Eamë (LOTR ff) ✔️

Milovat, ale sám

Hned jak přišel král Thranduil k Legolasově posteli, posadil se na židli a vyhnal všechny služebné i ošetřovatelky. Chtěl mluvit se svým synem sám. Uvnitř byl šťastný, opravdu šťastný, že se Legolas probral a je mimo ohrožení života, ovšem navenek se tak neukazoval. I princ měl v tuto chvíli radši otcovu chladnou masku, než nějaké cukrování.
Zatímco král byl šťastný, Legolas by se nejradši propadl někam hluboko pod zem. Užíral ho pocit zklamání, které musel způsobit jeho otci tím, jak se nedokázal vypořádat s překážkou, kterou zvládnout chtěl. Nemohl se zbavit myšlenky na to, jak je slabý.
A Thranduil věděl, na co Legolas myslí, měl ho přečteného a věděl v jakých situacích se jak cítí.
,, Nebyla to tvá vina, Legolasi." promluvil po chvíli ticha. Princ hleděl do stropu, neodvážil se otci podívat do očí. Nikdy takhle nic nepokazil. Připadal si tak malinký, když ležel v posteli, jako nemohoucí.
,, Důležité je, že žiješ. Teď mě žádní pavouci nezajímají." pokračoval.
,, Ano, já žiji. Ale co ti ostatní? Říkáš že to není má vina, ale velení bylo na mně. Kdo tedy může za jejich životy?" řekl zlomeně Legolas. Král si povzdechl.
,, Je mi líto každého života mého lidu, čas ale nevrátím." reagoval na jeho slova. Chvíli bylo ticho, při kterém princ přemýšlel. Možná by ho tato situace tak nevzala, kdyby se nebál o Eamë. Co kdyby zemřel? Nemohl by se o ni starat, kdo by se tedy postaral? Thranduil tedy určitě ne... To jen díky němu mohla dělat tolik aktivit. Jinak by byla ještě víc omezená, než teď.
Teď se ovšem nejvíce bál, že už v něm neuvidí toho hrdinu, jako na začátku. Třeba o něm bude přemýšlet jako o slabochovi, o nemožném veliteli.
,, A Eamë..." zašeptal Legolas, ani nevěděl, že to řekl nahlas. Král ovšem hned zbystřil.
,, Co je s ní?" zeptal se hned. Žádná odpověď.
,, Co se děje, Legolasi?" zkusil to znovu. Syn se poprvé podíval otci do očí.
,, Proč za mnou nemůže?" vypadlo z něj. Věděl, že může dívce způsobit problém. Jak jinak by se dozvěděl o jejím zákazu, než kdyby mu o něm neřekla ona sama? Jenže v tuto chvíli mu to bylo jedno, protože když je teď vzhůru, zařídí, aby žádné problémy neměla. Thranduilem pulzoval vztek. Naštvaně se podíval na svého syna.
,, Ona tu byla, že? I přes můj zákaz!" sykl a rychlým pohybem vstal ze židle. Legolas na tom nebyl s emocemi jinak a proto také hned vypálil.
,, Ano, byla a já čekám na odpověď!"
Král stál bez hnutí, přemýšlel a vzpomínal, proč?
,, Já vlastně ani nevím." zašeptal a zase se posadil.
,, Když jsem viděl, jak se o tebe bojí, stála u tebe a bála se, že zemřeš. Stejně jako já. Možná jsem nechtěl aby..." nedořekl to. Nebylo to v jeho silách.
,, Povolím jí to, nevím na co jsem v tu chvíli myslel." řekl nakonec a vydal se k odchodu. Legolas ho celou dobu pozoroval. Takhle svého otce snad nikdy neviděl. Chtěl si poslechnout tu nedokončenou větu.
,, Děkuji." řekl jen a nechal krále odejít.

