýšlením, to jméno jí něco říkalo.
,, Ale ne..." vydechla, když jí to došlo. Byl to její otec, ten, který zavraždil její matku přímo před dcerou. Pohled na zkrvavené tělo ženy ji pronásledoval při tmě, kdy si na tento den vzpomněla. Otce za to nenáviděla, ale zjištění, že byl na temné straně, ještě ke všemu nejblíž Sauronovi, bylo příšerné.
,, Pamatuji si ten den." špitla. Legolas to věděl, proto se bála tmy. A on si ho také pamatoval, jeho nejhorší den v životě. A tak mluvil, jak chtěl Temný pán silného chlapce a díky paní Galadriel se narodila dívka, která balancuje mezi tmou a světlem. Při tom se Eamë začaly tvořit slzy. Dali do ní tolik naděje a matka kvůli ní zemřela.
Ale pak přišla její úloha v tomto povídání. Legolasovi se mluvilo těžko o smrti elfky, kterou miloval. Slzy si našly i jeho tváře.
,, A ty jsi tam stála, tříletá dívenka a před tvýma očima ti zabil matku. Tvé emoce se draly na povrch. Všechno řídil vztek a smutek ze ztráty. Bylo to, jako by se už nikdy nemělo rozednít. Svou temnou silou jsi toho vraha zahnala a poté upadla do bezvědomí. Bohužel, při nějakém tvém psychickém 'kolapsu'  se to stane znovu, ale nepamatuješ si to."
Princ říkal každé slovo s velikou tíhou. Na toto téma tak dlouho nemluvil a rozhodně s tím nehodlal ještě někdy začít. Pro Eamë byla tahle chvíle však o dost těžší. Vždy přemýšlela nad tím, kam její otec zmizel. A teď to věděla, byla to ona, kdo ho odstranil, byť ne nadobro, z tohoto světa.
Zírala do prázdna a snažila se to všechno protřídit. Moc se jí to nedařilo.
,, A dostáváme se k tomu, že právě kvůli Alcarinovi, který získával sílu od Saurona, který zase čerpal z prstenu, jsi nějakým způsobem s prstenem spojena. Proto po tobě Glum skočil. Myslel si totiž - "
,, Že mám ten prsten. Cítil ho ze mě."  dořekla. Všechno jí dávalo smysl a zároveň to chápala jako úplně nemožné. V tu chvíli si přála ze všeho nejvíc, aby Legolas vytáhl knihu, do které zapisovali příběhy a tenhle byl jeden z nich. Pouze smyšlemá patlanina. Ale nebyla.
Začala si to uvědomovat, že je v ní zlo, někde uvnitř tam je a číhá na jakoukoli příležitost vyjít na povrch. Cítila se špinavá, ošklivá a jiná. Rozplakala se a rychle vstala.
,, Eamë, klid. Jsem tu s tebou."
Dívka se však uklidnit nehodlala.
,, Kolikrát jsem měla ten kolaps?" zeptala se vystrašeně. Legolas se postavil naproti ní a chytil ji za ruku.
,, To není důležité, Eamë. Pojď sem, bude to v pořádku."
Mluvil klidně a snažil se o co nejmilejší tón. Uvnitř byl však smutný z toho, co musela prožívat.
,, Nebude to v pořádku Legolasi! " pohodila rukama.
,, Někde uvnitř mě,"  položila si dlaň k srdci.,, Je tma, ošklivá nebezpečná tma! A zlo a prsten a.... Musím jít ven." vzlykala a vyběhla ze dveří.
Legolasovi vyklouzla slza. Tohle nechtěl. Přál si, aby ji mohl nějak uklidnit a utěšit. Ona chtěla být ale sama a to musel pochopit.

Eamë přes slzy skoro neviděla, ale protože znala království jako své boty, neměla problém najít cestu ven. Potkala skupinu strážných, kteří právě vedli Gluma ke stromu, aby si mohl zašplhat. Soucitně se za ní otáčeli. Máleml se srazla s Falim, který mohl jen bezmocně sledovat, jak se vzdaluje v lese.

V lese, kde číhali skřeti