Thranduil šel rovnou do dívčina pokoje. Bylo nezvyklé, aby takové věci zařizoval sám. Většinou někoho posílal a sám se tím nezdržoval. Ale teď to chtěl udělat sám. Bez zaklepání vešel dovnitř a spatřil Eamë, jak cvičí s lukem a šípy. Trefovala se do namalovaného terče nad postelí, kde měla už pěkných pár šípů ve středu.
Jak král vstoupil, lekla se a šíp, kterým mířila do terče se zabodl několik metrů vedle.
,, Můžeš navštívit Legolase, pokud chceš." řekl a otočil se k odchodu. Eamë zataženě pozorovala jeho záda. Vůbec nechápala změnu v jeho chování. Když král zavíral dveře, konečně se vzpamatovala, její tvářička se rozzářila radostí a ještě než stačil Thranduil odejít, vrazila do dveří a vyběhla směrem k vedlejšímu pokoji.
,, Děkuji!" zakřičela ještě, než vpadla dovnitř. Král si zanechal chladnou masku a nenápadně se vydal za ní. Řekl strážím, aby na chvíli odešli a hned jak tak učinili, otevřel dveře na malinkou skulinku, aby viděl dovnitř.
Spatřil Eamë sedící na Legolasově posteli a oba se smějí.
,, Víš že budu mít za chvíli narozeniny? Už mi bude osm!" vypískla a zářivě se usmála.
,, No vidíš, jak ten čas letí." zasnil se princ.
,, To abych sehnal nějaký dárek, že?" dodal s úsměvem.
,, Pro mě bude nejlepší dárek ten, že se uzdravíš." řekla a Legolas ji pohladil po vláskách, konečně mohl.
,, Neboj se, to bude za chvíli. Ještě před tvými narozeninami, uvidíš."
Doopravdy vůbec netušil, jak dlouho se ještě nebude moci pořádně hýbat. Když se smál, rána na hrudníku ho pořád bolela, musel se před dívkou přetvařovat. Nechtěl, aby ho viděla ještě více nemocného, než je teď. Noha na tom nebyla o moc lépe. Už nechtěl ležet a to tu byl třetí den.
Král je potají pozoroval, před Legolasem nedokázal dokončit onu větu, teď ale mohl, nikdo ho neslyšel.
,, Možná jsem nechtěl, aby... tě někdo miloval stejně jako já." zašeptal směrem ke svému synovi, i když věděl, že ho neuslyší, vždyť to ani nechtěl. Takhke to cítil, ale byl s tím smířený. Vždyť Legolas tu nebude vždy jen pro něj. Jednou bude mít také rodinu, stane se králem a na svého otce už si ani nevzpomene.

Po zbytek Legolasově nudného ležení vše probíhalo stejně. Eamë ho každý den navštěvovala a bohužel do jejích narozenin se princ nestihl uzdravit. Jednou se mu udělalo špatně a celé dva dny se nebyl schopen ani pohnout. Černovláska o něj měla veliký strach a snažila se jakkoli pomoci. Ovšem žádná s ošetřovatelek nebrala dívčinu snahu na vědomí a přehlíželi ji. V takových chvílích chodila do stáje za Birënem a pomáhala mu s koňmi, nebo ho přemlouvala k vyjížďkám. Tam ovšem neuspěla. Státník byl zodpovědný a po tom incidentu s přemnoženými pavouky se bál někam jet i kousek od království.
S Falim se scházela každou noc, protože Malerien by přes den mohla zjistit kam její syn chodí a hlavně by ho na světle mohli spatřit stráže, když by lezl na balkón. Chlapec pomáhal dívce, když byla smutná a dokonce nezapomněl na její narozeniny a daroval jí malého ručně vyřezaného koně. Tedy, mělo to připomínat koně, ale přeci jen, když se do vyřezávání pustí skoro jedenáctiletý elf, nikdo nemůže očekávat zázraky. Eamë se ovšem dárek moc líbil a hned si ho vystavila na poličku vedle postele.
Nikdo si zatím nevšiml zčernalého uschlého květu na dívčině stole...